Ze slipek se nakonec vyklubali tri kohouti, kteri nevahali protahnout sve hlasivky uz ve 2 hodiny rano! Prvni myslenka, ktera se mi vkradla do mysli byla, ze ty kohouty asi pricisnu, nakonec jsem si vzala spunty do usi a do te 6.te ranni se mi jeste podarilo zabrat.

Dalsi den rano jsme s Markem nakoupili ve "meste" snidani a Nagindra nam uvaril caj a kafe. Pak nas provedl celym Dolalghatem. Zjistili jsme, ze mu dela dobre, kdyz se muze ukazat s turisty. Jinak je to moc mily kluk plny napadu, energie, snu a chuti zit. Nechybi mu ani sebevedomi a smysl pro humor. Clovek se jen pta, jak muzou byt podminky a zkusenosti tak rozdilne, kdyz srovna dve mista vzdalena od sebe asi 40 km? 

Po obede a pive uz jsme vsichni tri vyrazili smer Kathmandu. Ridic jel tedy silene rychle a krouhal zatacku za zatackou, takze mozna i diky tomu jsme byli v KTM za dve hodiny a kus. 

Nasledovalo prijemne shledani s Lenkou - a to v Avalonu - stejnem hotelu, kde jsme byli prvni dny. 

Dva dny jsme pote stravili v hlavnim meste. Tak zive, hlucne a prelidnene jsme ho jeste nezazili. Mistni nakupuji o sto sest, presouvaji se a pripravuji na svatky Dasain. Vsude kamkoli jsme se pohli jsme byli obklopeni davy, motorkami, trubkami, mistnimi prodavaci a neustalym prachem.

Vyridili jsme si potrebne dokumenty k trekovani (poplatek, karta turisty atd), dokoupili zasoby a nacetli informace ohledne moznych tras.

Doplnili jsme to take o trochu kultury - vyletem k druhe nejvetsi stupe - Swayambhu aneb "monkey eyes"... Kde jsme s Lenou byly skoro napadeny hladove vyhlizejici opici, ktere jsem nakonec ve strachu venovala svuj nedojedeny kokos. Mam dojem, ze by byla schopna vytrhnout jidlo z ruky!

Poprve jsme se take vypravily na hodinu jogy primo v centru. Nelisila se nijak od nasich prazskych lekci, zajimava nam vsak prisla cviceni na oci a dechova cviceni.

K novemu zazitku mimo life music prispelo take ochutnani horkeho jahloveho piva. Prinesli nam velky dreveny dzbanek v plastove misce s brckem. Chut byla hodne zvlastni, pripominala spatny, stary zkvaseny jablecny most. Marek s Lenou si dokonce dolili, me bohuzel chut nijak neoslovila a poprve me take zklamalo jidlo - objednala jsem si spenatovou polevku s tofu a ani jedno jsem nedokocila. 

V patek 7.10. 2016 opoustime po 6.te ranni Avalon a vydavame se plni ocekavani na nasi dalsi pout. 

Mame zaplacen autobus do Pokhary, cesta ma trvat 8 hodin. Jakmile vsak vyjedeme z mesta, ocitame se v nekonecne dlouhe zacpe dopravnich prostredku a je nam jasne, ze budeme radi, pokud se do nasi cilove destinace dostaneme jeste tehoz dne. Auta i autobusy stoji v kolone dlouhe hodiny.

... Meli jsme pravdu ...

Cesta nam nakonec trvala dlouhych, horkych a prasnych hodin. O co vestsi vsak bylo prekvapeni, kdyz jsme vystoupili celi polamani v docela cistem, sympaticky vyhlizejicim, o dost klidnejsim a trochu turistickem nepalskem letovisku. Phokara lezi u jezera Fewa, ktere je sice na koupani trochu spinave, ale prochazky kolem maji opravdu nadech letni dovolene. Odpovidaji tomu i ceny nasazene pro nas.. avsak nam se podari sehnat levnejsi ubytovani (Peace guest house za 125 czk)... a druhy den se potkavame dalsimi dobrovolnicemi Kackou a Vercou a domlouvame detaily nasich treku a probirame take dosavadni zkusenosti z nasich vesnic.. s Lenickou se vydavame take na odpoledni vylet k vodopadu a jeskyni.

