Úplně poslední blogový příspěvek

Ano, a je to tu! Hlásím, že toto je ode mně poslední zpráva.. 

Úplně poslední zpráva, slibuji.. v tomto roce! A koho jsem ještě neunudila, tak pro něj se budu snažit psát i v roce dalším! :)

29. prosince.. je čas na zrekapitulování roku.. to chci udělat v nejbližší době, ale nebojte, psát to sem nebudu! Uděláte to samé? Půjdete do nějakého předsevzetí? 

Zdravím po dlooouhé době z koupaliště.. Stále si občas říkám (to, když potopím hlavu při "prsou" a vidím přes blankytně modrou vodu dno bazénu), že přece není možné, že plavu v prosinci. Jsem stále jednou nohou (nebo spíš uchem?) v Praze... A občas si říkám, že mi ten sníh asi přeci jen chybí. Ale nebojte, další myšlenka hned padne na to, že mě příští rok čekají hned dvě zimy najednou a proto přemýšlím, že bych možná léto strávila v Asii nebo někde.. Kdybyste tedy věděli o někom, kdo by se třeba chtěl sejít na nějaké  to pocestování? 

Zpět k tématu.. Minule jsem psala, že dny budou náročné. A ano jsou. Je to o trochu horší, než jsem myslela.. 

Děkuju zpětně na zprávy k Vánočním a k dárečkům! Na náš štědrý den (tady pro místní je to úplně normální pracovní den) jsem i já pracovala.. naštěstí jen 7 hodin. Ale ráno jsem měla na snídani 27 hostů a kamarádku k ruce.. Takže to šlo.. 

25. prosince, kdy slaví i Zélanďani a to tradičním obědem (v podstatě následují UK a US).. takže stromeček, "punčochy", Santa.. Světýlka na domě. Ovšem všechno vypadá dost komicky bez sněhu a v sandálech. Tady v Rotoruře byla vyhlášena i soutěž "Ozdob si svůj dům", asi tak bych to nazvala.. nebo ještě lépe, "Najdi všechny světýlka a harampádí a udělej ze svého domu night club".. Dobře, přeháním.. Ale Megan (hostsister) a její snoubenec BJ (Billy Joe) mě vzali na objížďku teď 10 nejlepších, které vyhrály pár set dolarů. Bylo to opravdu moc.. A jak říkám, groteska. Santa držící surfboard apod.. 

Moje rodinka odjela do Aucklandu slavit se zbytkem rodiny a já nakonec pracovala na dvě směny a dohromady 13 hodin. Pátek 26., u nich boxing day (všechny obchody vyhlašují 50% slevy, takže všichni mažou do obchodu a nakupujou) jsem opět pracovala.. a to jen 11 hodin. Sobota i neděle byly též pracovní. Kolem 10 hodin. Ještě vtipnější je, že jsem tam teď skoro ta "nejzkušenější".. mám tam k sobě starší kolegyni.. která pracuje na lodgi 15 let a stále dokola se mě ptá, proč ta váza je teď tam a tam, když bývala jinde. A proč hrníčky uklízíme do téhle skříně, když bývaly hnedle v té druhé?! Co jí asi tak mám říct?? Nicméně kafe připravit neuměla. Dnes mi dokonce jeden Němec povídá: "Magdo, mohla byste mi připravit to vaše parádní kapučíno?".. No jak se asi můžu cítit.. ? 

Cítím se právě tak, že jsem se naučila potřebné a co mi to mělo dát - dalo. Teď mi to dává jen stres, protože se opravdu otáčím a vím, že je to jen na mě, abych stihla dokončit všechny pokoje na čas. A na druhou stranu je to trochu paradoxní, po dvou měsících pracuji skoro sama, protože místní si užívaj volna? 

ALE! Před hodinkou jsem si koupila lístek na bus. A 10. ledna odjíždím směr hlavní město Welligton!! Těším se, ale je to zvláštní. Potom, co se člověk usadil..

