Poslední pozdrav z Christchurch

Konec března a už se o slovo hlásí duben! 

Nejnovější informace z domova (kromě záchrany dvou studentek) říkají, že Vám akorát začalo sněžit. Doufám, že se brzy vyčasí a že budete na Velikonoce přece jen hlásit příchod jara. S čokoládou (či panákem) v ruce?

Krátce bych jen poreferovala o posledních dnech, předtím, než opustím Christchurch a farmu, kde jsem strávila dva další měsíce. Tak rychle to letí! 

Pokud jste četli minulý příspěvěk, psala jsem o "Red Band Ball" .. nakonec akce předčila mé očekávání. Večer byl plný holinek, kostkovaných košil a švihácký bot. Slečny pojaly večer trochu stylověji, a většina z nich měla plesové šaty. Avšak našemu plesu, se to nepodobalo vůbec. (Když jsem spolubydlící vysvětlovala, že chodíme do tanečních, vůbec nechápala, která bije. Je vlastně dost legrační zasvěcovat místní do naší historie, stále se vyptávají na Slovensko, či když jsem popisovala naše zvyky na Velikonoce a o Ježíškovi ani nemluvě. Zamysleli jste se nad tím, jak to všechno zní? Nicméně, i když si v té chvíli připadám spíše trochu "bláznivě" jsem na to všechno docela hrdá!)

Zpět však k tématu. Ve zkratce. Ples byl hodně o country music, takže tancuj jak chceš, občas tě zatočím do kola! 

Následující (minulý) a tenhle týden se převážně věnujeme vykopávání předem určených, barvou označených, trsů různorodých trav. Tyto drny se pak ručně dělí na čtyři díly a tyto svazečky se pak sází do země. Ne však rukama, ale nohama. Bylo mi vysvětleno, že je to jakési tancování na lajně. Takže je to docela sranda pohled, ale celkem fyzická práce. Když se neoháníš lopatou, tak zuby nehty trháš trávu na kusy.. Alespoň je opět krásné počasí (kolem 20 stupňů).. To je ale výzkum! 

Minulý týden jsme práci (kromě běhání, procházek a vaření) proložily návštěvou kina, bowlingem a irským barem s živou hudbou. (Kde jsme za dvě piva zaplatily 370 a posléze ještě dostaly pokutu za špatné parkování.. cca 1170 CZK).. takže v myšlenkách vždy zatoulám k naším cenám.. :) 

Tento týden už je ale opravdu poslední a já v podstatě odpočítávám dny od svého odjezdu. Práce to byla fajn, zkusila jsem si něco nového.. S Amandine, spolubydlící jsme si to zpříjemňovaly, jak jsme mohly,  a i s ostatními kolegy byla sranda. 

Postupem času, už jsem ale tak nějak začala být unavená z toho, jak je všechno hodně daleko, a opět se vracím k tématu auto - člověk je závislý a už jen to, dojet si nakoupit, trvá půl hodiny do nejbližšího obchodu.. Město má bez diskuze svoje výhody!

Včera jsem zamávala Amandine.. Vezly jsme ji na letiště.. rozhodla si po čtyřech měsících vzít týden volna,  a podívat se na rychlo na severní ostrov. Pojede trasu Wellington - Auckland.. Takže jsme se řádně rozloučily a ani jsem netušila, že mi po jejím odjezdu bude tak nečekaně smutno. Došlo mi, že je další "etapa" za mnou.. Díky ní, jsem si to tady opravdu užila a vlastně bych ani bez ní do tý práce chodit nechtěla. (Samo sebou že bych si zvykla ale..) .. a těžko říct, zda se ještě uvidíme. Ani jedna z nás si není o budoucích plánech jistá.. 

Dva poslední dny práce.. postupně všem "odpapouškuji", co mě čeká, kam jedu, s kým jedu, proč tam jedu, kam pojedu pak, a kdy se vracím do ČR.. :) A pak už zamávám tady farmě, Agriseeds, kolegům a možná i mému spolubydlícímu Reubenovi, který si možná oddechne, že tu bude o jednu duši míň!