A je na case vyrazit do Himalaju!

Vstavame pred 5 (pomalu ale jiste se z nas stavaji ranni kurata), nahazujeme na zada krosny, ukusujeme samozu a za pul hodiny se dostavame pres mesto k autobusovemu nadrazi. Dobre, zkratime to. Cesta, kdy mel ridic co delat, aby s nami vyjel i mensi kopec, trvala tentokrat jen 4 hodiny. V Besisahar na nas cekal posledni clen nasi vypravy k Annapurnam - a to Kabindra, muj nepalsky hostitel.

Po dlouhem smlouvni jsme nasedli s dalsimi trekari do jeepu (dohromady se nas tam nasoukalo 13!!!) a spolecne jsme podstoupili 8 hodinovou, trochu desivou a bolestivou cestu vzhuru. Zazitek opravdu veliky... jelikoz nase ceska skupina prevazovala, prevazovaly i ceske pisnicky. Alespon jsme nedavali pozor na vsechny ty srazy.

Az za tmy jsme se vysoukali z auta v Chame, 2670 m.n.m. - unaveni, otlaceni a s prvnimi priznaky vyskove nemoci.

Nas trek muze zacit!

3. 10. Cesta z Madan Kundari do Dolalghathu

Je pet hodin rano a budicek neuprosne zvoni. Probirame se na terase (ano, Marek nema pokoj uvnitr) nybrz na balokonu, kde ma dokonce jakesi soukromi. Balime posledni krosny, dostavame do ruky placky a po seste hodine za hlasiteho namaste a goodbye nas vyprovazeji obyvatele Madanu. Za pul hodiny se dostavame do Deurali a nakupujeme jidlo na cely den - tedy 24 bananu a susenky - od kazde prichute jedny. Baleni stoji 2,50, kvalita k nezaplaceni :)
Vydavame se na cestu, opoustime nase kopce, abychom presli jine. Mohli bychom vzit autobus, ale po vlastnich nam to prijde daleko bezpecnejsi.
Delame si zastavky, kochame se vyhledy, delime se o svacinu s pani zebrackou a pomalu a jiste se po 20 kilometrech dostavame do udoli k rece.
Parada! Prvni opravdove koupani v Nepalu. Pocasi  tomu svadi, je opravdu teplo, slunicko pali.. Vybirame si plazicku a pripadame si jak na dovolene u more. Posvacime, popijeme a zase se vypravujeme na cestu. Jeste nas ceka nejakych 20 km. Tu a tam malinko bloudime, brodime ricky, zjistujeme, ze cesta se sesunula a odolavame vysoke vlhkosti vzduchu. Jen z nas leje.
Po 4te odpoledni se dostavame do Dolalghatu, rybimu mestecku na brehu reky Sunkosi a druhe, kterou nezname jmenem.
Mame namireno primo k Nagindrovi, coz je Markuv "kamos", ktereho potkal pred tydnem, kdyz cestoval do sve vesnice. Je to 19lety klucik, ktery uzasne vari a jednou si chce otevrit vlastni hotel. Hosti nas smazenymi bramborovymi tastickami Se zeleninou, tastickami momo (na pare varene tasticky se zeleninovou naplni) a domacimi hranolkami. Po nasem vykonu nemuzeme odmitnout a otevirame k tomu i lahev filipinskeho piva :)
Kdyz Nagindra dovari, pomahame mu vsechny ty dobroty odnest do mistniho ashramu pro ubytovane "hosty" pro ktere varil. Jeho vydelek cini na mesic 15 000 rupii, coz jsou necele 4 000 czk. Takovy by se vsak hodil i v Praze!
S Marou se ubytujeme v jednom z hotelu.. klasika.. plesnive steny, pavouci, kobylky, cvrcci, jesterky, svicka misto svetla a pred nasim pokojem se dokonce nachazi klec se slipkami! Sprcha je spojena se zachodem a okenkem dokonce vidite na schody, po kterych chodi ostatni do horniho patra. Tak se alespon dobre vyspime na ergonomicky tvrde posteli. Chybi nam neco?:)

Vylet do Manthali, cesta do Madanu

Jelikoz po druhem skolnim dnu, kdy ucitele opravovali vsechny testy a ja jsem se s nimi snazila probrat moje plany a pripravy vyuky to vypadalo, ze se dalsi den skola zavre na prazdniny, nabidl mi Kabindra, abych se s nim vydala do centra naseho distriktu - tedy do Manthali.

