Úplně poslední blogový příspěvek

Ano, a je to tu! Hlásím, že toto je ode mně poslední zpráva.. 

Úplně poslední zpráva, slibuji.. v tomto roce! A koho jsem ještě neunudila, tak pro něj se budu snažit psát i v roce dalším! :)

29. prosince.. je čas na zrekapitulování roku.. to chci udělat v nejbližší době, ale nebojte, psát to sem nebudu! Uděláte to samé? Půjdete do nějakého předsevzetí? 

Zdravím po dlooouhé době z koupaliště.. Stále si občas říkám (to, když potopím hlavu při "prsou" a vidím přes blankytně modrou vodu dno bazénu), že přece není možné, že plavu v prosinci. Jsem stále jednou nohou (nebo spíš uchem?) v Praze... A občas si říkám, že mi ten sníh asi přeci jen chybí. Ale nebojte, další myšlenka hned padne na to, že mě příští rok čekají hned dvě zimy najednou a proto přemýšlím, že bych možná léto strávila v Asii nebo někde.. Kdybyste tedy věděli o někom, kdo by se třeba chtěl sejít na nějaké  to pocestování? 

Zpět k tématu.. Minule jsem psala, že dny budou náročné. A ano jsou. Je to o trochu horší, než jsem myslela.. 

Děkuju zpětně na zprávy k Vánočním a k dárečkům! Na náš štědrý den (tady pro místní je to úplně normální pracovní den) jsem i já pracovala.. naštěstí jen 7 hodin. Ale ráno jsem měla na snídani 27 hostů a kamarádku k ruce.. Takže to šlo.. 

25. prosince, kdy slaví i Zélanďani a to tradičním obědem (v podstatě následují UK a US).. takže stromeček, "punčochy", Santa.. Světýlka na domě. Ovšem všechno vypadá dost komicky bez sněhu a v sandálech. Tady v Rotoruře byla vyhlášena i soutěž "Ozdob si svůj dům", asi tak bych to nazvala.. nebo ještě lépe, "Najdi všechny světýlka a harampádí a udělej ze svého domu night club".. Dobře, přeháním.. Ale Megan (hostsister) a její snoubenec BJ (Billy Joe) mě vzali na objížďku teď 10 nejlepších, které vyhrály pár set dolarů. Bylo to opravdu moc.. A jak říkám, groteska. Santa držící surfboard apod.. 

Moje rodinka odjela do Aucklandu slavit se zbytkem rodiny a já nakonec pracovala na dvě směny a dohromady 13 hodin. Pátek 26., u nich boxing day (všechny obchody vyhlašují 50% slevy, takže všichni mažou do obchodu a nakupujou) jsem opět pracovala.. a to jen 11 hodin. Sobota i neděle byly též pracovní. Kolem 10 hodin. Ještě vtipnější je, že jsem tam teď skoro ta "nejzkušenější".. mám tam k sobě starší kolegyni.. která pracuje na lodgi 15 let a stále dokola se mě ptá, proč ta váza je teď tam a tam, když bývala jinde. A proč hrníčky uklízíme do téhle skříně, když bývaly hnedle v té druhé?! Co jí asi tak mám říct?? Nicméně kafe připravit neuměla. Dnes mi dokonce jeden Němec povídá: "Magdo, mohla byste mi připravit to vaše parádní kapučíno?".. No jak se asi můžu cítit.. ? 

Cítím se právě tak, že jsem se naučila potřebné a co mi to mělo dát - dalo. Teď mi to dává jen stres, protože se opravdu otáčím a vím, že je to jen na mě, abych stihla dokončit všechny pokoje na čas. A na druhou stranu je to trochu paradoxní, po dvou měsících pracuji skoro sama, protože místní si užívaj volna? 

ALE! Před hodinkou jsem si koupila lístek na bus. A 10. ledna odjíždím směr hlavní město Welligton!! Těším se, ale je to zvláštní. Potom, co se člověk usadil..

