Norsko (18th - 31st August)

Kodaňský kanál 

Probouzím se do dalšího nabitého dne. Je 18. srpna, dobaluju poslední zbytky a po obědě s taškou plnou instantních pokrmů spěchám na Stodůlky, abych se potkala s kamarádkou Lenkou. Společně vyrážíme na letiště. Po 15. hodině už se rozkoukáváme na Kodaňském letišti. Nedělá nám problém najít místní vlak a až do 22. hodiny (tedy do navazujícího letu) brázdíme ulice, uličky, kanály a zákoutí Copenhagenu. 

Občerstvení u mapky

Náš let je zpožděn a tak až nějak po půlnoci konečně vystupujeme v Norsku - konkrétně v Bergenu. Plán byl více než jasný. Rozložit naše spacáky a přečkat noc na letišti. Tak přece takhle pozdě nebudeme spěchat do města?...

Nacházíme výborný teplý a prázdnější plácek a s ostatními nocležníky se ukládáme k alespoň čtyřhodinovému spánku. Do uší špunty a na oči šálu. 

Dobré ráno, Bergene! 

Den 1.

Vzbudíme se díky ostatním pasažérům, balíme tedy naše přechodné nocležiště, ochutnáváme první norskou horkou čokoládu a nasedáme na letištní transfer. Také se seznamujeme s místními cenami. Wow! Všechno musíme násobit třemi.. 

V centru Bergenu se objevíme už kolem 7. hodiny ranní a proto jsme téměř prvními turisty a máme uličky pouze pro sebe. Zvedá se mlha a později v Info centru se dozvídáme, že máme opravdu štěstí. Po dlouhé době je totiž očekáváno slunečné počasí. 

Když dovybavíme naše trampské zásoby a částečně uspokojíme hladové žaludky, ukládáme krosny do skříňky na nádraží a vypravujeme se na "výšlap" na nejbližší kopec Floyen. Odtud se nám naskytne docela ucházející pohled na celé město a současně i začátek fjordů. 

Známý Bryggen 

Nahoře Floyen.. 

Po návratu z vycházky kupujeme ticket na ferry a ptáme se po nejbližším kempu. (Stanování navolno zavrhujeme, leč by to ve městě bylo příliš komplikované :)...

Popojedeme tedy tramvají za město, dáme si ještě další dva kilometry pěšky a v podvečer nalézáme náš první kemp. Využíváme možnosti sprchy, rozbíjíme stan a poprvé také prověříme kvalitu spacáků v terénu... 

Den 2.

fouká, fouká .. a nepřestane.. 

Budíček neúprosně hlásí ráno! V 8 hodin nám odjíždí trajekt, který nechceme zmeškat a tak tedy neotálíme, snídani necháváme na později, rychle balíme všechny věci a už pádíme pěšky na tramvaj.

Další čtyři a půl hodiny trávíme na lodi. Střídáme spánek s perfektními výhledy do okolní krajiny. Pomalu a postupně se před námi rozevírá hrdlo Sognefjordu. Venku na palubě to pěkně sviští. Člověk má pak parádně upravené vlasy! :) 

Vystupujeme v Leikengai a hnedle nastupujeme do místního autobusu, který 

nás po půl hodině doveze do Songdalu.

Po cestě se kocháme výhledy na pokračující fjord, též na krásné, místní upravené zahrádky a mini sádky. Slunce svítí a modrá obloha je na dosah. 

V Songdalu zkoušíme poprvé náš vařič a též nám po řece uplavává české pivo, které jsme si ke kameni daly chladit.

Místní "Sport" mi též poslouží k nákupu funkční mikiny, jelikož jsem z předchozí noci zjistila, že v chladu se těžko sní. 

cesta je vyznačena "pyramidkou" a písmenkem T 

A je to tady! Na řadu přichází náš první stop! Vybíráme vhodné místo, zvedáme palec. První karavan - slušný úlovek - ve kterém sedí německý pár však jede jiným směrem a tak nás alespoň přiblíží k beznínce, kde po dvaceti minutách odchytáváme první Norku. Paní v mladším starším věku. Seznamujeme se nejen s ní, ale  i s místními zvyky. Opouštíme fjord a stoupáme, stoupáme.. z nuly přes tisícovku až na náhorní plošinu. Pani totiž míří přesně tam, kam my. Do Sognesfjellhytta (ANO! Norské názvy nám daly opravdu zabrat a leckdy jsme se při vyslovování pěkně zapotily)... Lenky kamarádi - Nikča a Štěpán tu už několikátou sezónu makají na místní chatě a jelikož mají k dispozici campervan - nabízí se nám luxusní přechodné bydlení. Tak tohle přeci nemůžeme odmítnout? 