Nebojte, i v práci je občas sranda.. ale spíš je to takové drama. Jak se všichni tak trochu pomlouvají, drbou,  a pořád se někomu něco nelíbí.. Mě se vlastně taky věci nelíbí, ale snažím se to těm lidem říkat. Když ráno přijdete do práce a Váš "milý" kávovar je černý jak prase (pardon), či dózičky na mléko nejsou tam, kde mají být., Či když zjistíte, že došlo máslo a tak berete vykrajovátko a snažíte se v rychlosti vykrouhnout pravidelné kolečko.. Ach! Občas se opravdu směju pod fousy. 

A pak tam máme i těžší případy. A to že šéfkuchař Craig se dostal do rvačky a má přeraženou čelist a šéf se mu vysmál a nutí ho pracovat. A protože nechce platit další pomoc a ví, že jsem na to sama, tak včera šel a dělal se mnou postele. Trochu jsme se zpotili.. A jak nadával, když zjistil, že prostěradla nejsou nijak označený, tudíž je dost těžká identifikace.. A tak běháš pořád nahoru a dolu. A když jsi ve vile na kopci.. ou! 

Nějak se rozepisuju a zapomínám, že tohle jsou spíše nic neříkající věci!

Takže! Já jedu domů, Vám pěkné ráno! Doufám, že odpočíváte a že vkročíte do nového roku to šťastnější nohou :) 

Já ještě nejsem rozhodnutá, kde a jak strávím Silvestra.. nicméně jak jsem psala, až do 4. ledna pracuji každý den, a pak tam budu mít ještě pár směn, než odfrčím. 

Mějte se a smějte se! 

Last Christmas I gave you my heart! 

Znáte tuhle koledu? Já jí teď slýchám každý den v práci, minimálně pětkrát. Ale kdyby občas hosti nepopřáli "Merry Christmas" tak na to občas zapomínám! Tady ta atmosféra opravdu nepřijde.. 

Nicméně zpět k uplynulým dním!

Minulý týden v úterý jsem se potkala s Frankovou/mojí kamarádkou Leou. Belgičanka, sympaťanda, ale někde se stala chyba. Vypadá na třiatřicet, ve skutečnosti je jí 45! NEuvěřitelné. Nicméně, ta přijela na NZ aby načerpala novou inspiraci co se týče masáží a konkrétně maorských masáží. V Aucklandu byla na nějaké kurzu a tak si chtěla své dovednosti procvičit. No proč ne na mě, že?

A tak jsem jela k Frankovi a hodinku se svěřila do její péče. Něco podobného jsem ještě nezažila. Nazývala to body work, používala dřevěnou tyčku (něco jako mají mažoretky).. a .. BYLO TO BOLESTIVÉ. A když píšu bolestivé, tak to i tak myslím. Brečela jsem. Byl to dost zvláštní pocit. Příjemný a doufala jsem, že i účinný, ale hodně, hodně hluboký.. s bolestí odcházely i myšlenky, emoce a simply said, bolest. Prý je to stres usazený v našich tělech. Tak to nevím, jak by to bolelo třeba ředitele ČEZu. Řekla bych totiž o sobě, že jsem docela fit. Po tomto silném zážitku jsme utíkali do kina, první řada, Hobit 3. Moc bitvy. Málo pohádky. 

Středa nám celá propršela, takže hned po práci jsem si mohla užít líného dne a společně s Frankem jsme koukali asi na čtyři filmy. 

Ve čt jsem se sešla s Němcem Jorgenem, kterého jsem potkala první týden, kdy jsem na Zéland přijela. Dali jsme si asi 40 km na kole. Crystal Clear water.. to říkala upoutávka před Hamurana Springs. Ale jo! Nádherná voda.. v které se však nekoupe.. 