Nebojte, i v práci je občas sranda.. ale spíš je to takové drama. Jak se všichni tak trochu pomlouvají, drbou,  a pořád se někomu něco nelíbí.. Mě se vlastně taky věci nelíbí, ale snažím se to těm lidem říkat. Když ráno přijdete do práce a Váš "milý" kávovar je černý jak prase (pardon), či dózičky na mléko nejsou tam, kde mají být., Či když zjistíte, že došlo máslo a tak berete vykrajovátko a snažíte se v rychlosti vykrouhnout pravidelné kolečko.. Ach! Občas se opravdu směju pod fousy. 

A pak tam máme i těžší případy. A to že šéfkuchař Craig se dostal do rvačky a má přeraženou čelist a šéf se mu vysmál a nutí ho pracovat. A protože nechce platit další pomoc a ví, že jsem na to sama, tak včera šel a dělal se mnou postele. Trochu jsme se zpotili.. A jak nadával, když zjistil, že prostěradla nejsou nijak označený, tudíž je dost těžká identifikace.. A tak běháš pořád nahoru a dolu. A když jsi ve vile na kopci.. ou! 

Nějak se rozepisuju a zapomínám, že tohle jsou spíše nic neříkající věci!

Takže! Já jedu domů, Vám pěkné ráno! Doufám, že odpočíváte a že vkročíte do nového roku to šťastnější nohou :) 

Já ještě nejsem rozhodnutá, kde a jak strávím Silvestra.. nicméně jak jsem psala, až do 4. ledna pracuji každý den, a pak tam budu mít ještě pár směn, než odfrčím. 

Mějte se a smějte se! 

Last Christmas I gave you my heart! 

Znáte tuhle koledu? Já jí teď slýchám každý den v práci, minimálně pětkrát. Ale kdyby občas hosti nepopřáli "Merry Christmas" tak na to občas zapomínám! Tady ta atmosféra opravdu nepřijde.. 

Nicméně zpět k uplynulým dním!

Minulý týden v úterý jsem se potkala s Frankovou/mojí kamarádkou Leou. Belgičanka, sympaťanda, ale někde se stala chyba. Vypadá na třiatřicet, ve skutečnosti je jí 45! NEuvěřitelné. Nicméně, ta přijela na NZ aby načerpala novou inspiraci co se týče masáží a konkrétně maorských masáží. V Aucklandu byla na nějaké kurzu a tak si chtěla své dovednosti procvičit. No proč ne na mě, že?

A tak jsem jela k Frankovi a hodinku se svěřila do její péče. Něco podobného jsem ještě nezažila. Nazývala to body work, používala dřevěnou tyčku (něco jako mají mažoretky).. a .. BYLO TO BOLESTIVÉ. A když píšu bolestivé, tak to i tak myslím. Brečela jsem. Byl to dost zvláštní pocit. Příjemný a doufala jsem, že i účinný, ale hodně, hodně hluboký.. s bolestí odcházely i myšlenky, emoce a simply said, bolest. Prý je to stres usazený v našich tělech. Tak to nevím, jak by to bolelo třeba ředitele ČEZu. Řekla bych totiž o sobě, že jsem docela fit. Po tomto silném zážitku jsme utíkali do kina, první řada, Hobit 3. Moc bitvy. Málo pohádky. 

Středa nám celá propršela, takže hned po práci jsem si mohla užít líného dne a společně s Frankem jsme koukali asi na čtyři filmy. 

Ve čt jsem se sešla s Němcem Jorgenem, kterého jsem potkala první týden, kdy jsem na Zéland přijela. Dali jsme si asi 40 km na kole. Crystal Clear water.. to říkala upoutávka před Hamurana Springs. Ale jo! Nádherná voda.. v které se však nekoupe.. 

V pátek jsem podnikla výlet do Agrodomu. Což je velká farma nedaleko Rotorui. Měla jsem tam zabookovanou prohlídku. Zadarmo. Přes šéfa. Parádní místo. Kdo si myslel, že je jen jeden druh oveček, tak se pěkně spletl jako já.. Na "podiu" jich bylo odhadem asi 18.. Mezi nimi i Merino - ta co se z ní vyrábí u nás dražší funkční oblečení. (Říkám to správně, Kájo?)

Taky nám bylo předvedeno, jak se správně ovečka stříhá, nebo lépe řečeno holí. Pěkně s ní mával. Pak jsme se byli podívat na malý kůzlátka, jehňátka a králíčky. A po této dávce sladkosti jsme nasedli na "vláček" tažený traktorem a vyrazili jsme na tour po farmě. 