Je třeba se po pochůzkách protáhnout..

Den 3.

Ranní teploměr ukazuje 9°C.. hm.. trochu se nám ochladilo.. tak přeci jen jsme o něco výš. Praha hlásí 30° C (jen tak pro zajímavost)... 

Po snídani vyrážíme na náš (skoro)celodenní trek. Pravda. Jako léto to úplně nevypadá, ale na sluníčku je dokonce na kraťasy a to, že je hned vedle ledovec a spoustu sněhu nás trochu překvapí, ale na tak krásné výhledy si brzy rády zvykáme. Terén je spíš kamenitý, se spoustou jezírek a suššími travnatými plochami. Že nepotkáme žádné stromy nám dochází až o dost později. 

Krajina je trochu pustší, syrovější a má zimní nádech. Vzduch je ale krásně svěží a nás baví máčet si uchozené nohy v místních vodách! 

Den 4.

Budíček nám tentokrát zajišťující místní ovce, které se tu sdružují ve stádech. Každá má na sobě zvonek. Chodí si každý den na pastvu a to kolem našeho karavanu. A zvoní. Takže my vstáváme. Dobře :) 

Tentokrát se vypravujeme na druhou stranu. I s malým blouděním po cestě zpátky, když míjíme chatu Krossbu a vracíme se k naší chatě, počítáme kilometry. Dohromady jsme ušly nějakých 16.

Podvečer pak trávíme s Nikčou a Štěpánem, kteří nás svezou naším dočasným lůžkem na kolečkách zpátky k fjordu. Neváháme se ve vodě vykoupat. A co že jsme před chvílí skotačily na sněhu. Teď je summer time! Voda, navzdory tomu, že plaveme v moři, je sladká. A to díky okolním ledovcům. Jak osvěžující! K tomu kytara, večeře a čokoláda jako dezert. No nemáme my se dobře..?!

Den 5. 

Je čas zabalit a vyrazit 

Je čas rozloučit se s velice pohodlným způsobem kempování. Karavánek dobře posloužil a určitě nám bude chybět stejně tak jako společnost milých kamarádů. Přijely jsme ale objevovat a tak hned po sbalení všech saků paků zvedáme opět palec. 

Bere nás pár starších Němců, kteří stejně jako my cestují napříč. Pravda. Pán má na sobě vyžehlenou košili a mokasíny, ale to nemám nebrání v tom vyměnit pár informací a třeba změní názor i na stopování. Jsme prý první slečny, které se odvážili do auta nabrat! Opouštíme náhorní plošinu a klesáme. Objevují se louky, pole, stromy, vodopády, vesnice! 

Odpoledne vystupujeme ve městečku Lom. Velice pěkně udržované, s možností turistického vyžití. Se spoustou malých obchůdků, kaváren, pekáren, navíc s muzeem minerálů, kam se vypravujeme a navzájem si kupujeme kamínky pro štěstí.

Tady se nám líbí! Kde přespíme?

Vydáváme se dva kilometry za město a již trochu znavené hledáme trochu marně místo k free kempování. Nakonec zahazujeme krosny do příkopu a jdeme pouze s peněženkou a pasem hledat vhodné místo. Finally! Nehledíme na vysokou trávu, přecházíme louku, nacpeme si přitom tváře čerstvými malinami a pouštíme se do blízkého lesu a nalézáme krásnou mýtinku. 

Pravda.. je plná klacků a mravenců, ale máme dojem, že ke dvěma nocím poslouží bohatě!

Naše lesní stanoviště

Vracíme se proto pro zavazadla a stavíme stan. Navečer se vracíme zpátky do Lomu a jako jediné se umyjeme v řece. Je tu podstatně tepleji. Na tílko!

Odměňujeme se též zmrzlinou. 

Úplně bych zapomněla dodat, jak naše dny, dostaly nový rozměr. Nikola se Štěpánem nás nám představili pojem "kontění".. a co že to je? No přeci vybírání kontejnerů! Dobře, zní to drsně. Ale realita tak drsná není. Norové prostě vyhazují jídlo a to ve velkém. Některé kontejnery jsou už raději a preventivně zamčené. Některé ale ne, a když člověk vychytá správný den a hodinu, může v popelnici u velkého supermarketu najít klenoty! Nám se povedlo v Lomu vylovit výborné borůvky. Ostatní zeleninu jsme tam ale nechaly. 

