Sri Lanka 3 💜

Vylet do Narodniho parku Udawalawe muzu pokladat za vydareny. Jeepem jsme vjeli do parku tesne po 6.te hodine ranni. Na rozdil od noci, kdy padaly provazce deste, bylo ted mlzno, chladneji a bez deste. Hned po prvnich minutach jsme narazili na prvniho slona, ktery si pochutnaval na vetvich asi tri metry od nas v krovi. Nas ridic vypnul motor a my mohli v tichosti pozorovat obra pri snidani. Nevypadalo to, ze by ho (nastesti/bohuzel) dalsi dva jeepy vyrusovaly. Po par minutach se dokonce rozhodl opustit bus a prosel kolem naseho jeepu. Lena mi skocila na klin a pak skoro pod sedacku. Byl to opravdu zvlastne vzrusujici pocit smiseny se strachem. Sloni muzou byt preci docela agresivni! Baly jsme se, aby po nas nemachl dlouhym chobotem. Nastesti se tak nestalo, jen nas obesel a dal line pochrupkaval listi.

Vyrazili jsme dal. Potkali jsme slony jednotlivce, mamky s odrostlejsimi mladaty i cele stado. Nejlepsi zazitek se nam naskytl, kdyz hned u cesty ujidala ze stromu cela rodinka. Meli s sebou asi tydenni slune. Dech berouci pohled. Sal mliko od mamky (nikdy jsem nepremyslela nad tim, ze slon ma take ceciky) a svym malym chobutkem zkoumal o par mesicu starsiho brasku. Ten na nej daval pozor a snazil se, aby mimi bylo stale uprostred rodiny, chranil ho a proto bylo docela slozite slune kvalitne vyfotit. 

Najednou se ozvaly jakesi zvuky, pry sakal a tak se cela rodina dala do pohybu a za par vterin byly pryc. To byla rychlost! 

Mezi ostatni zvirata, ktera pritahla nasi pozornost patrily pavi (nejvice jsme si uzili jejich predparicici se tanecek, kdy ukazuji sve krasne peri), buvoli, krokodyli, orli, opice a jelinci. Ptaky si netroufnu ani vyjmenovavat, protoze jich bylo spousty, to by se snad vyplatilo mit s sebou dalekohled. Ale pamatuji si tukana a lednacka. 

Zadne ze zvirat nam ale asi neulpi v pameti tak jako sloni, ktere je krasa pozorovat ve volne prirode. Doufejme jen, ze Srilancani brzy prejdou na elektrovozidla a dal nechaji zviratum bezpecny odstup a klid. 

Po safari jsme chytly mistni autobus a dopravily se po cca ctyrech hodinach konecne zase na pobrezi a to do Tangalle, ktere nam bylo doporuceno. Villa Sanrich byla sice nedostavena, pokoj byl ale velmi luxusni, pry v pouzivani pet dni. Syn majitele si Lenicku oblibil a druhy den se vyznal, ze by si ji rad vzal. 😃 No, Sri Lanka nas bavi... Pocasi vsak uz mene. Opet prisly velke slejvaky a tak jsme se po plazi jen prosly, bez koupacky.

Druhy den v Tangalle zacal opet s mracny, to nam nastesti nevadilo pri ranni joze a po poledni se uz mraky roztahly a my se konecne vydaly na doporucenou plaz Goyamboka... Prijemna atmofera, asi se tremi mistnimi restaurackami s nemistimi cenami. Voda nadherne cista, vstup do more mirny a bezpecny, palmy nad hlavou a kdyz zavres oci tak nevidis ani tu hrstku turistu kolem. 

Uzivame tak po dnech deste slunce a snazime se nespalit.

Malem bych zapomnela, ze prave v Tangalle nasazujeme detoxikacni kuru, ktera spociva v piti bylinneho prasku dvakrat denne po jidle. Ma to byt dobre na vycisteni strev a celeho zazivaciho traktu. A samozrejme to obnasi odbihani na zachod. Takze se bavime tim, ze se krasne stridame na okolnich toaletach a nekdy mimo ne - to kdyz uz fakt nemas cas najit nejakou. Proste musis. A kdyz musis, tak musis!