Největší atrakcí byli Lami a Alpaky, které jsme krmili. Též červení jeleni lákali naše pohledy. Ochutnávka kiwi džusu a Manuka medu. A ukázka výcviku psa, který ovečky hlídá a honí. 

Pěkné místo!

Víkend byl pro mě pracovní, byli jsme pěkně busy! .. 

Pondělí 22! Konečně došlo na výlet do Mordoru a na horu Osudu! Měla jsem sice být na pláži ale nějak jsem zmotala plány a osoby, takže nakonec za mnou dorazil kamarád Martin, u kterého jsem byla asi před měsícem a dost jsem u něj ochořela. 

Přijel v neděli večer, abychom mohli v pondělí před 6 vyrazit a odřídit asi 220 km jižněji do Tongarira National Parku. Samozřejmě jsme byli ve skluzu a nestihli náš autobus, který nás měl dovést až ke startovnímu bodu. Trochu nervy. Ale tak jsme zaplatili další. Tak se nám to prodražilo. Ale co dělat, když už je člověk tam??

Track měl necelých 20km a vedl výstupem kolem sopek, které nejsou úplně tak neaktivní. Některá místa byla označená cedulí, že se nemáš na konkrétních místech zdržovat příliš dlouho, neb je možnost erupce apod. Škoda, že to tam vypadalo jako na Václaváku.. Hoodně turistů. Nicméně, nádherné, suché místo, kolem tebe jen sopky, málo vegetace a černo. Dále pár zeleno/modrých jezer a cesta, cesta, cesta. Kopec, kopec, výstup, sešup. Sestup dolů. Haha.. Fotky asi napoví víc. Vzpomínala jsem na výstup na Ringani (Indonésie, loni v létě), též na Adamovu Horu (Sri Lanka, loni na Vánoce)..

Za odměnu jsme si pak vlezli do Hot Pool nedaleko Taupa a skončili jsme ve free campu, který už jsem znala z dřívějška. Je tam super řeka a tiché místo. 

Dnes jsem jeli zpět.. krásných 27 stupňů.. procházka po Rotoruře, aby Martin viděl, jak je to tu pěkný a jak se všem po mě bude stýskat..

Protože, teď si dám posledních cca 14 dní práce, a že jí bude. A na začátku ledna .. bych ráda zvedla kotvy a posunula se jinam.. jižněji.. 

Přeji Vám ničím nerušené svátky vánoční.. A hodně hodně zdraví, radosti a důvodů k úsměvu do dalšího roku.. Rok 2015? 

Další týden za námi

Dobré ráno/večer/odpoledne/podvečer .. prostě, doufám, že se máte fajn, ať už tohle čtete kdykoli!

Uběhl nám další týden.. a mě k tomu přibyl další rok.. doufejme žádná vráska však! 

Za týden je tu Štědrý den! Těšíte se? Já ani nevím, že nějaký bude, až dnes jsem se dozvěděla směny.. Budu pracovat jak na 24tého tak i 25, 26, 27, 28.. bude to vlastně úplně poprvé v životě! Píšu to, jako kdyby to bylo něco super úžasného že? Kupodivu bych i měla plán, co dělat, kdybych nepracovala.. ale je to tak, jak to je :)

A novinky za ten uplynulý týden? Vy máte nějaké? Sem s nima! 