V pátek jsem podnikla výlet do Agrodomu. Což je velká farma nedaleko Rotorui. Měla jsem tam zabookovanou prohlídku. Zadarmo. Přes šéfa. Parádní místo. Kdo si myslel, že je jen jeden druh oveček, tak se pěkně spletl jako já.. Na "podiu" jich bylo odhadem asi 18.. Mezi nimi i Merino - ta co se z ní vyrábí u nás dražší funkční oblečení. (Říkám to správně, Kájo?)

Taky nám bylo předvedeno, jak se správně ovečka stříhá, nebo lépe řečeno holí. Pěkně s ní mával. Pak jsme se byli podívat na malý kůzlátka, jehňátka a králíčky. A po této dávce sladkosti jsme nasedli na "vláček" tažený traktorem a vyrazili jsme na tour po farmě. 

Největší atrakcí byli Lami a Alpaky, které jsme krmili. Též červení jeleni lákali naše pohledy. Ochutnávka kiwi džusu a Manuka medu. A ukázka výcviku psa, který ovečky hlídá a honí. 

Pěkné místo!

Víkend byl pro mě pracovní, byli jsme pěkně busy! .. 

Pondělí 22! Konečně došlo na výlet do Mordoru a na horu Osudu! Měla jsem sice být na pláži ale nějak jsem zmotala plány a osoby, takže nakonec za mnou dorazil kamarád Martin, u kterého jsem byla asi před měsícem a dost jsem u něj ochořela. 

Přijel v neděli večer, abychom mohli v pondělí před 6 vyrazit a odřídit asi 220 km jižněji do Tongarira National Parku. Samozřejmě jsme byli ve skluzu a nestihli náš autobus, který nás měl dovést až ke startovnímu bodu. Trochu nervy. Ale tak jsme zaplatili další. Tak se nám to prodražilo. Ale co dělat, když už je člověk tam??

Track měl necelých 20km a vedl výstupem kolem sopek, které nejsou úplně tak neaktivní. Některá místa byla označená cedulí, že se nemáš na konkrétních místech zdržovat příliš dlouho, neb je možnost erupce apod. Škoda, že to tam vypadalo jako na Václaváku.. Hoodně turistů. Nicméně, nádherné, suché místo, kolem tebe jen sopky, málo vegetace a černo. Dále pár zeleno/modrých jezer a cesta, cesta, cesta. Kopec, kopec, výstup, sešup. Sestup dolů. Haha.. Fotky asi napoví víc. Vzpomínala jsem na výstup na Ringani (Indonésie, loni v létě), též na Adamovu Horu (Sri Lanka, loni na Vánoce)..

Za odměnu jsme si pak vlezli do Hot Pool nedaleko Taupa a skončili jsme ve free campu, který už jsem znala z dřívějška. Je tam super řeka a tiché místo. 

Dnes jsem jeli zpět.. krásných 27 stupňů.. procházka po Rotoruře, aby Martin viděl, jak je to tu pěkný a jak se všem po mě bude stýskat..

Protože, teď si dám posledních cca 14 dní práce, a že jí bude. A na začátku ledna .. bych ráda zvedla kotvy a posunula se jinam.. jižněji.. 

Přeji Vám ničím nerušené svátky vánoční.. A hodně hodně zdraví, radosti a důvodů k úsměvu do dalšího roku.. Rok 2015? 

Další týden za námi

Dobré ráno/večer/odpoledne/podvečer .. prostě, doufám, že se máte fajn, ať už tohle čtete kdykoli!

Uběhl nám další týden.. a mě k tomu přibyl další rok.. doufejme žádná vráska však! 

Za týden je tu Štědrý den! Těšíte se? Já ani nevím, že nějaký bude, až dnes jsem se dozvěděla směny.. Budu pracovat jak na 24tého tak i 25, 26, 27, 28.. bude to vlastně úplně poprvé v životě! Píšu to, jako kdyby to bylo něco super úžasného že? Kupodivu bych i měla plán, co dělat, kdybych nepracovala.. ale je to tak, jak to je :)

A novinky za ten uplynulý týden? Vy máte nějaké? Sem s nima! 