Tradiční dřevěný kostelík 

Další oblíbenou činností (náš den pak nabral úplně jiných obrátek) se stala recyklace. V Norsku Vám totiž dají za každou plechovku či plastovou láhev 1 NOK. (Tedy 3 a více CZK)... A tak od té doby, co nám tato dobrovolná a smysluplná činnost byla představena, jsme sbíraly. Silnice, příkopy, zahrady a louky nám dočasně mohly poděkovat. Kdykoli na nás vykoukla lahve, již jsme ji ukládaly do baťohu a v nejbližším obchodě ji pak směnily za peníze. Později se samozřejmě odměnily nějakou tou dobrotou, kterou bychom si bohužel díky místním cenám nedopřály! Jaká parádní brigáda!! 

Ve 20.30 se vracíme do "našeho" lesa a usínáme konečně v přírodě. Je to o poznání teplejší noc z čehož mám neskonalou radost...

Den 6.

Hmm.. Dnes máme k snídani ovesnou kaši (ostatně jako každé ráno) ... ochucenou o nalezené borůvky a natrhané maliny! Lahoda! 

Vydáme se na 6ti hodinový trek na nejvyšší místní bod (cca 1400 m.n.m) ... cesta je to krásná.. po cestě sbíráme houby a šplháme stále výš a výš. Borůvek je taktéž nespočetně. Vrchol je bohužel pršavý a v oblacích a mlze, takže výhledy ze shora jsou trochu pokažené, přesto mají atmosféru.

Večer opět strávíme čištěním přírody a vyděláme si další "korunky"... 

Odoláváme mravencům a komárům a ukládáme se k spánku. Jsme příjemně unaveny.

Den 7.

Kdyby mlha mluvila, byly bychom probuzeny jemným hlasem, vkrádajícím se do našeho stanu. Dešťové kapky též naznačují změnu počasí. Do teď jsme si na počasí nemohly stěžovat. A tak balíme stan, který je poprvé durch. Vybíráme též raději provlhlé boty, než si namočit ty suché. Brodíme se opět vysokou trávou až na silnici a dáváme si s bagáží dva ranní kilometry až k pekárně. 

Je to prý nejlepší místo v Norsku. A vůbec Lom se pyšní dalšími nej. Je tam prej NEJčistší voda. A je to též Nejsušší místo v Norsku. A nám zrovna prší.

Ukrýváme se v pekárně, čistíme zuby na místní toaletě a vychutnáváme NEJdražšího pistáciového šneka (120 CZK)...

Když zrovna nepršelo, byla to romantika

Opouštíme Lom. Dáváme si další dva kilometry z města a doufáme, že najdeme nejbližší odbočku, kde by se nám dobře stopovalo. Stopneme sympatického norského tatínka a později postaršího, velmi upovídaného Brita, který žije v Norsku přes 30 let. 

Dostáváme se poblíž Gjendesheimu. Dáváme si další 2 kilometry, abychom se ocitly u nádherného jezera Gjende. Je tu pěkný srub, pár chatiček, místní kiosek a též kamenitá louka, která slouží jako free camping. Vybíráme rovný, hlinitý plácek a rozbíjíme stan. Před večeří se ještě pouštíme na procházku podél jezera. 

Připravujeme se na jeden z nejznámějších treků Norska. Tedy Bessegen. V informacích se však dozvídáme, že následující den bude mizerné počasí. Smiřujeme se tedy s faktem, že si dáme odpočinkový den a na trek se vypravíme až následující den. 

Den 8. 

Nejsem si jistá, zda nás vzbudil déšť či ovce. Nicméně opět vaříme ve stanu. Ven nás nic nežene. Ostatní nocležníci už kemp dávno opustily. Náš stan se rázem stává posledním, který na stráni zůstal. Proč asi? Jezero není vidět, déšť neustává a mraky se po obloze jen honí sem a tam...

Po snídani usínáme lehčím spánkem. Není kam spěchat. Později se vybavíme pláštěnkami a vyrážíme do společenské místnosti. Čteme. Cvičíme. Masírujeme se. Češeme se. Tedy čekáme na lepší počasí. 