Pobyt v Tangalle nam jeste zpestruje existence varana, ktery zije v nedalekem vodnim kanale (cast, kde jsme obytovane, je vlastne docela zpustosela, spoustu objektu je prazdnych a ponicenych a prvni den z toho jde docela strach), kolem ktereho chodime do mesta. Prvni den ho potkame u cesty avsak za plotem, jak se mermomoci snazi dostat z "klece", macha divoce ocasem a vystrkuje jazyk. Pekne se lekneme, myslime si nejprve, ze je to krokous. Nevime zda prchat, skakat na strom ci se kochat pohledem? Odchazime se stazenou zadnici. No snad by na cloveka nezautocil? Pozdeji ho potkavame znovu u vody. Za tmy se ale radeji mistu vyhybame obloukem. Byl fakt obrovskej! 

Z Tangalle pokracujeme treti den po pobrezi do Matara a odtamtud do Mirissy, coz je zakladna odkud mnoho turistu vyrazi pozorovat velryby. Do Mirissy prijizdime asi ve ctyri hodiny odpoledne a po dvou pokusech pri hledani o ubytovani nas mistnak zavede opet do nedostaveneho bydleni, avsak opet velmi moderniho a cisteho. Ne, ze bychom se chtely vyhybat lokalnim mistum, ale po Nepalu si clovek zaslouzi cisty pokoj! ☺️

Cena v Saffronu vyhovuje (166 czk na jednoho) a zda se, ze jsme v objektu jedine, tedy krome pana hlidace, ktery spi v houpaci siti mezi sroubovaky a plechovkami s barvou. 

I dnesni den proprsel. Dosly jsme zrovna na dlouhou zlutavou plaz a zacal slejvak. Tak si sedame na (predrazeny) caj a otevirame knizku. Dest busi do strechy nad nami a zanedlouho uz kolem nas tecou potoky destove vody. 

Po dvou hodinach jsme "z nejhorsiho" venku, vystridame se nekolikrat na toalete a vecerime pizzu, ktera pobavi, ale docela zasyti.

Druhy den prsi od rana, to nam ale nebrani v tom, udelat si vylet do 20 km vzdaleneho Galle, ktere je zname pro sve zbytky z dob, kdy Sri Lanku obyvali Holandane. 

Jsme jedny z malo blaznu, co po snidani - tedy ovoci a bylinkach nasadi plastenky a v zabkach prochazeji starobyle ulicky plne modernich a luxusnich obchodu a galerii. Nejaky cas stravime i na zmzrline (oblibena King shop je asi kvuli desti zavrena) v italske kavarne. Vychutnavame vybornou oriskovou a hle! Dokonce prestava prset. Celou "pevnost" si tedy ted prochazime bez deste a kupredu nas jen nuti potreba toalety. 

Obedvame v jednom z horsich pajzliku u autobusoveho nadrazi a kolem 4.te hodiny za slabsiho destiku vystupujeme u nas v Mirisse. 

Vecer si dopravame vecu na plazi (jeste jsem se na ni nekoupala!) a uzivame si prochazku bez deste. Zakoncujeme den s koktejlem v ruce.

Sobotni rano nas vita brzy. Jak jinak. Detox pokracuje! Nasazujeme plavky  a usmevem vitame slunce a to primo na plazi pozdravem slunce a trochou posilovani. Na zaver zaplavanim. Voda je fantasticka! Snidani zvladneme cestou u jednoho z ubytovani a pak zvedame kotvy. Dalsi destinaci se nam ma stat Hikkaduwa. Coz znamena dojet do Galle a prestoupit na autobus smerem Colombo. Vsechno zvladame behem dvou hodin a odpoledne uz hodinu nastavujeme sva tela slunecnim paprskum na dlouhe, zlatave plazi. Barva more je fenomenalni. Pak uz se nebe zatahlo cernymi mraky... 

Druhy den jsme si domluvily tuktuka, ktery nas zavezl k nedalekemu zelvimu utulku. (Kdybychom byvaly vedely polohu farmy, mohly bychom tam dojet autobusem a neplatit tak 600 rupii. Tuktukar byl ale fajn, tak jsme mu snad prilepsily.)

