A jak to bylo dal?
Po "opusteni" Madanu vedly nase kroky do Simthali. Rozhodli jsme se navstivit dalsiho ceskeho dobrovolnika Rostu, ktery prijel spolecne s nami v zari.
On si pro nas dosel do Dolalghatu s spolecne jsme se "vyskrabali" po 3 hodinach treku do 1900 m. n. m. - do jeho vesnice. Bylo fajn poznat zase jiny kus Nepalu, skolu, nove lidi a prekvapive ochutnat jiny dal-bhat. Rosta byl ocividne moc rad, ze si po dlouhe dobe muze pokecat o veselych i vaznejsich tematech a my jsme byli zase nadseni z fantastickeho vyhledu na Himalaje. Spolecne jsme stravili tri slunecne dny a jednu strasidelnou nocni bourku a pak uz jsme s Marou zase pokracovali v nasi ceste. Tedy, pokracovali jsme do Kathmandu, kde jiz na nas cekal Avalon s teplou sprchou a prijemnym pokojikem. Tyden jsme si uzivali nabidky mezinarodni kuchyne, ovocnych stav a chleba a pri te prilezitosti jsme se porozhledli po nabidkach na aktualnim pracovnim trhu.
Abych nezapomnela, s prvnim dubnovym dnem jsme take radne oslavili Markovy 33. narozeniny! Dobre jidlo, prijemna spolecnost a kvalitni nepalska hudba... Krasne narozeniny Marek ko!
Nastal cas oprasit trekove boty a vyrazit do terenu. Naposled jsme brazdili nepalske stezky v rijnu, to kdyz se nase skupina dobrovolniku teprve poznavala, pojdme se ted podivat jinam -
Langtan Narodni park vola!
Tamang Heritage trail
Po chvili uvah a zaboreni se do Lonely Planet jsme se protentokrat rozhodli podivat se severne od Kathmandu. Tahle oblast byla pry zemetresenim v roce 2015 zasazena nejvice. Ted uz by tam nemely byt zadne nedostatky. Hned prvnim oriskem byla klasicky cesta Kathmandu - Syabrubesi - rovnych 10 hodin jak na horske draze s tim bonusem, ze se tu a tam bouchnete do hlavy o strop ci pod vami ujede sedacka. Hlavne, kdyz cloveku v takovych situacich neschazi humor ... vse je take vykompenzovano chutnym dal bhaatem po ceste.
Syabrubesi (1460 m.n.m.) neni nijak tradicni misto, spise nalezame plno novych hotelu a hlavni tridu lemovanou obchudky pro turisty. Cerstvym chlebem vsak nepohrdneme... V okolnim stranich jsou vsak videt sesunute useky, obrovske kameny tu a tam v cele vesnici a polozborena gumpa jsou dukazem, ze se to tu opravdu traslo. Lidi vsak jsou mili a nevahaji nam vymytit pokoj od pavouku, kteri se uz bohuzel zacinaji objevovat.
Vesnice Gatlang, jenz je nejvetsim tamangskym osidlenim v regionu nas po prvnim dni treku privita svou osobitosti. Jednoduchymi kamennymi domy s plechovami strechami. Vse nam pripada jako v historicke pocitacove hre. Jen nabrousit kopi!
Dalbhaat tu chutna vyborne a raksi je jen o trochu slabsi nez u nas v Madanu. A jak jsme se rozveselili mistni, kdyz jsme s nasi slovni zasobou schopni udrzet alespon zakladni nepalskou konverzaci! 😋
Treti den mame nejen krasne ciste vyhledy na pohori, ale kdyz slezame zpatky do udoli, vykoupeme se v rece. Pred stoupanim do Tatopani (2600 m.n.m) to prijde vhod.
Dalsi den se dostavame na vetrnou hurku do Naghtali, kde nad privitaji i mraky a mlha. Perfektni cas zalezt si do spacaku na drevenou lavicku a vzit do ruky norskou detektivku.
Na nejvyssi bod, ktery si vyslapneme, se dostavame ctvrte rano pri svitani. Je to Taruche view point a ma neco kolem 3800 m.n.m. S dalekohledem v ruce pozorujeme okolni sestitisicovky a patrame i po hranicich s Tibetem. Nasledne klesani az pred vesnici Timure mozna zapricini nahlou Markovu nevolnost. Ci ze by to bylo salajici slunicko?
Nicmene paty den se nese ponurou prochazkou udolim az k Cinskym hranicim. Cele udoli je lemovano kamiony, ktere cekaji dny az tydny, aby mohly opustit Nepal a dovezt at uz jakykoliv naklad pres hranice. Celkovy obraz na nas pusobi dost stisnene a hlavou nam behaji myslenky na nasi relativni svobodu a pohodu. Prach, destove kapky a deti pokricujici "chocolate" dokresluji celkovou pochmurnou atmosferu. Cinske nudle, ktere jsme si dali v mistnim stanku nas rozveselily, a to kdyz jsme z misek postupne vyndavali kousky plastovych sacku od koreni.
Jsme radi, ze si muzeme vecer zpestrit navstevou samanske puji ve vesnicce Lingling. Mistni nas k obradu, ktery trva celou noc radi pozvou a jako obvykle nas nesmele okukuji. Turistu v teto oblasti pry ubyva a my jich po ceste potkame opravdu co se vejde na jednu ruku. Mistni guru saman je ve svem svete, pronasi jakasi hesla, zpiva, krici, bubnuje u toho a poskakuje. Pro nezasvecene naramna podivana, ktera ma preci jen duchovni naboj. To vse pro vyleceni 14 denniho miminka. Nikdo vsak nebyl schopen rict, zda slo o vaznou nemoc ci zarazene prdiky?