Náhle na nás však přišel hlad. Proto se dostáváme k dalšímu NEJ. Místní kiosek nabízí norskou pizzu. Jdeme do toho. Je NEJvětší a taky NEJdražší v životě. V přečpotu vyšla na 900 CZK! Ale tak, je přeci to ošklivé počasí a polenty, kuskusu a ovesných kaší bylo přeci jen dost! Navíc její velikost zaručí našim žaludkům, že dostanou trochu šunky i k večeři :).

Odpoledne se konečně mraky částečně roztáhnou a my se vydáme na dvouhodinovou procházku k nejbližší chatě. Potkáváme při ní český pár. A taky hromadu borůvek! Na cestě zpátky nás chytne pěkná průtrž a též se zvedá vítr.

Do sprch odcházíme zabaleny již v pláštěnkách a snad by se vyplatilo chodit v žabkách! 

Náš kiosek Gjende

NOC! Následující noc byla asi NEJrušnější co jsme zažily. Zvedl se neuvěřitelně silný, neustávající vítr. Zatímco chata se naplnila spoustou turistů, náš stan se celou noc snažil odolávat poryvům. Vítr se dostával i dovnitř. Měla jsem pocit, že mi "čechrá" vlasy. Pod námi zase tekl hezký proud vody. Místo jsme si vybraly rovné, ale voda tudíž nechtěla odtékat a jelikož to nebyl travnatý plácek, tak se i špatně vsakovala. Moje myšlenky se točily a ubíhaly všemi směry. Do uší jsme proto raději nacpaly špunty a všemi možnými způsoby jsme se snažily usnout a myslet na lepší zítřky. Vydrží stan? Nezlomí se naše tyčky? Byly jsme připraveny opustit stan a přespat na chodbě místní chaty.

Tak takhle se připravují sportovci na pochod! 

Den 9.

V 7 hodin otvírám oko. Poté druhé. Ah, žijeme! Stan stojí. Vítr ustal. Neprší. Co víc si přát? Nasoukáme do sebe snídani a vyrážíme na loď.. 

Čeká nás fronta a též zjištění, že na první loď se v žádném případě nemůžeme vejít a musíme počkat na další. Tenhle trek nepůjdeme jako doposavaď samy. Budeme se dělit s ostatními. 

V 9.30 vystupujeme u Memuburu, odkud začíná 16 km pochod přes vrcholy do kempu. Nejrychlejší borci tuto trasu běhají za 1 h 15 min. Tak my jdem na to.

A na vršku sněží, prší, fučí .. 

Příjemné kamenité stoupání je odměněno prvními výhledy, které mírně kazí nízká oblačnost. I v povzdálí však vidíme kopce, fjordy, sníh. Bessegen je znám díky svým dvěma jezerům. Když je člověk mezi nimi naskýtají se mu opravdu nezapomenutelné výhledy. K tomu je trek připepřen svým šplháním po kamenech. Někde člověk opravdu leze po dvou a ti se sklonem ke strachu z výšek můžou zažívat docela nelibé pocity.

My však zvládáme trochu adrenalinu levou zadní a potkáváme dokonce naše spolužáky z FTVS, kteří v Norsku žijí. Jaká náhoda!

Po 16. hodině se ocitáme zpátky u našeho stanu. Kouzelný den. Je ale čas sbalit věci a vyrazit. Autobus už čeká. Opouštíme tedy Gjendesheim a zakotvujeme v Beistotelemu. Cítíme se příliš unavené na autostop a tak nalézáme místní kemp. Smiřujeme se s faktem, že si zaplatíme noc. K našemu překvapení nám však paní na recepci věnuje noc jako dárek. Nefunguje mi totiž platební karta. Hezké. Milé. 

Teplá sprcha v nádherné koupelně nám také náladu zvedá. 

Den 10.

Desátý den je opět věnovaný přesunům. A tak když člověk uspokojení základní potřeby, naplní žaludek, sbalí opět všechno vybavení vypraví se na přesun. Podaří se nám odchytnout dalšího aktivního norského tatínka. Říkáme si, jaké máme štěstí na "chlapy!" :)

Dostáváme se do Fagarnes, je sobota, vše je zavřené. Svačíme na lavičce. Prší. Opouštíme lavičku a stopujeme. Zastavuje nám další chlap. Bere nás však jen dva kilometry a vyklopí nás u louky. Stopujeme dál. Chvíli to trvá. Nakonec nám zastavuje luxusní karavan a v něm.. CHLAP! :)

Na zdraví! 

S tímhle Norem nakonec trávíme necelé tři hodiny. Je milý, sdílný, ukazujeme nám po cestě různé zajímavosti a jet s ním je opravu velká výhra...