Po zemetreseni v roce 2015 zustalo spoustu domu polorozborenych a proto vlada dava kazde rodine cca 10 000 czk, prvni davku na zaklady noveho domu. A k tomu je potreba vyridit par formalit a dojit do tamejsi banky, aby obyvatele vesnic mohli postupne postavit nove pribytky.

Cesta ma byt tridenni.. sbalim si pouze maly batuzek a jen to nejnutnejsi. Posnidame trochu ryze a v pul devate a za doprovodu dalsich 4 Nepalcu se vydavame po vrstevnici az na konec naseho udoli. Pocasi preje a tak se nam naskytaji krasne vyhledy na protejsi kopce, ryzova policka, mijime spoustu vesnic a splhame nahoru dolu. Prechazime jedno udoli a pred nami se otevre dalsi, uprostred tece reka. Po sesti hodinach chuze nas po poslednim stoupani ceka vesnicka a konecne zaslouzny obed v podobe nudli. Nasleduje nekonecne smlouvani a dohadovani o cene. Jestli nas z Thapagaunu vyslo 6, ted je nas na vrcholku dobrych 40. Postune nasedame do jeepu ci nakladnich aut. A bohuzel i pres me zaprisahani, ze "autobusem" uz tu nepojedu, nasedam poslusne do nacpaneho auta a tri hodiny sjizdime cik cak cestou plnou kamenu ci bahna do dalsiho udoli. Az za tmy sjedeme k rece a vyskakujeme v Manthali. Kabindra nam domluvi ubytovani i s veceri - asi za 50 Kc. Ma to ale jeden hacek. Je to hotel nepalskeho stylu - takze pokoj sdilim s dalsimi sedmi zenami, je tu neskutecne teplo, sprchy - uroven hodne spatna, ale po dlouhem dni se velmi hodi. Po asi ctyr hodinovem spanku me probudi povyk spolubydlicich. Ve ctyri rano si otviraji lahvinku ryzoveho napoje a zvou k nam i dalsi sousedy.

Den stravime vysedavanim pred bankou.. Mestecko tvori jedna hlavni, prasna ulice, lemovana spoustou obchodu a restauraci. Teplomer ukazuje 35 stupnu a ja se marne schovavam (jakozto jedina bila) mezi davy mistnich. Jdu se alespon projit a potkavam stredni skolu a jsem hned mile privitana a usedam mezi ucitele a sleduji s nimi docela napinavy volejbaloy turnaj.

Druhy den se vse opakuje, kdo nedostal prispevek, ceka dale, Kabindra vsem pomaha kontrolovat dokumenty a ja si zprijmnuji nic nedelani ochutnavanim nepalskych dobrot, prochazkou k rece (jen trochu lituji toho, ze nemuzu shodit dlouhe kahoty a poradne se smocit)... odpolene navrhuji, abychom se uz premistili, lec vsak po trech hodinach nejede stale zadny spoj, ceka nas opet hledani ubytovani. Obejdeme par "hotelu" az konecne nachazime jeden volny. Dve postele, vlhke steny, zachod s koupelnou dohromady, plisen, pavouci a neblaha vune - no hlavne, ze tece voda!
Dalsi den vstavame jako obvykle - po 5. hodine a do 7 cekame na jeep jeste s ostatnimi zajemci o spoj. Tesim se, az opustime brany tohohle horkeho, hlasiteho mesta, az se zase clovek na chvili ztrati z dohledu vsech zvedavych Nepalcu. Deti jsou mile, ale avsak jejich stale stejne dotazy whats your name and how are you... obcas muzu prerust pres hlavu.
Dve hodiny v aute, jedna hodina pesky - zapadli jsme do bahna a jeep dal proste nejede.. klasika. Nikoho to neprekvapuje a tak tehotna slecna, stejne tak i osmdesatileta pani rozevrou destniky proti ostremu slunicku a vydavame se na celodenni pochod.
Po 17te hodine se dostavame konecne do Thapagaunu...v nasi vesnici uz nas po ceste hosti guavou (ovoce s malinkyma peckama) a taktez chlupatym hraskem uvarenym ve slane vode.
Navrat "domu" je tedy prijemny...