Ve čtvrtek 11 tého jsem měla volno a hned ráno jsem se vydala do Rainbow, Springs což je takový zoo/zábavný parčík.. Hlavní atrakcí jsou Kiwi ptáčci. Místní chovatelé je přináší s přírody, čekají, až se vyklubou (trvá to 48 dní a ptáček je extrémně unavený) a pak ho po nějaké době zase pustí do přírody. Samozřejmě jsem se dozvěděla spoustu zajímavých faktů a čísel, ale ne všechny mi zůstaly v paměti. Co mě překvapilo bylo zjištění, že zvířata sem dovezli až Evropani, takže třeba lasička a podobné, co si sem přivezli, jim začala Kiwáčky lovit a proto jsou teď na vyhynutí. :( 
Nicméně kromě kiwi jsem viděla ještě nějaké mluvící papoušky, leguány, další ptáky a další plaze :) Ptačí show byla zrušena kvůli dešti.. a po prohlídce parku jsem se svezla na takové vodní atrakci. Už jsem stejně byla mokrá od hlavy až k patě.. ale byla jsem zřejmě jediná, kdo se na tohle vypravil.
Odpoledne jsem si dala svých 40 bazénů a večer se vypravila ještě s kolegyní do Mitai village. Což je opět jedno z lákadel pro turisty, a to v maorském podání, s výbornou tradiční hangi večeří v ceně. Plus v tom ještě byla procházka lesem, kde žijí světlušky. Ani jednu akci jsem neplatila, leč bych za to tolik peněz nedala. Šlo to přes šéfa.  Celá hala mi zazpívala "Happy birthday" song, tak to bylo docela vtipné.. 
V pátek jsem jela s jedním Čechem kajakářem na hot springs, dali jsme si sushi, večer jsem se ještě zúčastnila "Carol Singing", doufajíc, že bych mohla nalapat trochu vánoční atmosféry, ale zapomněla jsem, že to bude v zélandském pojetí a vůbec ne "Kampa style!".. Bylo to spíš něco jako picnic v trávě, za doprovodu koled, vůně palačinek a řevu dětí! Vydržela jsem půl hodinky a pak už jsem si to štrádovala zase na kole domů. 
Sobota a neděle pracovní, oživená návštěvou místních luxusních Spa (opět zadarmo přes Megan, mojí "hostsister"), pivem s Izraelcem a tancem v místním Lava Baru. Neděle večer se nesla v duchu bbq. Bohužel CELY den lilo takže jsme nemohli být venku, ale i tak se grilování konalo. "Mamka" mi upekla Carrot cake a taťka zase připravil "Pavlova" desert. Což je jejich hodně sladký, šlehačkový zákusek, ale prý se přou s Austrálií, kdo ho vlastně vymyslel. 
Bylo nás asi 12, příjemná atmosféra! Moje 28. narozeniny  se tedy slavily skoro týden a všemi směry! Paráda! Takže ještě jednou děkuji za zprávy a dárečky! 
Včera jsem poprvé hlídala, a to u mého šéfa. Holčičce je 8 a čekala jsem, že to bude spratek. Ale mile překvapila. Hrály jsme si, povídaly, v osm jsem ji dala do postele a oni v 9 přišli. Cena, kdyby Vás zajímalo, 10 dolarů na hodinu. Takže pod minimálkou. Což by být nemělo..
Dnes se chystám na Hobbita! Neviděla jsem dvojku a první díl si nepamatuju.. snad to nebude vadit. 
Stále též kontroluji počasí, kdy už se konečně vypravím na horu Mordor, ale není mi přáno!

Snad je přáno aspoň Vám! Doufám, že se Vám daří a že užíváte pohodové chvilky! Kdybych nenapsala do Štědrého dne, přeji Vám pěkné svátky, a zkuste to bez stresu! 

Ahoj! :) 

Holka na vdávání

Moji milí! 

Těší mě, že je stále o čem psát a hlavně i to, že je tu pořád někdo, kdo to čte! 

Jak Vám probíhá týden? Námrazy odezněly? Mikuláš Vás navštívil? Mě ne! Ale nevadí.

Za to se mi poštěstilo pracovního víkendu.. Přijeli k nám Japonci, kteří se vracejí co půl rok a jsou velice štědří, co se týče dýšek. Nestačila jsem se divit, jaký poprask to vyvolá. Každý se baví poslední dny jen o tom.. A snad se ještě předháněj, kdo dostal víc a kdo nic.. V sobotu mi bylo upřímně až špatně ze vztahů, který na lodgi vládnou. 

Byla jsem v kuchyni a zdobila jídla, svojí část dýška jsem odmítla, protože mi to přišlo moc - ANO, už takovouhle chybu po druhé neudělám.. a pak tam navíc byla hádka mezi číšnicí a šéfkuchařem.. Který po té hodil kastrolem do dřezu a omáčka se rozprskla nejen na okno, ale všude kolem.. A kdo to uklízel? Hádejte dvakrát :) 

Dny si zpříjemňuji jízdou na kole, koupáním/plaváním a během. Jeden den teplota vyskočí na 25 a druhý den prší, takže žádné změny! 