A málem bych zapomněla.. Dnes sedím s kolegy při obědě, a přijde za mnou Michael (kamarád bratrance, který mi práci nabídl) a povídá, ať za ním pak přijdu do knihovny. Oj. Průser? A tak jdu po jídle do knihovny, abych tam potkala 7 chlapů nad obědem, někteří z naší firmy a jiní neznámí. A Michael se směje a povídá, že mě jen chtěl představit chlápkovi, který se v 88ým přestěhoval z ČR do Austrálie a pracuje tam pro jejich firmu. Takže jsme s pánem prohodili pár slov česky, měl srandovní přízvuk,  a já jsem pak zase odpochodovala. No kontakt se vždy hodí, ne? 

Pěkný den! 

Březen, za kamna vlezem!

Ano, přesně tak.. (To bychom ale nějaké museli mít!)

Tady se začíná pěkně ochlazovat. Zatímco v neděli bylo možná kolem 25 stupňů a slunečno, hned druhý den na to déšť celý den, šedivo, a kolem 10 stupňů! Brrr! A takhle se to drží celý týden.. 

Trošku se obávám toho, že zatímco Vám se budou deníčky plnit slunečnými dny a úsměvy, tady se dočkáme tak leda sněhu. (A vlastně už dočkali.. výhled na nedaleké pohoří je krásný, vrcholky jsou pokryté sněhem!).. 

Jak se máte? 

Uplynulé dny, týdny u mě?

Práce.. Práce všeho druhu... Dostala jsem novou zodpovědnost a to třídění faktur.. takže každé ráno strávím mezi papíry a čísly... A pak záleží, co je zrovna potřeba. Zatím co minulý týden jsme zase dělali "packeting" (Odvažování semínkem, která se budou zasývat).. tenhle týden  jsme se převážně věnovali "pottingování".. nebo-li pěchovali jsme květináče hlínou, připravovali skleníky a další týden budeme sázet.. Dnes mi bylo řečeno, že klidně můžu zůstat další měsíc, pokud mám zájem.. 

Zapomněla bych dodat, že občas se věnujeme též ovečkám a to, když "posekáme" a zvážíme naši výzkumnou trávu. Pak je krmíme tak, že jeden řídí truck a druhý stojí vzadu na přívěsu a hází vidlema trávu hladovým krkům. Zasvěcení vědí, že neumím řídit (resp. že neřídím) a i to, sednout si zavolant, který je ještě na druhé straně, než jsme zvyklí je pro mě výzva. Nechali mě řídit! A pak jsem dojela asi dva kilometry zpátky na farmu. Bez bouračky! Haha! 

Krom práce, když okostnice dovolí tak běh, jinak chůze mezi políčky.. Jeden víkend jsme strávily na "holčičím výletě" v Hanmer Springs, což je horká vesnička s velkým množstvím horkých pramenů.. a tak za dvacet babek vystřídáš jejich dvacet teplých bazénů a bazénků, strávíš tam celé odpoledne a máš k tomu ještě výhled na hory.. Počasí nám však nepřálo k žádné další větší aktivitě.. 

Minulý čtvrtek po práci jsme se též vypravili do Castle Hill.. kde je docela známý "Cave Stream".. jeskyně, kterou se dá projít po proudu či proti proudu.. Vyžaduje základní zručnost a voda místama sahá po pás. Když je krásně, pěkně se osvěžíš, když ti leje jako nám, tak ti vida vlastně nevadí, jsi mokrý od hlavy až po paty.. a pak trochu zmrzlý! 

V sobotu jsme se byly s Amandine podívat na regionální kolo soutěže mladých farmářů.. různé aktivity.. 8 "bojovníků".. pro mě trochu zvláštní zábava.. ale ve finále docela sranda.. Hlavně když se účastníci snažili chytit čuníka v rukavicích plných gelu.. 