Ve čtvrtek 11 tého jsem měla volno a hned ráno jsem se vydala do Rainbow, Springs což je takový zoo/zábavný parčík.. Hlavní atrakcí jsou Kiwi ptáčci. Místní chovatelé je přináší s přírody, čekají, až se vyklubou (trvá to 48 dní a ptáček je extrémně unavený) a pak ho po nějaké době zase pustí do přírody. Samozřejmě jsem se dozvěděla spoustu zajímavých faktů a čísel, ale ne všechny mi zůstaly v paměti. Co mě překvapilo bylo zjištění, že zvířata sem dovezli až Evropani, takže třeba lasička a podobné, co si sem přivezli, jim začala Kiwáčky lovit a proto jsou teď na vyhynutí. :( 
Nicméně kromě kiwi jsem viděla ještě nějaké mluvící papoušky, leguány, další ptáky a další plaze :) Ptačí show byla zrušena kvůli dešti.. a po prohlídce parku jsem se svezla na takové vodní atrakci. Už jsem stejně byla mokrá od hlavy až k patě.. ale byla jsem zřejmě jediná, kdo se na tohle vypravil.
Odpoledne jsem si dala svých 40 bazénů a večer se vypravila ještě s kolegyní do Mitai village. Což je opět jedno z lákadel pro turisty, a to v maorském podání, s výbornou tradiční hangi večeří v ceně. Plus v tom ještě byla procházka lesem, kde žijí světlušky. Ani jednu akci jsem neplatila, leč bych za to tolik peněz nedala. Šlo to přes šéfa.  Celá hala mi zazpívala "Happy birthday" song, tak to bylo docela vtipné.. 
V pátek jsem jela s jedním Čechem kajakářem na hot springs, dali jsme si sushi, večer jsem se ještě zúčastnila "Carol Singing", doufajíc, že bych mohla nalapat trochu vánoční atmosféry, ale zapomněla jsem, že to bude v zélandském pojetí a vůbec ne "Kampa style!".. Bylo to spíš něco jako picnic v trávě, za doprovodu koled, vůně palačinek a řevu dětí! Vydržela jsem půl hodinky a pak už jsem si to štrádovala zase na kole domů. 
Sobota a neděle pracovní, oživená návštěvou místních luxusních Spa (opět zadarmo přes Megan, mojí "hostsister"), pivem s Izraelcem a tancem v místním Lava Baru. Neděle večer se nesla v duchu bbq. Bohužel CELY den lilo takže jsme nemohli být venku, ale i tak se grilování konalo. "Mamka" mi upekla Carrot cake a taťka zase připravil "Pavlova" desert. Což je jejich hodně sladký, šlehačkový zákusek, ale prý se přou s Austrálií, kdo ho vlastně vymyslel. 
Bylo nás asi 12, příjemná atmosféra! Moje 28. narozeniny  se tedy slavily skoro týden a všemi směry! Paráda! Takže ještě jednou děkuji za zprávy a dárečky! 
Včera jsem poprvé hlídala, a to u mého šéfa. Holčičce je 8 a čekala jsem, že to bude spratek. Ale mile překvapila. Hrály jsme si, povídaly, v osm jsem ji dala do postele a oni v 9 přišli. Cena, kdyby Vás zajímalo, 10 dolarů na hodinu. Takže pod minimálkou. Což by být nemělo..
Dnes se chystám na Hobbita! Neviděla jsem dvojku a první díl si nepamatuju.. snad to nebude vadit. 
Stále též kontroluji počasí, kdy už se konečně vypravím na horu Mordor, ale není mi přáno!

Snad je přáno aspoň Vám! Doufám, že se Vám daří a že užíváte pohodové chvilky! Kdybych nenapsala do Štědrého dne, přeji Vám pěkné svátky, a zkuste to bez stresu! 

Ahoj! :) 

Holka na vdávání

Moji milí! 