Jeep zapadl do bahna - zábava pro děti

Lassi, velká mňamka

Jelikoz zacaly prazdniny a Nepalci se pripravuji na velke oslavy svatku Dasain, rozhodla jsem se opustit na necely mesic vesnici a s ostatnimi dobrovolniky vyrazit za poznanim Himalaju. Jeste nez se tedy vsichni potkame v Pokhare (druhe nejvetsi mesto po Kathmandu),  rada bych navstivila Marka, ktery je usazen v nedalekem Madanu. Plan je bezpecne se k nemu dostat a spolecne pak zdolat 30 km (vyhnout se tak silenemu autobusu, ktery tu a tam pada ze strani) do Dolalghathu a odtud do Kathmandu uz autobusem po relativne normalni silnici.
Po vyletu z Manthali travim u domacich pouze jednu noc, je mi vysvetlena trasa kudy kam, na papirku mam napsane vesnice, ktere bych mela cestou potkat a uz jen cekam, nez prestane prset.
Pred devatou ranni nasazuji krosnu, davam sbohem rodine a vyrazim uzouckou cestickou kamsi dolu do udoli k rece. Kameny klouzou a signal zadny, takze se mi nesmi nic stat:)

Prejdu reku a ceka me velmi strme stoupani do protejsiho kopce, nemam problem najit cestu a mistni  me povzbuzuji usmevy. Jdu po vrstevnici, nase vesnice se vzdaluje a ja mam opet vyhledy na vsechny zalesnene vrcholy kolem. V prvni vesnici prohodim par slov s prihlizejicimi a vydam se dal na  cestu, ac se to nezda, je kolem 11 hodiny a slunce zacina zhnout. Pokracuji dale, nahoru dolu a pak nasleduje nekonecne tahle, prudke klesani. Kdyz se vsak objevim dole u reky, je mi jasne, ze jsem udelala  nekde chybu. Jsem dost daleko od mostu, ktery mam prejit a trochu me chyta panika, ze se budu se svoji krosnou muset splhat az na samotny vrchol. Potkavam mladika, ale bohuzel si nejsme schopni rozumet a tak to obracim celem vzad a chvil tedy stoupam az narazim na malickou pesinku, ktera usti jakysi vodni kanal, ktery vede po vrstevnici, lemuje reku a vede smerem, ktery potrebuji. Po pulhodine balancovani kopcem, kdy vymetam vsechny pavuciny, ktere se mi lepi na spoceny oblicej i ruce, se ocitam u mostu. Davam petiminutovy oddech a dle popisu vim, ze me ceka stoupani z nuly do cca 1500 m.n.m. Nastesti potkavam mistniho dedulku, ktery zna presnou cestu a o par metru dal pribirame zenu s destnikem. Rukama nohama si rozumime a uz se spolecne splhame smerem k vrcholu. Pani mi po chvili venuje svuj destnik a bere mi piti. Cestou se tez zastavujeme u studanek, ze kterych bych ja nemela pit, ale od zacatku pobytu jsem zatim vodu neprecistovala, piju tu, co mistni a zatim bez problemu...