Sefik nam i vysvetlil, o co se snazi, jak sbiraji kazde rano cerstva vajicka a jak je nosi na vylihnuti do bezpeci. Lide pry vajicka jedi, protoze veri v zelvi dlouhovekost, diky ktere by se i oni mohli dozit hezkeho veku. V sirotcinci meli tedy jak nenarozena mladata (ktera pozdeji vraci do more), tak tri dny stara zelvatka (na ktera jsme si mohli sahnout) a potom i zranene stare zelvy, ktere uz bohuzel nemuzou byt vraceny do more z duvodu chybejici ploutve a rizika, ze by dlouho v "divocine" neprezily. Hned jsme si daly za ukol, ze prilozime ruku k dilu a uklidime alespon cast plaze od valejicich se odpadku. Kazdy den vyplivne ocean pekne nadeleni a mistni i kdyz tvrdi, ze plaz uklizeji, stejne to neni ono. Ostatni na nas pri uklidu koukaji. Nikdo se neprida. Pak se jeden mistnak nabidne, ze nas odpadku zbavi. Tedy, ze zapali vsech 6 tasek odpadku, ktere jsme nasbiraly za hodinu prace. Zve nas na dzus a vyptava se na obvykle otazky, ktere kazdemu cestovateli driv nebo pozdeji lezou chlupate krkem.. (Where from? Where u go? What country? Sri Lanka first time? You like Sri Lanka? Married?... A kdyz je to tuktukar tak tam samozrejme prihodi i sve fraze a to: Madam, you need tuktuk? Cheap price!)

Druhou a vlastne posledni noc naseho cestovani v Hikkaduwe nas trapi prerusovany spanek - je velmi dusno, clovek skoro nemuze dychat a boli ho v krku z vetraku. Do toho se pridaji neodbytne otravni a ubzuceni komari a clovek si jen predstavuje trochu toho mraziveho snizku! 

Druhy se probouzime do zatazeneho dne a ceka nas posledni cesta vlakem zpatky do Mt. Lavinia, zpatky, kde nam to vsechno zacalo. 

Mezitim Cirque Lanka ukoncila hrani predstaveni v Colombu. 28. ledna bylo uplne posledni. Je cas se posunout dal...

Nam nezbyva nez nakoupit par suvenyru, uzit posledniho stavnateho ovoce a paliveho rice and curry a ... Rekla jsem opravdu posledni? 

Nikdy ne posledni! Dalsi! 

Cestovani dava tak moc - neco, co clovek v beznem zivote nemuze zazit. Neni na to mezi vsemi predepsanymi rolemi cas a prostor. Cestovani, rozsiruje obzory, tribi nazory a hodnoty, odkryva tvoji osobnost a dava prostor k dusevnimu rustu. Je to vyjimecny cas, ktereho si clovek musi vazit, at uz clovek behem cest zaziva i byt velmi negativni emoce. V zaveru bude vzdy na co vzpominat a co jednou vypravet vnoucatum. V to doufam! Krasny den ☀️

Ayubovan Sri Lanko! Děkuji, Leni!

Crazy day v Dubaji na cestě domů... 

Sri Lanka 2 ... Pokracovani

S Lenickou jsme vyrazily nejprve do Kandy. Pres booking.com jsme si zarezervovaly utulny a cisty pokoj u mile pani v homestay (Guest house 71) nad mestem. Nejprve nas tam vzal tuktuk za 300 rupii, pak jsme ale vetsinou ty dva kilometry do kopce vysly. Jeden den jsme travily ve meste, mensimi pochuzkami, nakupovanim a Lenu jsem tez odeslala podivat se na Buddhuv zub chramu. Vecer jsme si zprijemnily vlastni masazi za pouziti ajurvedskych pripravku. Tez jsme se inspirovaly Sri Lanskymi zenami a vetrely jsme si do vlasu ryzovy olej na noc.