A z neobvyklých aktivit, co jsme ještě zkusily byl "lawn bowling" .. něco mezi bowlingem a petangem.. Máš těžké koule, které samy v určitém bodě zatáčejí, a snažíš se je přiblížit k menší bílé kouličce. Sport pro vyzrálé.. :) 

Tuhle sobotu nás čeká "Farmářský ples" .. tak jsem zvědavá, zda bude kvalita večera odpovídat ceně lístku!

A dnes jsem též mluvila s šéfíkem, a budu pracovat do 2. dubna. Poté se vydávám na cestování a opravdu si nepřeji  nic jiného než pěkné podzimní počasí bez deště! 

Pěkný pátek všem :) 

A tady pro pobavení video z dneška..  Chtěla jsem původně jenom fotku se zástěrou, ale Amandine povídá, mám tam video, a tak jsem narychlo udělala krátkou instruktáž.. :) Musíme si tu práci něčím osvěžit! Ps. koukala jsem na kvalitu, ale bohužel nic moc! :/

A únor je fuč!

Ahoj naposledy v únoru! :)

Doufám, že už se u Vás pomalu otepluje. Tady se počasí stále střídá. Žádná novinka. Jeden den může být klidně i ke třicítce a to jsme zrovna předevčírem vyrazily s Amandine k místnímu bazénku. Počkejte, až uvidíte fotku. Má asi tak 12m a je oplocen. Načež když jsem ho viděla poprvé, trochu jsem se podivila, proč bychom musely mít klíče, když stačí plůtek přeskočit. Nicméně, platí se tam 40 dolarů roční zápisné. Není to úplně na plavání, ale zaskotačit se v tom dá.

No a druhý den teplota spadne klidně na 10 stupňů, mlha, déšť a není vidět na krok. Takovéhle počasí bylo právě minulou neděli, kdy mě Amandine vzala do města a pomocí navigace jsme našly Victoria Park, kde celý „Run to remember“ měl propuknout. Poplatek šel na lidi postižené zemětřesením v Christchurch (2011).. Opravdu škoda, že bylo zrovna takhle, protože trasa vedla super místama, po vršku nad městem, takže by byly opravdu fajn výhledy.. Alespoň se běželo příjemně a nebylo takové horko.

V sobotu jsem vyrazila s Dorkou do Castle Hill, což je místo vzdálené asi hodinu cesty a je známé hlavně mezi lezci, resp. boulderisty.(Omluvte mě, pokud to není správný výraz, ale jsem v tomto oboru úplně nová).. Dorka tam měla sraz s její kamarádkou Vicky, a tak jsme společně strávili den mezi kameny a vlastně jsme hynuli vedrem.(A mami ano, je tam měkké i, poněvadž s námi by ještě kamarád Scott).. :) ... Takže výkyvy počasí jsou tu opravdu časté.

V práci právě dokončuji svůj první měsíc.. Z jednoho oddělení se pomalu přesouvám do „Breeding týmu“.. takže jsou to zase trochu jiné/nové/odlišné činnosti. Dnes jsem „čistila“ jetel. Resp. představte si mašinku, kam vložíte balík usušeného jetelu, zmáčknete páčku, ten vyčistí semínka od odpadu.. Semínka pak přesejete přes sítko, vyhodíte přebytečná stébla a zbyde vám pár semínek do dlaně. Z toho pak odborník vybírá čtyři nejlepší, aby je pak zkřížil s jinou odrůdou. No je to zajímavé, občas monotónní.

Další aktivita, která mě baví a děsí zároveň je „shiftování“ ovcí. Pokud je to jen kousek, nemám s tím problém. Minule jsme je ale potřebovali dostat z jedné pastvy na druhou a to po silnici, dvě bránama a překážky a zatáčky v cestě. Ve dvou lidech, kdy já nevím, co se děje a můj „šéfík“ sedí v trucku a troubí (moderní náhrada psa) a žene je před sebou.. Zajímavá podívaná. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli jsou ty ovce roztomilé, zvídavé, či jen hloupé a ustrašené?