Těší mě, že je stále o čem psát a hlavně i to, že je tu pořád někdo, kdo to čte! 

Jak Vám probíhá týden? Námrazy odezněly? Mikuláš Vás navštívil? Mě ne! Ale nevadí.

Za to se mi poštěstilo pracovního víkendu.. Přijeli k nám Japonci, kteří se vracejí co půl rok a jsou velice štědří, co se týče dýšek. Nestačila jsem se divit, jaký poprask to vyvolá. Každý se baví poslední dny jen o tom.. A snad se ještě předháněj, kdo dostal víc a kdo nic.. V sobotu mi bylo upřímně až špatně ze vztahů, který na lodgi vládnou. 

Byla jsem v kuchyni a zdobila jídla, svojí část dýška jsem odmítla, protože mi to přišlo moc - ANO, už takovouhle chybu po druhé neudělám.. a pak tam navíc byla hádka mezi číšnicí a šéfkuchařem.. Který po té hodil kastrolem do dřezu a omáčka se rozprskla nejen na okno, ale všude kolem.. A kdo to uklízel? Hádejte dvakrát :) 

Dny si zpříjemňuji jízdou na kole, koupáním/plaváním a během. Jeden den teplota vyskočí na 25 a druhý den prší, takže žádné změny! 

Též jsem mluvila s naší masérkou, která je tak trochu spirituálně založená a dala mi za úkol, abych si pár dní, každý den, představovala motýly a peříčka, a dala jí pak vědět, kolik takových doopravdy jsem dostala.. Někdo si asi klepe na čelo už teď! Já do toho jdu. A tak před spaním, zkusím to, co mi bylo doporučeno. Jde o "nácvik" jak proměnit TO CO CHCEŠ, v TO CO DOSTANEŠ.. nebo alespoň tak, jsem to pochopila já.. Nicméně zdálo se mi o housenkách.. takže myslím, že jsem na dobré cestě!! 

Dnes byl též v práci velký poprask, leč nám hosti zaneřádili postel močí! Smrdělo to, až hanba. A vlastně tam máme i jednoho Japonce, který chudák též má nějaký problém s udržením "odpadu". A též máme ve spižírně krysu.. jestli už jsem o tom nepsala.. Takže jí lákáme na čokoládu a čekáme, až se chytne do pasti. Jasně, musíš si tu práci trochu zpříjemnit! V sobotu nás čeká svatba se 70 lidmi, takže to se teprve zapotíme!!

A světe div se, ale dnes po 8 hodinách práce jsem byla ještě "poprošena"o vyžehlení košil šéfovi... Za celých svých 27 let jsem k tomuto umění moc nepřičichla.. ale jsem na sebe pyšná, jak dobře mi to šlo. Hodinku jsem si hrála asi s 12ti košilema.. ale výsledek snad tak špatný nebyl. Takže proto ten titulek! Už se jen naučit vařit a myslím, že se můžu vdávat! :) 

Dnes jsem měla v plánu vařit kuře na paprice s knedlíkem.. a můj hostdad si dokonce vygoogloval, jak se řekne "To bude úžasné".. a nechal mi to jako vzkaz na lednici.. Neb musela jsem ho zklamat, protože jsem dorazila před chvilkou a už nemám na vaření ani pomyšlení.. Jdu na pivo! Ale jako omluvu jsem z práce přinesla Trouta.. český překlad? Nevím! :( 

Zítra mě čeká prima den! Šéf mi domluvil zaměstnaneckou cenu - tzn. zadarmo.. rovnou na dvě akce.. Jedno by mělo být něco jako "ZOO" s Kiwi práčkama a druhá akce bude večerní a to Maorské představení, večeře, a "Glow worms" což jsou něco jako svítící červíci.. Uvidíme.. Dám vědět, zda to stálo za to!

A málem bych zapomněla! Ale kdo si počká, ten se dočká! Dýška jsem se dočkala i já! Dostala jsem 50 dolarů.. a asi vím na co padnou.. :) 

Dobré ráno Praho! 