Druhy den jsme vyrazily do Dambully, necele tri hodiny vzdalene od Kandy. Nevadilo mi, ze se pujdu podivat na stejne misto - klasteru - po druhe. Alespon jsem mohla reklamovat tzv. Mesicni kamen, ktery jsme tam s Klarkou pred par dny koupily. Pozdeji jsme totiz zjistily, ze je to bezcenny opalit. Na krku nam samozrejme slusi tak jako tak, ale trosku jsme byly zklamane pristupem prodavajicich a nespokojene s cenou, za kterou nam mistnak se smutnyma ocima sperk prodaval. Urcite musi vedet, co prodava. Hloupi turisti, jen je pojdm hromadne obrat! A to jeste i cena se lisila... Puvodne chtel 1200 rupii (200 czk), Klarce se podarilo koupit za 800. O 20 metru dal jsem ten samy kamen koupila ja za 250 rupii. 

Tak jsem mu to alespon slusne vysvetlila. S Lenou jsme pak solidne promokly a tak jsme se vtesnaly na par minut do jednoho tuktuku, abychom nebyly uplne durch. Pockaly jsme na autobus zpatky do Kandy a postaly si az skoro do mesta. Vecer trochu planovani, trochu poslechu hudby a brzy do postele. 

Ranni vstavacka nam pripomnela nepalsky rezim a vesele se nam tedy nandavala krosna a uz jsme opet mirily do mesta, tentorkat na vlakove nadrazi. V jedne ruce kokos ve druhe zeleninovou samosu. 

Jiz stojime v dlouhe fronte s ostatnimi belochy a doufame, ze na nas zbyde misto ve druhe tride. Pokud chce clovek ve Sri lanskem vlaku sedet, musi listek zajistit hodne dopredu. Takze toto nebyl nas pripad a my jsme si ty 4 hodiny do Nuwara Eliya odstaly. Poslednich 45 minut jsme si uz vsak ustlaly na zemi. Okolni vyhledy stoji za to. Stejne jako cesta rychleji ubiha pri pohledu na propletajici se lokaly tu s burakama, tu s cold drinks ci jogurty. Clovek se jen vyhyba. Cesta byla za 160 rupii, zazitek k nezaplaceni. 

V odpolednich hodinach vystupujeme v Nanu Oya - malem nadrazicku kousek od Nuwara Eliya a uz se na nas zase vrhnou tuktukari a nabizeji svoje sluzby tuktuku. Nakonec se nam podari srazit na 450 za dovezeni az k hostelu. Po ceste se vsak dozvidame, ze nas Lovers leap je zavreny z duvodu odstavky vody a tak nas sam tuktukar dovazi do View hill hostelu, ktery pry patri stejnemu majiteli. Nehadame se. Pokoj je rozumne velky, postel obrovska - pro tri, cena stejna. Oblekame perove bundy a vydavame se na obhlidku "male Anglie". Poznavam hlavne centrum s historickou postou. Plnime briska v jedne z restauraci a nechavame se odvezt k tovarne caje - Pedro estate. Jsou vsak 4 hodiny a navstevni hodiny uz ocividne skoncily. Prochazime se tedy alespon po cajovych plantazich a ochutnavame caj. Malicko poprchava..

Na zpatecni ceste naskocime do autobusu za pohych 12 rupii a vystupujeme az v centru. Vecerime fried noodles, ochutnavame mistni pivo Lion a za doprovdu hvezd se vracime pesky az do naseho bydleni. 

Dalsi den nas ceka presun do ctyri hodiny vlakem vzdalene vesnicky. Tudiz nas ceka obvykle kolecko - posnidat, zabalit, zaplatit, vysmlouvat cenu za odvoz k nadrazi a pohodlne se "postavit" do vlaku. :) Nastesti neni tentorkat preplneny a my v pulce cesty dostavame dokonce pozvani do nakladniho vozu mezi baliky, kola, krabice a porky a takto pohodlne na zemi a krabicich se pomalu, ale jiste, presouvame az do nasi cilove destinace. Ella nas prekvapi svou malebnosti podniku a mist. Vypada to tam spis jako v plazove destinaci a my se pritom nachaziv horach mezi cajovymi plantazemi. Privita nas opet dest, ktery nas trochu zchladi, ale nevesime hlavu a uz vyhledame na mape nase dalsi ubytovani. Nese nazev Guru Guru camp and tomorrow land! Tak to bude neco, tusime.

