Jak se marodi v Nepalu
Marodit? Ze to
Nicmene zatimco na podzim me skolily strevni potize v Thapagaunu, tady v Madanu me dohnala pekna chripka, co kazi naladu.
Troufam si odhadovat, ze k tomu doslo, kdyz jsme si s Marou zabehli (20km) navstivit nepalske pratele v nemocnici v Rajbasu. A co nestalo?Po ceste tam prisla regulerni bourka, ktera nas zahnala do pristresku s buvoly, az to Marka inspirovalo k basnim!
Nicmene od te doby vice mene prselo, a tak jsme do nemocnice za tmy a deste dorazili jako dve slepice. Ohrali jsme se u ohynku a zapili to pivem. Druhy den se nam podarilo promoknout znovu, to kdyz jsme si treninkove vysli do vesnice na mistni nudle. Vsak to byla legrace - blato, kapky, trocha blesku a dva blazni na ceste.
O to neprijemnejsi bylo pak ranni probuzeni s mirnou teplotou, rymou a dvaceti kilometry pred nami. Jasne, nikdo me zpatky neodnesl a tak jsem zatnula zuby a spolecne jsme navecer dorazili na terasku! Ano, docela nam chybela...
Akorat mi dochazelo, ze pri kuryrovani bude asi nejlepsi vzit si na hlavu cepici a moc nemyslet...
Nasledujici program uz je vam asi jasny. Nenechte se vsak mylit. Kazdy vam rekne, chce to alespon caj s medem a citronem, ale kde takove vzacnosti vzit v nepalske vesnici? 😊
Nastesti je fajn i taato pany (horka voda) a vyborne ranni kase podavane s vrelym usmevem.
A tak se stalo, ze jsem promeskala vsechny posledni dny pred koncem skolniho roku. A to jsem par napadu jeste mela! Marek za mne vsak suploval a tak mi poslali s detma super fotky s brzkym uzdravenim.
Me nezbylo nic jineho, nez si projit vsemi stadii chripky od nemoznosti pohnout se a vstat z postele az po zachvaty kasle. A na druhe strane prozit si i emocialni rovinu od smutku, mrzutosti, nastvani a pocitu frustrace, nasledovane myslenkami na lepsi zitrky. A abych nezapomnela, v noci takova zima neni, pres den je prijemne teplo, ale kazde odpoledne se tu na mne snese hejno much a doslova me ozdibuji za ziva...
Nastesti to ma i happy end! Nejenze dnes uz je mi lip a mohla jsem se pobavit s detmi z vesnice, my mame i noveho clena domacnosti. Marek predevcirem potkal asi mesicni stene bez maminky a tak od te doby michame susene mliko se susenkama a chodime curat. Nas puppik, jak mu rikame, se ma cile k svetu a deti umi bezvadne vybirat blechy, ktere pak kvalitne mackaji mezi prsty.
Skola skoncila a nasleduji mesicni prazdniny. Pro nas to znamena terasa plna malych rostaku, kresleni, zpivani, lepeni aut ci prohlizeni tak oblibenych osobnich fotek!
Snad se mi v tomhle modu bude lepe uzdravovat!
Hezky, slunecny brezen!
Žádné komentáře:
Okomentovat