Obrovské kobylky, které přinášejí svátek Dasain

Ve tri ctvrte na dve se loucim se svymi pomocniky a ceka me posledni stoupaci cast do Kartike Deurali, coz je jedna ulice plna obchudku a mistnich jidelen a tam uz by mi mel prijit naproti Marek. Davam si tedy jejich typicky sladky caj s buvolim mlekem (2,50 czk) a koblihu, dostavam take lekci Nepalstiny od skupiny mladiku a po pul hodine vydechu uz na me mava Marek. Kupujeme kure na vecer a jdeme prochazkou do jeho vesnice Madan. Hned na prvni pohled je mi jasne, ze je o neco civilizovanejsi nez Thapagaun. Maji tu obchod, stupu, svadlenu a daleko vetsi skolu. Jeho rodina me privita s nadsenim a ja se raduji i z pritomnosti deti a dasich kamaradu, co se sdruzuji kolem. Zpivame, procvicujeme anglictinu, cvicime a vecer zakoncujeme vybornym dhal baatem. Druhy den bereme prcky na vylet po okoli a na kopce. Marek s sebou ma dokonce i dalekohled, coz kluky zaujme a zabavi na dlouhou chvili. Odpoledne stravime s rodinou, tridime kukurici, smazime placky a hrajeme pexeso s detmi.

Zitra nas ceka presun do Kathmandu a pak uz konecne nejake ty vyhledy v podobe Himalaju! Tak snad nam vsechno klapne :)

My ro nam Magda aneb prvni den ve skole

Je zarijova nedele a ja vstavam neco malo po seste a zacinam den velice sladkym cajem. Pote nasleduje snidane - pecena ryze. A tez uz pridavam ruku k dilu alespon mytim nadobi - pouzivame slupicky od ryze a studenou vodu - zadny saponat.

Po snidani se babicka odbira do lesa na drivi a mamka pro travu, Kabindra opet prinasi drevene tramy na strechu domu a Saily (moje nova sestra a budouci studentka) si opakuje na posledni testy. Mam smisene pocity, tesim se na svuj prvni nepalsky skolni den, mam ale i trochu obavy, jak to bude probihat.

Do skoly se vydavame po 9te hodine at jsme tam vcas. Musime pekne vesnickou az samy vrsek. Je odtmtud nadherne videt na ostatni kopce s ryzovymi policky.

Jsme na miste mezi prvnimi a ja mam tak moznost prohlednout si skolni budovy - spore mistnosti s dlouhymi drevenymi lavicemi. Budovy vsak vypadaji odolne!

Pred 10tou hodinou se schazeji jak ucitele, tak deti. Sbor tvori 12 ucitelu asi v mem veku. Vetsina se jen usmiva a stydi se. Skolni den zacina nastupem na placku a rozvickou. Pote se ujme slova reditel, predstavi me, deti mi zazpivaji hymnu a ja mam tu moznost pronest rec. Aha, to mi sice nikdo nerekl, nakonec ze sebe ale vypravim smysluplna souveti, ktera jsou soucasne prekladana ucitelem aj do nepalstiny.

Pak dostanu salku a tecku na celo a ceremonie konci. Deti se odebiraji do svych trid, aby napsaly posledni testy. Ja jdu prozkoumat knihovnu, co tu zalozila dobrovolnice Sona, tez z Cech. Jsou tam docela obstojne kousky, poznavam nejen anglicke knizky, co jsme pouzivali na PBS, ale i ceske omalovanky ci Alchymistu, ktery se bude urcite hodit. Knihy jsou ale hodne zaprasene, z cehoz usuzuji, ze je knihovna vyuzivana spise sporadicky. Z prohlizeni me vytrhne rediteluv hlas, ze testy jsou dopsane a ze muzu jit ucit do 8.tridy...ucit? To mi nikdo nerekl, ale nevadi, uz me strkaji do dveri a mozna jsou zvedavi, jak se s tim poperu. Tak jedu ciste improvizaci, zpivame abc, delame souteze mezi chlapci a devcaty, vymyslime zvirata na urcita pismenka, snazime se zvirata popsat. Na to, ze stojim asi pred cca 40 zaky, je trida ukaznena a vetsina projevuje zajem. Velky vybuch vsak prijde, kdyz si o tabuli roztrhnu kalhoty. To ze mam na zadnici docela slusnou diru zjistuji az odpoledne. Nicmene s vysledkem hodiny jsem spokojena a pozdeji pri lehkem obedu (smazene krouzky a vajicko) s ostatnimi uciteli zjistuji, ze maji zajem chodit na moje hodiny, aby se neco priucili. Snazim se z nich pak dostat, jake tridy, hodiny budu mit a dle ceho vyucovat, ale na tuhle teorii je asi casu dost. Zasadni pro ne je, abych nasledovala kurikulum a tak pri odpolednim caji s ucitelem aj Chhoisangtamou (ano, jmena mi davaji zabrat), probirame moje napady, jak hodiny osvezit. Vzhledem k tomu, ze budou mesicni prazdniny, veskere detaily nechame az na pozdeji. Seznamuji se tak alespon s dalsi rodinou.