Též jsem mluvila s naší masérkou, která je tak trochu spirituálně založená a dala mi za úkol, abych si pár dní, každý den, představovala motýly a peříčka, a dala jí pak vědět, kolik takových doopravdy jsem dostala.. Někdo si asi klepe na čelo už teď! Já do toho jdu. A tak před spaním, zkusím to, co mi bylo doporučeno. Jde o "nácvik" jak proměnit TO CO CHCEŠ, v TO CO DOSTANEŠ.. nebo alespoň tak, jsem to pochopila já.. Nicméně zdálo se mi o housenkách.. takže myslím, že jsem na dobré cestě!! 

Dnes byl též v práci velký poprask, leč nám hosti zaneřádili postel močí! Smrdělo to, až hanba. A vlastně tam máme i jednoho Japonce, který chudák též má nějaký problém s udržením "odpadu". A též máme ve spižírně krysu.. jestli už jsem o tom nepsala.. Takže jí lákáme na čokoládu a čekáme, až se chytne do pasti. Jasně, musíš si tu práci trochu zpříjemnit! V sobotu nás čeká svatba se 70 lidmi, takže to se teprve zapotíme!!

A světe div se, ale dnes po 8 hodinách práce jsem byla ještě "poprošena"o vyžehlení košil šéfovi... Za celých svých 27 let jsem k tomuto umění moc nepřičichla.. ale jsem na sebe pyšná, jak dobře mi to šlo. Hodinku jsem si hrála asi s 12ti košilema.. ale výsledek snad tak špatný nebyl. Takže proto ten titulek! Už se jen naučit vařit a myslím, že se můžu vdávat! :) 

Dnes jsem měla v plánu vařit kuře na paprice s knedlíkem.. a můj hostdad si dokonce vygoogloval, jak se řekne "To bude úžasné".. a nechal mi to jako vzkaz na lednici.. Neb musela jsem ho zklamat, protože jsem dorazila před chvilkou a už nemám na vaření ani pomyšlení.. Jdu na pivo! Ale jako omluvu jsem z práce přinesla Trouta.. český překlad? Nevím! :( 

Zítra mě čeká prima den! Šéf mi domluvil zaměstnaneckou cenu - tzn. zadarmo.. rovnou na dvě akce.. Jedno by mělo být něco jako "ZOO" s Kiwi práčkama a druhá akce bude večerní a to Maorské představení, večeře, a "Glow worms" což jsou něco jako svítící červíci.. Uvidíme.. Dám vědět, zda to stálo za to!

A málem bych zapomněla! Ale kdo si počká, ten se dočká! Dýška jsem se dočkala i já! Dostala jsem 50 dolarů.. a asi vím na co padnou.. :) 

Dobré ráno Praho! 

 

Můj Liverpoolský tatík při grilování

Marvel a Bella při západu

Bublaninaaaa

Smíchu není nikdy dost

Ahoooj!

Přináším opět veselé novinky! :)

Čtvrteční výlet do Hobitína se vydařil. Nakonec jsem nemusela ani stopovat. Jela jsem s Němcem a místním Filipíncem, který řídil. Cena cca 1350,-- ou! Ale nádherné místo.. je to v podstatě uprostřed ničeho.. Resp. v zeleni, kterou okupují nikoli továrny a budovy, ale jen ovečky a krávy. 

Přijedeš na parkoviště, zaplatíš a každých dvacet minut jede autobus, který tě vezme asi čtyři kilometry do "zeleně" .. Nejdřív jsem myslela, že celý Hobitín bude větší, ale zas tak malý nebyl. Tour trvá asi dvě hodiny. Projdeš si to jako v parku. Jediná nevýhoda je, že je přeturistováno a tudíž si nemůžeš brouzdat, jak dlouho bys chtěl, nýbrž jdeš se skupinou a slečna tě tak trochu tlačí. Tedy, čas tě tlačí! Na konci "prohlídky" se jde k "Zelenému drakovi" do hospody a ZADARMO (haha) si můžeš ochutnat jejich pivo.. My jsme se zdrželi a tak nám naše skupina ujela a museli jsme čekat na další várku. Naštěstí autobus nebyl plný a tak nás pan řidič s úsměvem od ucha k uchu vzal. Naší "čtyřku" totiž tvořila ještě Vietnamka žijící v Seattlu. (Píše se to takhle?).. 