 

Můj Liverpoolský tatík při grilování

Marvel a Bella při západu

Bublaninaaaa

Smíchu není nikdy dost

Ahoooj!

Přináším opět veselé novinky! :)

Čtvrteční výlet do Hobitína se vydařil. Nakonec jsem nemusela ani stopovat. Jela jsem s Němcem a místním Filipíncem, který řídil. Cena cca 1350,-- ou! Ale nádherné místo.. je to v podstatě uprostřed ničeho.. Resp. v zeleni, kterou okupují nikoli továrny a budovy, ale jen ovečky a krávy. 

Přijedeš na parkoviště, zaplatíš a každých dvacet minut jede autobus, který tě vezme asi čtyři kilometry do "zeleně" .. Nejdřív jsem myslela, že celý Hobitín bude větší, ale zas tak malý nebyl. Tour trvá asi dvě hodiny. Projdeš si to jako v parku. Jediná nevýhoda je, že je přeturistováno a tudíž si nemůžeš brouzdat, jak dlouho bys chtěl, nýbrž jdeš se skupinou a slečna tě tak trochu tlačí. Tedy, čas tě tlačí! Na konci "prohlídky" se jde k "Zelenému drakovi" do hospody a ZADARMO (haha) si můžeš ochutnat jejich pivo.. My jsme se zdrželi a tak nám naše skupina ujela a museli jsme čekat na další várku. Naštěstí autobus nebyl plný a tak nás pan řidič s úsměvem od ucha k uchu vzal. Naší "čtyřku" totiž tvořila ještě Vietnamka žijící v Seattlu. (Píše se to takhle?).. 

Večer jsme pak byli domluvení s Němcem, že ještě zajdeme do místního pubu (hospody), která má staroanglický ráz. (ano ještě jsem ani nikde nebyla, protože je to drahý).. ale jelikož tam pracuje ten Filipínec (Herbert) tak jsme věděli, že to tak drahý snad nebude :) ..

Čekám na Němce.. nikde.. píšu mu.. jdu zatím na čtvrteční market, dávám si indické kuře s rýží a čekám.. Němec píše, že nemůže dřív jak v 10 dorazit.. je ale teprve půl 9 a byli jsme dohodnutí na 8 hodinu.. tak kde je problém? První myšlenka .. hm, tak jedu domů.. Druhá myšlenka.. a proč? Šli jste někdy sami do hospody? Já ne.. ale proč to nezkusit?

A tak jsem šla.. Herbert byl za barem.. "Jaký si dáš pivo?".. "To nejlevnější prosím".. "Zapomeň, zvu tě".. "Hm, tak to nejlepší co máte".. A už mám na stole pivo.. 

Zapomněla jsem! V Pig and whistle (Prase a píšťalka), v hospodě, kde se právě nacházím, hraje živá hudba... a hraje super.. Sedím, rozhlížím se, koukám do mobilu, užívám si poslechu a za nedlouho sedím s dalšími čtyřmi lidmi.. může jim být tak kolem padesáti.. Příjemný pokec! A nejen to.. za chvíli jsme na parketu, kde tedy kromě nás nikdo není.. a pedesátnice mi povídá .. "Představ si, že tohle je tvůj poslední den, poslední možnost, kdy můžeš tancovat.. tak budeš sedět nebo tancovat?" No a tak tancuju.. tancujeme.. paráda!!" A Němec?! Dobrou noc!

V 11 už ale beru kolo a mažu zpátky k "rodičům".. 

Pátek pracovní .. Sobota pracovní.. ano výlet mi nevyšel.. nicméně práce je přednější.. a taky se mi rodiče smějou.. Neznají nikoho tak zapálenýho do pracovního procesu, jako mě.. No, to neznají backpackery, že? 