Nasedame do autobusu a stoupame mezi cajem vys a dal az po 10 minutach jizdy vystupujeme do prudkeho lijaku a snazime se co nejrychleji presunout vzhuru po betonove ceste k vysoko trcimu se dreveno-bambusovemu staveni. Vsude kolem jsou stany. Vsechno mokre, ale my jsme spokojene, ze jsme to tak pekne nasly. Pokoje vsak nemaji a tak pry budem ve stanu. No problem. Hladime mistni stenatka a nestacime se divit nad podivnosti ale zajimavosti zdejsiho objektu. Vse ma velice mladistvi, backpackersky nadech, na stenach spoustu crazy obrazcu, maleb a citatu. Love like theres no tomorrow. Today is tomorrow. Apod. Ok.

Obyvatele jsou jeste "zajimavejsi". Sami dreadaci, kteri misto snidane spise posnidali cigaro. Ale v pohode..

Vydavame se na vecerni prochazku - je mlzno, ale uz neprsi. Ztracime se mezi cajovymi keriky a debatujeme o zivote a budoucnosti. Vracime se za tmy a tesime se na romantickou noc. Aha! Ze nejsme na plazi? Ale vzdyt na nasi terase, kde stoji stan pod strechou houpaci sit je. Co chvili z pod mraku vykoukne hvezda, vecere ac drazsi, tak je take docela chutiva, joo to bude fajn noc.

Ale ejhle! Tohle misto je vlastne az moc crazy. V 8h zacina techno-trance-a co ja vim co vsechno dalsiho-discoteka! Ze nikdo netancuje? Nevadi! Hudba naplnuje veskere prostory, duneni se nese kazdou bunkou tela a ja ne a ne usnout... Ve 12 toho mam plny zuby a tak si stezuju Rumunovi. Ve dve v noci konecne vse uticha.

Ja doufam v kvalitnejsi spanek a ve 4 rano take v odchod na "Malou Adamovu horu". Prsi, prsi, jen se leje a tak se vystup za svitanim nekona.

Do sedmi tedy alespon konecne zamhourim oci a snazim se respektovat svoji nekonecnou bolest v krku. Ranni joga, salek caje a odchod z tohohle magickeho, avsak moc rusneho mista... 

Nase kroky vedou do tovarny zeleneho caje, ktera je jen 5 min vzdalena od Guru Campu... Je pondeli, leden 2017 a prohlidky se nekonaji! Tak si nechame vysvetlit alespon postupy a ochutnavame jejich Finleys cajik. 

Chceme se rozveselit a tak hned jak zase trochu promokneme bezime do mistniho "Curd shopu" na jogurt s mangem a palacinky s medem. 

Prsi? Prsi! Jdeme na vystup? Ne! Jdme si uzit ayurvedskou masaz zad a srazime cenu na 1300 rupii za jednu. Prijemne. Jemne. Jine. 

Nahazujeme krosny a v 1 hodinu opoustime destivou Ellu, svlikame zimni bundy a vmackneme se do autobusu smer Udawalawe. Prestuoujeme po ceste jeste dvakrat. Pokazde se nas ujmou mistnaci s ucelem pomoci nam. 

Az na v Udawalawe si vzpomenu, ze moje suprova nepalska bunda, ktera se mnou prozila posledni ctyri mesice a vylezla do zavratnych vysin je nenavratne pryc na ceste do Colomba. Ah! Snad poslouzi nekomu  novemu? V kapse ho prekvapi nepalske rupie i kaminek pro stesti! At se ji dari!

V 5 odpoledne vystupujeme cele zpocene a rozespale v Udawalawe a prvni mistni typek nas nasklada do jeepu a odvazi si nas do sveho ubytovani v palmovem haji. Proc ne? Ubytovani se jmenuje Morning side a  je jen k doporuceni. Pokoj novy, cisty, jen ti komari vsude!! Jakmile jsme opustily hory a jsme zase v tropech s destem... Jsou po nasem boku!

Domlouvame si ranni safari a usiname pozdeji vecer za zvuku vetraku. 