Večer jsme pak byli domluvení s Němcem, že ještě zajdeme do místního pubu (hospody), která má staroanglický ráz. (ano ještě jsem ani nikde nebyla, protože je to drahý).. ale jelikož tam pracuje ten Filipínec (Herbert) tak jsme věděli, že to tak drahý snad nebude :) ..

Čekám na Němce.. nikde.. píšu mu.. jdu zatím na čtvrteční market, dávám si indické kuře s rýží a čekám.. Němec píše, že nemůže dřív jak v 10 dorazit.. je ale teprve půl 9 a byli jsme dohodnutí na 8 hodinu.. tak kde je problém? První myšlenka .. hm, tak jedu domů.. Druhá myšlenka.. a proč? Šli jste někdy sami do hospody? Já ne.. ale proč to nezkusit?

A tak jsem šla.. Herbert byl za barem.. "Jaký si dáš pivo?".. "To nejlevnější prosím".. "Zapomeň, zvu tě".. "Hm, tak to nejlepší co máte".. A už mám na stole pivo.. 

Zapomněla jsem! V Pig and whistle (Prase a píšťalka), v hospodě, kde se právě nacházím, hraje živá hudba... a hraje super.. Sedím, rozhlížím se, koukám do mobilu, užívám si poslechu a za nedlouho sedím s dalšími čtyřmi lidmi.. může jim být tak kolem padesáti.. Příjemný pokec! A nejen to.. za chvíli jsme na parketu, kde tedy kromě nás nikdo není.. a pedesátnice mi povídá .. "Představ si, že tohle je tvůj poslední den, poslední možnost, kdy můžeš tancovat.. tak budeš sedět nebo tancovat?" No a tak tancuju.. tancujeme.. paráda!!" A Němec?! Dobrou noc!

V 11 už ale beru kolo a mažu zpátky k "rodičům".. 

Pátek pracovní .. Sobota pracovní.. ano výlet mi nevyšel.. nicméně práce je přednější.. a taky se mi rodiče smějou.. Neznají nikoho tak zapálenýho do pracovního procesu, jako mě.. No, to neznají backpackery, že? 

Zapoměla jsem dodat, že kromě šunkofleků už znají i bublaninu a nejvícsrandy je, když se tato jídla snaží vyslovit! A takové přidušení při bublanině taky stálo za to! 

Včera i dnes je mě čekala pracovní odměna.. Jasně, ne peníze.. Ale včera jsem dostala celou šunku, fakt celou kýtu a táhle jsem to domů na kole, plus asi čtyři krabičky ovoce.. Proto ta bublanina! Taťka se mohl usmát smíchy. Dnes jsem zase v jednom pokoji našla Nike triko, takže už jsem ho řádně provětrala při běhu a koupačce v rybníku.. Chystám se totiž ještě na druhou (večerní) směru.. budu pomáhat v kuchyni.. takže tuším, že dnes padne pracovní rekord.. že by 13 hodin v práci?

Hostmum povídá "Tak to si jdeš lehnout, když tě čeká ještě druhá šichta"? "Ne, jdu běhat a možná skočím i do vody" .. "Tak bacha, je jenom po kolena!".. Tak jsem se vykoupala, teď ještě dopíšu těch pár řádků, které už možná stejně nikdo nečte a už valím zpátky do hotelu!

Pošlete fotky vánoční Prahy, ať vidím!! Tady je dnes parný den!

A poslední novinka, co mi ten vytanula na mysli, kontroluju ježátka a jsou fuč! Nechápu! Že by si je mamka někam odtáhla?! :( 

Pěkný víkend! 