Dostáváme se až do Flamu. Což je další menší, ale turistické městečko na kraji Sognefjordu. V Infocentru pracuje Holanďan a na mapě nám ukazuje místo pro "free campování". Což je vlastně jeden malý spot na skále. Když se však dozvídáme cenu za ubytování v místním kempu, ochotně se projdeme kilometr a rozkládáme stan. A co, že vedle nás jezdí turistický vláček a na náš jediný stan na kamení si ukazují děti tlustým prstíkem?!

Po sprše si dopřáváme naše další NEJ! Místní pub nabízí různé druhy piva. Však je potřeba ochutnat a porovnat. A tak bez váhání objednáváme alespoň jedno malé. :) 

Den 11.

Ranní výhled na fjord 

Z našeho útesu je opravdu pěkný pohled. Když si člověk odmyslí tu zaoceánskou loď, která brzy z rána přijela, aby zakotvila na jeden den a vyhodila celou svou várku bohatých Britů, je to celkem obstojný výhled.

Po snídani se vypravujeme k nedalekým vodopádům, kam se též snaží vyškrábat i výše zmínění turisté. Člověk si pak opravdu uvědomuje, jak bohatý je, když je mladý a zdravý! 

Po poledni nás čeká zabalit všechny věci a odebrat se na stop. Opouštíme Flam. Neopouštíme ho ale jen tak. Prosíme místního řidiče autobusu, který vozí turisty sem a tam, jestli by nás nemohl kousek přiblížit na stopování. Razantně kroutí hlavou a říká, že cesta stojí 80 Noků (240 CZK)... Poděkujeme, nahazujeme krosny a odcházíme z města. Neujdeme ani dva kilometry a ten stejný řidič nám přibrzdí u patníku a dává hlavou pokyn ať naskočíme. 

okolí Flamu 

Červená barva se nám rozlije po tvářích. Nesměji se však jen já, ale i ostatní turisté v autobuse.

Společně projedeme spoustou tunelů a my už pak vystupujeme a vydáváme se na další cestu.

Nemáme ale moc štěstí. Místo není úplně nejideálnější a poprchává. 

Po dvou hodinách naštěstí stopneme dalšího norského taťku. Lenka usedá na místo spolujezdce a dělá mu ve předu milou společnost.

Společně se dostáváme do Vossu a po rozloučení s naším řidičem hledáme kemp. 

Nachází se u jezera a vedle fotbalových hřišť. Škola v Norsku začala už v polovině srpna. Vše je tedy v plném proudu. A tak i my s Lenkou vzpomínáme na školní život. Načež stavíme stan, vaříme večeři na kotlíku a zvuku dešťových kapek píšeme deníkové zápisky.

Den 12.

Není třeba bát se vypadat jako bezdomovec 

V 7.40 nás budí dešťové kapky. Nebo spíše kápance? Déšť je vlastně docela vydatný. Balím se do své jednorázové pláštěnky a vydáváme se vstříc našemu posledním stopovacímu dni. Cíl je jasný - dostat se během dneška do Bergenu. Nezdá se to jako těžký úkol. Avšak později zjišťujeme, že lehký také není. Že by tu bylo málo outdoor založených lidí? Že by řidiči nechtěli vzít dvě zmoklé duše? Rozpouštím vlasy - třeba to dnes zabere? Ani vlasy dnes nefrčej. Dvě auta a jeden minibus sice zastavujeme.. stále se ale nacházíme dost kilometrů od Bergenu. Častěji nás ohodí tirák vodou z kaluží a naše ponožky už také hlásí mírnou potopu.

Přestáváme počítat výdaje a nasedáme do vlaku. Však jsme se ještě ani po kolejích nesvezly. Rázem na vyhřátém sedadle usínám. Ještě že je Norsko tak bezpečná země!

Divíte se, proč nám nikdo nestavěl..? 

Bergen se s námi loučí deštěm. Dává nám ještě poslední dar - tedy - ovoce z kontejneru - a jaké! Mango, banány, jablka, hroznové víno! Co víc si člověk může přát? 

Utrácíme poslední Noky za autobus a suvenýry a kolem desáté večerní se vydáváme na letiště.

Suché ponožky nakopené za poslední "drobné" nám vytrhnout trn z paty :). 

Poslední spánek. Poslední noc na bergenském letišti. 

Tady poslední pusa místnímu Trolovi 

Dobrodružné, veselé, chytlavé, napínavé - hlavně plné života! Díky za tuhle norskou zkušenost, Leni!