5.30! Vstavat a cvicit! Dobre, cvicit ne. Ale vstavat ano. Jedeme ctyri - ja s Lenkou a dva Kanadani, s kterymi jsme povecereli predchozi noc a ted nam budou delat spolecnost v Narodnim parku Udawalawe. Ma to byt druhy nejlepsi park na Sri Lance, hned po Yala. Tak to jsme na to zvedave! Cena byla i na nase ceske pomery docela vysoka... (6000 rupii = 1000 czk) ... Vzhuru za slony! 

Sri Lanka

Zpatky na miste cinu.. Tuto pro mne rozmanitou zem jsem jiz navstivila na prelomu roku 2013/2014 a to se sestrenkou a jejima klukama. 

Tenkrat jsme meli na procestov

ani tri tydny a nejinak je tomu i letos..Po tom co jsem opustila Saigon, jsme stravila dva necele dny v Kuala Lumpur, Malaysii. Musim rict, ze i tato ponekud kratka doba me primela, abych dopsala Malaysii na list mych zatim neprobadanych, ale za to pritazlivych mist, ktere by stalo za to jednou navstivit. Lidi byli vstricni, umeli Anglicky a nikdo me zbytecne neobtezoval. Ve meste se tez misila nova architektura s hezky opravenymi budovami z dob kolonizace z 19. stoleti. Prislo mi to minimalne zajimave.Pak uz jsem pokracovala primo do Negomba - tedy na letiste kousek od Colomba. Tam uz na mne cekala Klarka (kamaradka, kterou znam radu let, vyborna akrobatka a muj spiritualni ucitel) a spolecne jsme se dostaly do Mt. Lavinia, do vily pro ostatni herce. Jsou tu od listopadu s projektem Cirque Lanka a vystupuji kazdy vecer v otevrenem divadle v parku Victoria v Colombu. Prijde mi to jako super zkusenost - delas co te bavi, dostanes nejaky peniz a k tomu jeste poznas mistni kulturu a muzes v lednu uzivat more a slunicka. Jenze vsechno ma svoje. Ziti na vile je super, jenze obecenstvo na Sri Lance zatim moc nevi, co to novy cirkus vlastne je. A tak jsou predstaveni zatim velmi prodelecna. Sefik uz dokonce vyhlasil posledni show a to na konec ledna. Mym ukolem a mnoho dalsich (kolem projektse toci spousta dobrovolniku) bylo trochu pomoci s propagaci. Muj prvni tyden na Sri Lance tedy vypadal tak, ze jsem chodila s prima slecnama po Colombu, navstevovaly jsme hostely a hotely a distribuovaly letacky a plakaty. Pak uz jsme je strkaly vsude mozne - za sterace, do schranek, na ulici mistnim, v pekarne ci v obchodech do kterych jsme behem dne zavitaly a jeden letak dostala i opicka na plazi! Kazdy vecer jsme pak spolecne mohli uzit predstaveni. Bylo moc fajn byt soucasti neceho vetsiho, prilozit ruku k dilu a byt zase chvili napomocna. Jako bonus jsem pak dostala hodiny na hrazde ci sale.

Skoda jen, ze se stale lecim se svymi odreninkami. Ke kolenu se pridal jeste ukopnuty palec, ktery zacal trochu hnisat. Teplo a spina hojeni moc nepreje. Uz se tesim az to vykoupu na jihu v Indickem oceanu. Klarka si mohla vzit take volno a tak jsme spolecne vyrazily vlakem - prvni tridou - do Kandy a odtud do Dambully, kde jsme si zarezervovaly jednoduche ubytko v kokosovem haji. Odtamtud jsme pak vyrazely na vyletiky - k chramum a k Sigiriyi. Stale nas doprovazelo velke teplo a tak jsme vecer byly uplne hotove..Po navratu z vnitrozemi uz za nami dorazila Lenicka z Nepalu. Krasne nam to vyslo, ze mohla z letiste rovnou prijet do divadla na predstaveni. Tentokrat to bylo i o neco dobrodruznejsi, kdy pri jedne z fire showe chytl zaves a kabely. Nastesti se nikomu nic nestalo. Druhy den jsme v klidu mohly probrat kam se chceme spolecne vypravit a co videt. Take jsme byly trochu "shoppovat" za krasnych 333 czk jsem si koupila letni saty. Ano, asi si rikate, ze nemam provokovat - vy mate minus dvacet a bruslite na zamrzlych rekach. A tady clovek propoti litry...