A nejen s rodinou, ale i chodem a zvyky domactnosti a cele vesnice. Zatim me tu nesmele okukuji Dnes prisly asi ctyri deti, tak jsem jim predstavila pexeso, a ten kdo anglicky trochu umi, chce si na me jazyk procvicit.

Tak priste zase o necem jinem :)

Praha - Dubaj - Kathmanu - Thapagaun ... 26. zari 2016

Dobre!

Jak zacit novy prispevek aniz by si vetsina z vas neklepala na celo?

Predem se omlouvam za chybejici interpunkci.

Budu se snazit zkloubit moderni techlogii (s vetsimi ci mensimi obtizemi) s  velice tradicnim nepalskym zpusobem zivota. Drzim tedy v rukou vypujceny tablet, zatimco na plechovou strechu dopadaji velke, tezke destove kapky.

Vy teda prosim omluvte pripadne chyby a chybejici hacky.:)

V lete jsem se rozhodla, ze je na case vyzkouzet neco neobvykleho a dat na cas Praze kosem. Pridala jsem se tak ke kamaradce Lence, ktera tou dobou mela jiz zarizenou dobrovolnickou cestu do Nepalu.

Po vyrizeni vsech formalit a dokoupeni potrebneho vybaveni (a ze mi to chvili trvalo jakozto ne zcela odbornikovi pres uv lampy) jsme 20. 9. opustili Prahu a pisi zamerne mekke i, jelikoz nasi dvojicku dolnil Marek, Michal a Rosta - dobrovolnici se stejnym zamerem. Odjet ucit Anglictinu na kraj sveta a vycistit hlavu.. aaa no ted duvodu bude treba i vic....?

Po 6ti hodinach vystupujeme v Dubaji (ach to teplo!)... a zatimco nam let navazuje, chlapci davaji jednu noc na letisti.

My s Lenkou tedy kolem 6.30 ranni mistniho casu (jsme asi o 4 a ctvrt hodiny kupredu) 21. zari opoustime letiste a po vyrizeni viz (platnych na 90 dni) potkavame naseho prvniho nepalskeho pritele, ktery nas odvazi do ubytovani v Kathmandu. Jiz z okna poznavame nam jiz zname obrazky z Asie. Ubytovani je na muj vkus az prekvapive luxusni.. Rozumejte bytelne postele, cisto, zadni svabi a na zachode toaletni papir.

Personal je moc prijmeny, dokonce je nam otevrana brana pokazde mistnim hlidacem. Bezpecnost? Ci pouze visaz hotelu?

Nicmene, s Lenickou davame alespon trihodovy odpocinek a pote vyrazime do viru hlavniho mesta. Akorat konci obdobi destu a nam se krasne na poznavani okoli rozsviti slunicko. Je teplo. Zastavujeme se tu a tam u obchudku a stanu, jak se propletame ctvrti zvanou Thamel. Je tu rusno. Nestacime se vyhybat autum, motorkam, rikshum. Diky odmitame vsechny tours, taxi, smoke inside a dalsim "lakadlum" a snazime se obstarat jen to nejnutnejsi jako rouska (je tu opravdu dost prachu, smogu i spiny), zabky, destnik, slovnicek a jine.

V ramci tohoto bloudeni mistnimi trzistemi se ocitame u Durbar square, coz je namesti kdysi plne stup a templu. Bohuzel pri lonskem zemetreseni dostalo ranu a ted se snazi ze skody vzpamatovat. Platime asi 10 USD a obchazime zbytky pamatek.

Nas pohled pada obvzaste na kravu, ktera lezi na ulici! Jasne, na holuby, kocky, psy i ty slepice jste zvykli, ale kravu jsem ve meste jeste nepotkala!