Zapoměla jsem dodat, že kromě šunkofleků už znají i bublaninu a nejvícsrandy je, když se tato jídla snaží vyslovit! A takové přidušení při bublanině taky stálo za to! 

Včera i dnes je mě čekala pracovní odměna.. Jasně, ne peníze.. Ale včera jsem dostala celou šunku, fakt celou kýtu a táhle jsem to domů na kole, plus asi čtyři krabičky ovoce.. Proto ta bublanina! Taťka se mohl usmát smíchy. Dnes jsem zase v jednom pokoji našla Nike triko, takže už jsem ho řádně provětrala při běhu a koupačce v rybníku.. Chystám se totiž ještě na druhou (večerní) směru.. budu pomáhat v kuchyni.. takže tuším, že dnes padne pracovní rekord.. že by 13 hodin v práci?

Hostmum povídá "Tak to si jdeš lehnout, když tě čeká ještě druhá šichta"? "Ne, jdu běhat a možná skočím i do vody" .. "Tak bacha, je jenom po kolena!".. Tak jsem se vykoupala, teď ještě dopíšu těch pár řádků, které už možná stejně nikdo nečte a už valím zpátky do hotelu!

Pošlete fotky vánoční Prahy, ať vidím!! Tady je dnes parný den!

A poslední novinka, co mi ten vytanula na mysli, kontroluju ježátka a jsou fuč! Nechápu! Že by si je mamka někam odtáhla?! :( 

Pěkný víkend! 

Prosineeec

A je tu prosinec! Nebo spíše prasinec? :)

Co je u Vás nového? Vánoční trhy stojí? Svařáček se hojně prodává? Ti pečlivější již mají předvánoční úklid za sebou a spíže se jim plní nejrůznějšími druhy cukroví? Sníh? Neváhejte mě kontaktovat ohledně Vašich novinek! :) 

Minulý týden jsem dostala čtyři dny volna.. Rozhodla jsem se jet na výlet. Za autobus jsem platila opravdu směšné peníze. A paradoxně jsem platila dvojnásobek za místní autobus, když jsem se dostala do Aucklandu a potřebovala jsem se dostat k jednomu Čechovi na okraj města. 

Nicméně, sešli jsme se, našli jsme se a vyrazili na nejbližší Piha beach (kterou už jsem jednou viděla, ale nevadí), po té jsme vyrazili na vyhlídku s monumentem, oběd v podobně lívanců s džemem jsme si dali v trávě na jiné pláži, ne však tak čisté. A v podvečer jsme dorazili k Martinovi domů. Bydlí v podnájmu ještě s dalšíma místňákama.. ale ty jsme skoro neměli to štěstí potkat. 

Večer mi udělalo tak zle, jako nikdy. Teplota, zimnice, téměr zvracení, bolest hlavy a posléze celého těla, slabost.. no krize!! A to jsme měli druhý den vyrazit na výlet. Celou noc jsem se pěkně potila, Martin nešel kvůli mě do práce.. Středu jsem proležela, až mě z toho bolely záda, pila jsem jen černý čaj a jedla staré housky. Večer kromě křečí v žaludku jsem byla schopná vstát z postele.. A tak jsme alespoň potkali Martinovi přátele a zašli s nimi do indické restaurace. (Ano, křeče se opět dostavily!).. 

Ve čtvrtek už jsem se opět vypravila do centra na autobus a za necelé 4 hodiny dorazila zpátky do Rotorui. Parádní výlet! Naštěstí jsem měla ještě odpoledne na to, dát se do kupy. A v pátek už jsem vyrazila na sedmou do práce. Vlastně štěstí, že mě to potkalo v mých dnech volna a nepřišla jsem tak o job. Zní to šíleně.. Že člověk CHCE pracovat, že? Co mě však mrzí - prošvihla jsem naší Xmass Staff Party.. prý to bylo super grilování, vyšlo počasí.. Nevadí..