Jenze od zari na cestach, od zari ma clovek na sobe stejna ctyri tricka, ktera strida. Dvoje kalhoty. Jeden svetrik. Tot cely tvuj satnik. Cim mene, tim lepe, prece jen si svuj "domov" nosis celou dobu na zadech sam. Nastal cas rici cirkusu ahoj a uprimne, bude mi ta atmosfera chybet. Proto si davam slib, ze az se jednou zase vyskytnu v Praze, prihlasim se na kurzy zavesne akrobacie. Ted akorat sedime s Lenickou v lokalnim autobusu, cena vice nez zajimava (25 czk za 5 peknych hodin, "zprijemnenych" o ziva vystoupeni mistnich zpevaku - nejlepsi je s dovolenim pouzit spunty do usi!) a mirime do Kandy. Zaciname nasi cestu do vnitrozemi, pres cajove plantaze, rady bychom navstivily Little Adams peak a pak uz to stocit zpatky na jizni plaze k Tangalle. Ale buh vi, co nam osud postavi do cesty! A ostatne i Vam krasne zimni dny, hodne sneznych a bezpecnych radovanek a na Vasich cestach jen prijemne lidi! 

A tak je tu leden, dalsi rocni zuctovani... Co si budete prat do noveho roku? Necht at se vam to splni :)

My se prave nachazime v Mui Ne, tedy v surfarskem a kitovacím raji a cekame na veceri. Akorat za sebou slysim par Cechu, jinak tady vladne Rustina. Stejne tak jako v Nha Trangu, kde jsme byli vcera. Ale tedy vse poporade. 

V Hai Phongu jsme se vylodili a pockali, az taxikari snizi cenu za odvoz a nechali se prevezt pres mesto k letisti. "Vietnamese time" ... Nas let byl zpozden asi o hodinu a proto jsme mozne i nad letistem v Cam rongu dvakrat tocili osmicku, protoze na pristavaci plose byl ocividne traffic jam. 

Nakonec jsme kolem 17. opustili halu a do tvari nam zaval daleko teplejsi a vlhci vanek. Luxusni autobus nas dovezl do moderniho Nha Trangu a vylozil primo u Central Parku u promenady a do naseho zabookovabeho hostelu to bylo par kroku. Pravda, byl to jeden z horsich, ale cekala nas tam jen jedna noc. V planu jsme meli prespat a vyrazit dalsi den na motorkach severneji. 

A tak jsme take udelali, pujcili dve motorky na dva dny, zabalili jen nejnutnejsi veci do malych batuzku a po snidani vyrazili. Nejprve jsme se museli vymotat z velice rusneho centra. Blaznivy, vazne! Tolik aut, motorek, lidi a zadna pravidla. Nejdrive jsme jeli k ruinam hinduistickeho chramu, pak jsme se jeli podivat k novodobemu Buddhovi nad mestem a pote jsme pokracovali po dalnici podel pobrezi. V merku jsme meli vodopady, pod kterymi se krasne dalo koupat a proplouvat mezi kameny. Cestou nas chytla pekna prutrz mracen a byli jsme smaceni od hlavy k pate. Pres kapky na brylich jsme kolikrat nevideli vubec nic. 

Jiz za tmy jsme dorazili na kyzene misto u plaze. Cestou jsme si jeste pochutnali na vyborne pho bo varene primo na ulici. S ubytovanim byli trosku problemy, ale konecne kolem 11.te jsme dostali pokoj za rozumnou cenu.