Navecer se vracime na nase bytovani a po ceste ochutnavame v mistni jidelne nepalske dobroty. Daly jsme si ryzi, cizrnu s omackou a brambory. To vse prelite mlecnou konzistenci, dochucenou kari a dalsim korenim. Lene hori pusa! Cena 120 rupii = 30 czk.

Vecer potkavame dorazivsiho Marka, probirame mozne i nemozne a ochutnavame mistni pivo, ktere je na zdejsi pomery docela drahe. Vsimame  si, ze pekarna s euro podobou ma po 21.30 vse za 50%, nevahame a nakupujeme si i na snidani.

Druhy den se vypravujeme opet do mesta, tentokrat se zamerem dokoupit levne trekove zbozi. Sportovnich obchodu je tu nepreberne mnozstvi a lacine kopie jsou od originalu temer k nepoznani.

Marek chce trochu toho pochuzkovani vyladit nevsednim zazitkem a vysmlouva prijemnou cenu s mistnim riksou Lalou. Nasedame na "kolo" ve trech (obyvkle je to sedacka pro dva) a Lala slape co mu jeho 57lete nohy dovoli (dovolim si poznamenat, ze bych mu klidne rekla 80). Zato jej pak bereme do opravdu malicke, spore a tmave jidelnicky, kde nam pani ohreje nudle se zeleninou. Pokracujeme dal ulicemi a lide se nestaci divit a smat pri pohledu na nas ctyri nahore.

Navstevujeme Gardens of dreams (hezke a docela tiche zahrady) a to uz bez Laly.

S Lenou jsme si vyhlidly lekci jogy a tak jeste spechame zpatky do ulic. Po ctvrt hodine cekani se vsak dozvidame od mladencu, ze na hodinu se musime predem objednat, jinak se nekona. A tak opoustime joga cetrum a vydavame se na vybornou veceri i s Markem a to do Funky Buddha baru.

O neco pozdeji potkavame Martinu z Namaste Nepal (ktera ma na starost organizaci dobrovolniku a zrovna dokoncila trek okolo Everestu) a ja se dozvidam, ze za nekolik malo hodin se vypravim na cestu se svym hostitelem Kabindrou. Narychlo tedy alespon porizuji simkartu (trochu ale rozladena, ze jsem nestihla zaridit vse, co jsem chtela a take ze nebudu moci stravit s kamarady jeste jeden den). Mam pocit, ze me prodejce docela slusne natahl... Po 11 se vracime na hotel, balim svuj "prechodny zivutek do krosny" a po 12 ulehame mozna naposledy do povleceni.