Prosineeec

A je tu prosinec! Nebo spíše prasinec? :)

Co je u Vás nového? Vánoční trhy stojí? Svařáček se hojně prodává? Ti pečlivější již mají předvánoční úklid za sebou a spíže se jim plní nejrůznějšími druhy cukroví? Sníh? Neváhejte mě kontaktovat ohledně Vašich novinek! :) 

Minulý týden jsem dostala čtyři dny volna.. Rozhodla jsem se jet na výlet. Za autobus jsem platila opravdu směšné peníze. A paradoxně jsem platila dvojnásobek za místní autobus, když jsem se dostala do Aucklandu a potřebovala jsem se dostat k jednomu Čechovi na okraj města. 

Nicméně, sešli jsme se, našli jsme se a vyrazili na nejbližší Piha beach (kterou už jsem jednou viděla, ale nevadí), po té jsme vyrazili na vyhlídku s monumentem, oběd v podobně lívanců s džemem jsme si dali v trávě na jiné pláži, ne však tak čisté. A v podvečer jsme dorazili k Martinovi domů. Bydlí v podnájmu ještě s dalšíma místňákama.. ale ty jsme skoro neměli to štěstí potkat. 

Večer mi udělalo tak zle, jako nikdy. Teplota, zimnice, téměr zvracení, bolest hlavy a posléze celého těla, slabost.. no krize!! A to jsme měli druhý den vyrazit na výlet. Celou noc jsem se pěkně potila, Martin nešel kvůli mě do práce.. Středu jsem proležela, až mě z toho bolely záda, pila jsem jen černý čaj a jedla staré housky. Večer kromě křečí v žaludku jsem byla schopná vstát z postele.. A tak jsme alespoň potkali Martinovi přátele a zašli s nimi do indické restaurace. (Ano, křeče se opět dostavily!).. 

Ve čtvrtek už jsem se opět vypravila do centra na autobus a za necelé 4 hodiny dorazila zpátky do Rotorui. Parádní výlet! Naštěstí jsem měla ještě odpoledne na to, dát se do kupy. A v pátek už jsem vyrazila na sedmou do práce. Vlastně štěstí, že mě to potkalo v mých dnech volna a nepřišla jsem tak o job. Zní to šíleně.. Že člověk CHCE pracovat, že? Co mě však mrzí - prošvihla jsem naší Xmass Staff Party.. prý to bylo super grilování, vyšlo počasí.. Nevadí..

Pátek, sobota, neděle, pondělí, úterý - pracovní.. Sice ne moc hodin, ale alespoň něco.. Po práci obvyklé plavání či běh.. a teď se to snažím proložit i průvodcováním.. V neděli jsem potkala jednoho Němce, tak jsem mu to tu ukázala.. a včera odpoledne jsem opět chodila s jedním dalším a s Kolumbijcem.. Jelikož to není tak jednoduché potkat někoho nového, musím tyhle "srazy" vždy domluvit dopředu přes FB.. Na čtvrtek se snažím domluvit další výlet do Hobbitonu (Hobitín) a v sobotu, pokud počasí dopřeje, tak bych ráda zkusila asi 8 hodinový trek v Tongariro národním parku (tam, kde se natáčel Pár Prstenů - Mordor) .. 

A to mi připomíná.. počasí je tu pořád divoký! Teď se třeba škvařím na slunci, ale ráno jsem měla bundu a na kole mi vyloženě mrznout klouby na rukách. Plus tohle všechno je doprovázeno silným, krátkým deštěm, takže dennodenně vidím spousty duh.. asi tak jako nikdy v životě. 

Práce je občas monotónní a už vím, že bych to nechtěla dělat celý život. Tudíž mě to nutí vracet se v myšlenkách k učení a dětem.. Ale bůhví, co ještě vyzkouším? A dnes jsem měla moc milou rodinu z Madridu, tak jsem se v myšlenkách vrátila do španělského léta.. 

A kdo není na FB - máme na zahradě rodinku ježků, takže tu a tam na ně kouknu, zda pěkně rostou. Jsou sladcí! 

Ano, hledám si každé malé potěšení! 

Pěkný, ne moc mrazivý den! 

Ps. Fotky snad netřeba popisovat.. Duha, ježci a zbytek jsou rychlé fotky z toho nejdražšího pokoje, o který pečuji a uklízím.. Jedna noc stojí 1500 dollarů, což je cca 25 500 czk :)