Druhy den zacal vic nez zajimave. Sona chtela vyzkouset rizeni motorky, ale k tomuto ukolu se vybralo nestastne male misto. Sona naprala prednim kolem do zdi hotelu. Nastesti nic vetsiho se nestalo, jen motorka byla odespana na cely den. A tak sla do opravy. My jsme tak ziskali odpocinkovy den, prosli jsme si okoli, pocasi uplne nepralo koupani, ale to nevadilo. Kolem 5.te hodiny byla moje motorka spravena a my se vydali na zpatecni cestu do Nha Trangu. Tesne pred mestem potkala kolize mne. Jak jsem se zminovala vyse, zadna velka pravidla na silnicich neplati. Me se podarilo zahlidnout stojici tmavou motorku bez rozsvicenych svetel uprostred krizovatky az na posledni chvili a diky sterku jsem skoncila na zemi. Vyvazla jsem dobre - s odreninami a narazeninami. (Dnes je vsak 13. ledna a stale nemam koleno zcela zahojeny. Je to bohuzel klimatem co tu vladne...)... Jeste ze je Sona zdravotni sestra - pekne se o mne postarala.. A Viktor zase o prevoz motorky. 

29. prosince jsme se presunuli z Nha Trangu do Mui ne - tedy kite surfove oblasti. Poprve jsme tak meli moznost vyzkouset lehatkovy autobus a kdyby nebyl zazitek kazen klimatizaci, jizdu bychom si opravdu uzili. Mohla jsem mit pekne natazenou nohu, aby se koleno zbytecne nenamahalo. Prece jsem byla z padu trochu omlacena. 

Po sesti hodinach uz vystupujeme na pobrezi a nestacime se divit, jake je tam teplo. Doneseme si krosny do ubytovani a nasledujici dny travime castecne na plazi a castecne v pokoji odpocinkem a lecenim mych odrenin. 

Tri hodiny pres Novym rokem dorazi se jednodennim zpozdenim Marek, ktery si zatim udelal vanocni prazdniny v Cechach. 

Silvestrovska party v Mui ne, nechci rikat zklamala, protoze nam to bylo vice mene jedno, ze nekrepcime, nicmene byla to na novorcni oslavy velmi ticha a klidna party.

Nasledujici tyden byl opravdu nabity. Jeli jsme na tridenny vylet do 5 hodin  vzdaleneho Da latu, kde jsme si pujcili motorky a okoli, vsechny Buddhy, vopadky a zajimavosti jsme si objeli behem dne a vecer vychutnavali dobroty na mistnich trzich a uzili jsme si chut i vyhlaseneho dalatskeho vina. 

V Mui ne jsme tez vyjeli na (bohuzel) organizovany vylet jeepem k dunam na zapad slunce a naposledy uzili (vylozene) tepleho koupani v mori. 

Posledni noc jsme dokonce stravili primo u plaze v campu Long son - noc ve stanu byla prijemnou zmenou. Nemene zajimavy byl tez mistni bakpackersky bar s lakavymi cenami ruznych koktejlu.

Kdyz pisu tyhle radky, lezim prave na posteli na Sri Lance a vzpominam na tyden plny smichu a letnich radovanek! 

Jenze... Vsechno ma svuj konec a tak jsme noc odjezdu stravili ve ctyrech na veceri (na kterou jsme mimochodem cekali pres hodinu) a zakoncili u baru na plazi koktejlem. Pote jsme v 1 nocni brali nas oblibeny lehatkovy autobus, ktery mel namireno do Ho Chin min city - tedy po staru Saigon. 

V 5 rano rozlepujeme vicka, sbirame rozlamana tela a nasazujeme bagly, abychom se pomalym bloudenim dostali za necele tri hodiny do naseho rezervovaneho hotelu. 

Cely den nas cekalo prozkoumavani tohoto rusneho velkomesta. Nakonec bylo ale vsemi jinak.. Unava, teplo, malo tekutin a vydej energie zapricinila Markuv lehky kolaps. A tak jsme odpocivali v jednom z parku, kolemjdouci Francouz nam dal smectu, nakonec jsme se dopravili mistnimi autobusy zpatky do hotelu a poprve jsme kolem 8. vecerni ulehali do postele. Marek bohuzel s teplotou... 

Je 9teho ledna a ja si narychlo balim krosnu a ukladam tak i prozite vietnamske dobrodruzstvi. Marek mi prinasi nejen snidani na pokoj, objednava mi i taxika na letiste. 

Je cas na louceni... Nebo spise, my se neloucime..? 

Xin chao Vietnam!