Občas tu mám i den blbec,  aneb když se nedaří tak se prostě nedaří. Nejsou to tragédie, ale když zjistíte, že „nabalíčkujete 30 pytlíků semínek“ a pak zjistíte, že jste místo 24g dali jen 16, a znovu tedy musíte všechny balíčky otevřít, najít příslušné pytlíky se semínky, a doplnit množství.. je to trochu krize. Nebo když nefunguje počítač při vážení trávy! Zní to jako prkotina, ale rozhodně bych jim nechtěla pokazit výzkum. Znamenalo by to, jít znovu na pole, posekat, zvážit, napytlíkovat, usušit, zvážit..

O krizi při vaření raději pomlčím!

Naštěstí přišel víkend! A to čas na výlet! Kamarád Amandine, Fabien (22) mě vyzvedl v pátek večer a namířili jsme si to na „Banks Peninsula“, výběžek, cca 70 km od Christchurch.. Do kempu jsme dorazili už spíš za tmy, ale to nám nebránilo ve večeři na pláži. Po sléze snídaně na pláži. Parádní kemp. Dopoledne jsme strávili v přístavním městečku Akaroa, jež bylo založeno Francouzskými osadníky 18set něco. J Do teď to má trochu evropský ráz, s Francouzskými názvy ulic. Na „Saturday Marketu“ mi to však přišlo jako trochu business, kdy se místní snaží prodat výrobky pod „Francouzskou“ značkou. Nicméně pěkné místo.. Oběd proběhl v Thajském podání.. Curry, coconut milk.. Myšlenky mi ulítly do Indonésie!

Odpoledne jsme prolenošily na pláži na jedné ze zátok.. Doplnila nás Amandine.. Potkali jsme tuleně..

Navečer jsme se již přesunuli  do města a po večeři zakončili sobotu v Irském podniku s živou hudbou. Byl s námi ještě místní kiwi Ind a Američan. Příjemný multikulturní večer. Spánek ve vanu na jedné z Christchurských ulic.

Neděle – od slova nedělej! NE? Velké teplo. Potřebovaly jsme udělat obvyklý „shopping“ a všechno to dovézt k nám za město. Praní. Trochu úklidu. A odpoledne se u nás stavila Dorka, s mým bývalým spolužákem z FTVS Klauzíkem. Letní kino ..  INTOUCHABLES pod širým nebem ..  v Botanické zahradě od 7 hod v Christchurch, doplněný o fish and chips! Paráda!

Zkráceně

Peču chleba. Obyčejný. Možná ale dojde i na nový druh, pokud nalezneme nějakou dobrou mouku.

Nezamykáme se. Dveře jsou tu stále otevřené. Prý nic nehrozí.

Na otázku, která následuje téměř kdekoli a kdykoli, po pozdravu (rozuměj Ahoj, jak se máš?) již odpovídám jen úsměvem. Nikdo přeci nečeká, že mu začneš vykládat, cos dělal o víkendu.

Snažím se učit alespoň jedno slovíčko denně.

28 dní trvá, než se zbavíš zlozvyku. Takže nejím rafinovaný cukr. 28 dní. No chocolate. No cookies.. Po 28 dnech se mě zeptejte na výsledek!

Když běhám podél silnice, zpravidla každý řidič/ka zamává a přidá úsměv. Příjemné.

Zatímco v Rotoruře chodilo spoustu lidí naboso, i na nákupy.. Tady jsem zatím žádné takové nepotkala..

Jak správně podotkla Dorka, žijeme tu trochu mimo realitu. Takže nás občas okupují otázky typu, co pak? A jak se člověk vyrovná s běžnou českou rutinou? Je ale fajn popovídat si o tomhle, a to ČESKY!

Joo, život baťůžkáře!

Mějte se krásně!