Pred 5tou ranni se vykradam z hotelu a potkavam Kabindru a spolecne se propletame ztichlymi ulicemi (zivot v Nepalu zacina kolem pul 6 ranni a uticha kolem 22) az k autobusovemu nadrazi. Navzdory tme je vsak autobusak jako o poledni. Lidi se presouvaji sem a tam, autobusy se hrnou jeden za druhym. My kupujeme listek, ale i s casovym predstihem zjistujeme, ze na sezeni zbyl jen jeden a to jeste na stejne misto, ktere uz bylo prodano. Muzi to tam trochu v kriku resi a pred 7 prijizdi ten neopryskanejsi autobus a naklada vsechny nas. Jeste cestou pribirame dalsi pasazery, kteri stoji a u policejni kontoly vsichni vyskajuji jen tak na oko. Nerozumim samzrejme ani slovu, diky Kabindrovi vsak zustavam v obraze. Usedam na sve misto a snazim se cestu prospat. Na kline se mi objevuje cizi taska a simra me culik slecny, ktera to stesti nemela a stoji. Pri jizde vsak usnula. V 11 zastavujeme ve vesnici, kde konci "silnice". Posilnujeme se na dalsi cast smazenymi krouzky a cizrnou. Zdrzim se pri placeni, slecna nema drobne a do autobusu tak nastupujeme jako posledni. Hodne jsem se divila, kdyz jsem zjistila, ze mi drzi jako cizince misto. Nedalo mi to vsak a prenechala jsem ho pani s malou holcickou. Od te doby asi do pul 5 stojim, snazim se dychat (silene horko, jen se z nas leje), snazim se i drzet (jde do tuheho, protoze cesta se nejen nebezpecne klikat a havne stoupa (asi cca 2000 m.n.m)... dam se do reci s panem, co visi vedle me na tyci (reditel skoly, co jel pro vyplaty ucitelum. Pozn. Ucitel pry vydela 30 000 rupii, coz je 7500 czk) a ten mi ukazuje, kde presne se zritil autobus a zemrelo v nem 43 lidi. Parada! Tohle presne potrebuju slyset. Mam dojem, ze jsem se nikdy v zivote tak nebala. Bungee nebo tandem, pohoda. Tohle bych prirovnala ke strachu pri silnych turbulencich, kdyz vam v hlave probehne myslenka, jestli to letadlo vazne spadne. Cesta je silena. Kamenita, rozbita, bahnita a vsude kolem srazy. Celou cestu se ptam sebe sama PROC?A chce se mi vystoupit a jit tech 50 km pesky! Nastesti docela casto zastavujeme a to kdyz pichneme, ci kdyz tahame z bahna protijedouci resp. nejedouci ambulanci, co uvizla v bahne. Muzu se alespon vydychat. Cesta nahoru je desiva a cesta dolu, kdyz se blizime k posledni vesnici, ktera je pristupna, je bolestiva. Autobus strasne skace, ja sice sedim, ale hlavou se tu a tam prastim do hlavy. V duchu si rikam, ze tuhle cestu jsem absolvovala poprve a naposled. (Uz ted je mi ale jasne, ze pokud se tady nebudu chtit provdat a zestarnout, autobusu se asi nevyhnu).

 I když je stále období dešťů, výhledy stojí za to

V pul 5 vesele nandavam svych 18 kg a osobne dekuji ridici, ze me nezabil :)

Kabindra, ja a par dalsich musime jeste necele tri hodiny pesky - do Thapagaun nic nejezdi. Konecne si muzu vychutnat ty vyhledy...

Do vesnice dorazime za tmy, Kabindra mi ukazuje muj novy domov. Jednoduche bydleni s jednim pokojem, ktery budu sdilet se svou 16ti letou studentkou, sestrou Kabindry. Krasna, sympaticka a sikovna - na rozdil ode mne umi pracovat s macetou, srpem a vari vyborna jidla!:) 

Mam i svou vlastni postel! Ostatni prislusentvi tvori polni kuchyne s par kotliky, plechovy pristresek, kde spi babicka a Kabindra. Rodice bydli nad nami (ani jeden anglicky bohuzel neumi a maminka neslysi)...

Koupelnu tvori kbelik, hadice a misto na odkladani kartacku. Zachod je arabsky. Kdyz nepocitam pavouky pokoutniky, domacnost dale tvori krava s teletem, dve kocky a slepice. K memu prekvapeni je tu ale zavedena elektrina, takze je tu moznost cetby i dobiti telefonu.

Po veceri (ryze, zelenina a spenat) se odebirame do svych perin... ja tedy jeste zkousim plavkovou sprchu, pote dlouhe ceste ji vazne potrebuji..

klasický přístřešek místo domku

Prvni noc se nese ve znameni spousty otazek a divokych snu.

Kazde rano me bude budit babicka v 6  to prichodem do naseho pokoje a modlitbou se zapalenymi vonnymi tycinkami. Ma tu totiz svuj oltaricek.

Prvni den byla sobota - tedy jediny volny den - ale to jen znamena, ze je zavrena skola, prace na poli ci na pozemku na nikoho cekat nebude.

Jdu alespon pomoci Kabindrovi - stavi dum - a tak odhazujeme kameny, prinasime drevena prkna a pritom poznavam nektere obyvatele Thapagaunu.

Odpoledne prsi a tak mam alespon cas popsat prvni dojmy a zazitky.

Zitra se pujdu podivat poprve do skoly a zjistit, jak to tam vlastne vypada...

Tak vzhuru za novymi zazitky!

kuchyně .. tedy kamínka, oheň, rohož

Naše bydlení