Posledni den naseho trekovani jsme si doprali dopoledni lenoseni ve stinu, nejak znacne se oteplilo. Az po obede jsme vyrazili na posledni usek a dorazili tak za tmy a s mirnym vycerpanim zpatky do Syabrubesi. Touha po teple a ciste sprse byla o to vetsi. Vzali jsme za vdek i tu studenou a s pavucinama. Nepal preci neni dovolenkova destinace:)
Ta trocha diskomfortu je vzdy vybalancovana zazitky na miste, bezesporu nevsednimi vyhledy a vtipem sdilenym s fajn partakem! 😸
Tamang Heritage trail
Po chvili uvah a zaboreni se do Lonely Planet jsme se protentokrat rozhodli podivat se severne od Kathmandu. Tahle oblast byla pry zemetresenim v roce 2015 zasazena nejvice. Ted uz by tam nemely byt zadne nedostatky. Hned prvnim oriskem byla klasicky cesta Kathmandu - Syabrubesi - rovnych 10 hodin jak na horske draze s tim bonusem, ze se tu a tam bouchnete do hlavy o strop ci pod vami ujede sedacka. Hlavne, kdyz cloveku v takovych situacich neschazi humor ... vse je take vykompenzovano chutnym dal bhaatem po ceste.
Syabrubesi (1460 m.n.m.) neni nijak tradicni misto, spise nalezame plno novych hotelu a hlavni tridu lemovanou obchudky pro turisty. Cerstvym chlebem vsak nepohrdneme... V okolnim stranich jsou vsak videt sesunute useky, obrovske kameny tu a tam v cele vesnici a polozborena gumpa jsou dukazem, ze se to tu opravdu traslo. Lidi vsak jsou mili a nevahaji nam vymytit pokoj od pavouku, kteri se uz bohuzel zacinaji objevovat.
Vesnice Gatlang, jenz je nejvetsim tamangskym osidlenim v regionu nas po prvnim dni treku privita svou osobitosti. Jednoduchymi kamennymi domy s plechovami strechami. Vse nam pripada jako v historicke pocitacove hre. Jen nabrousit kopi!
Dalbhaat tu chutna vyborne a raksi je jen o trochu slabsi nez u nas v Madanu. A jak jsme se rozveselili mistni, kdyz jsme s nasi slovni zasobou schopni udrzet alespon zakladni nepalskou konverzaci! 😋
Treti den mame nejen krasne ciste vyhledy na pohori, ale kdyz slezame zpatky do udoli, vykoupeme se v rece. Pred stoupanim do Tatopani (2600 m.n.m) to prijde vhod.
Dalsi den se dostavame na vetrnou hurku do Naghtali, kde nad privitaji i mraky a mlha. Perfektni cas zalezt si do spacaku na drevenou lavicku a vzit do ruky norskou detektivku.
Na nejvyssi bod, ktery si vyslapneme, se dostavame ctvrte rano pri svitani. Je to Taruche view point a ma neco kolem 3800 m.n.m. S dalekohledem v ruce pozorujeme okolni sestitisicovky a patrame i po hranicich s Tibetem. Nasledne klesani az pred vesnici Timure mozna zapricini nahlou Markovu nevolnost. Ci ze by to bylo salajici slunicko?
Nicmene paty den se nese ponurou prochazkou udolim az k Cinskym hranicim. Cele udoli je lemovano kamiony, ktere cekaji dny az tydny, aby mohly opustit Nepal a dovezt at uz jakykoliv naklad pres hranice. Celkovy obraz na nas pusobi dost stisnene a hlavou nam behaji myslenky na nasi relativni svobodu a pohodu. Prach, destove kapky a deti pokricujici "chocolate" dokresluji celkovou pochmurnou atmosferu. Cinske nudle, ktere jsme si dali v mistnim stanku nas rozveselily, a to kdyz jsme z misek postupne vyndavali kousky plastovych sacku od koreni.
Jsme radi, ze si muzeme vecer zpestrit navstevou samanske puji ve vesnicce Lingling. Mistni nas k obradu, ktery trva celou noc radi pozvou a jako obvykle nas nesmele okukuji. Turistu v teto oblasti pry ubyva a my jich po ceste potkame opravdu co se vejde na jednu ruku. Mistni guru saman je ve svem svete, pronasi jakasi hesla, zpiva, krici, bubnuje u toho a poskakuje. Pro nezasvecene naramna podivana, ktera ma preci jen duchovni naboj. To vse pro vyleceni 14 denniho miminka. Nikdo vsak nebyl schopen rict, zda slo o vaznou nemoc ci zarazene prdiky?
Posledni den naseho trekovani jsme si doprali dopoledni lenoseni ve stinu, nejak znacne se oteplilo. Az po obede jsme vyrazili na posledni usek a dorazili tak za tmy a s mirnym vycerpanim zpatky do Syabrubesi. Touha po teple a ciste sprse byla o to vetsi. Vzali jsme za vdek i tu studenou a s pavucinama. Nepal preci neni dovolenkova destinace:)
Ta trocha diskomfortu je vzdy vybalancovana zazitky na miste, bezesporu nevsednimi vyhledy a vtipem sdilenym s fajn partakem! 😸