Pátek, sobota, neděle, pondělí, úterý - pracovní.. Sice ne moc hodin, ale alespoň něco.. Po práci obvyklé plavání či běh.. a teď se to snažím proložit i průvodcováním.. V neděli jsem potkala jednoho Němce, tak jsem mu to tu ukázala.. a včera odpoledne jsem opět chodila s jedním dalším a s Kolumbijcem.. Jelikož to není tak jednoduché potkat někoho nového, musím tyhle "srazy" vždy domluvit dopředu přes FB.. Na čtvrtek se snažím domluvit další výlet do Hobbitonu (Hobitín) a v sobotu, pokud počasí dopřeje, tak bych ráda zkusila asi 8 hodinový trek v Tongariro národním parku (tam, kde se natáčel Pár Prstenů - Mordor) .. 

A to mi připomíná.. počasí je tu pořád divoký! Teď se třeba škvařím na slunci, ale ráno jsem měla bundu a na kole mi vyloženě mrznout klouby na rukách. Plus tohle všechno je doprovázeno silným, krátkým deštěm, takže dennodenně vidím spousty duh.. asi tak jako nikdy v životě. 

Práce je občas monotónní a už vím, že bych to nechtěla dělat celý život. Tudíž mě to nutí vracet se v myšlenkách k učení a dětem.. Ale bůhví, co ještě vyzkouším? A dnes jsem měla moc milou rodinu z Madridu, tak jsem se v myšlenkách vrátila do španělského léta.. 

A kdo není na FB - máme na zahradě rodinku ježků, takže tu a tam na ně kouknu, zda pěkně rostou. Jsou sladcí! 

Ano, hledám si každé malé potěšení! 

Pěkný, ne moc mrazivý den! 

Ps. Fotky snad netřeba popisovat.. Duha, ježci a zbytek jsou rychlé fotky z toho nejdražšího pokoje, o který pečuji a uklízím.. Jedna noc stojí 1500 dollarů, což je cca 25 500 czk :) 

24. 11. A čas plyne..

Hlasím se po kratší pauze! 

A hlásím se přímo z Rotorujského koupaliště/aquatic centra :) 

.. Je tu 25 stupňů a sluníčko (konečně) pořádně peče.. Snažím se docházet alespoň dvakrát týdně a dávám 40 x 50 m.. 

Je tu skoro léto. Tímto se Vás nechci nijak dotknout. Vlastně mi chvíli trvalo, než jsem se zase naladila stejné roční období, jako když jsem opouštěla ČR. Když jsem přiletěla před měsícem a půl, bylo tu ošklivěji než u nás v Praze..tohle že je jaro? Ale nějak jsem to zkousla, jelikož jsem i docela byla v podzimní náladě.. pořád jsem čekala, kdy se začne snášet na zem první listí.. a ono nic.. jen pršelo a foukalo. A do toho sem tam, viděla jsem sedmikrásky a jabloně rozkvétat.. (Dost bylo poezie) .. A pak se to zlomilo.. a já se naladila na přicházející jaro/léto..  Až včera bylo pořádně na kraťasy a triko.. Vítr je tu ještě někdy studený a když prší.. tak to může být třeba celý den.. 

Nicméně, abych Vás vnesla do děje posledních dní..

Naposledy jsem se zmínila o days off.. Nakonec jsem si koupila lístek na autobus, kolo nechala ve městě před knihovnou a dorazila (za tři hodiny) do Napier. Cesta překvapivě utekla, protože jsem jí strávila se starší paní (Angličankou).. vyměnily jsme i kontakty.. kdyby něco.. kolikrát se tohle stane v ČR? 

Napier je zrekonstruované městečko u pláže. Vše je ve stylu art deco, 1920 - 1930 .. je to vlastně jen pár ulic a parků, ale vše má alespoň nějaké kouzlo a atmosféru, oproti ostatním zélandským městům. Škoda jen, že všechny obchody zavírají okolo 6 hodiny.. a pak ticho. Vážně. Žádní turisti. Žádná káva. Maximálně pár restaurací. Já do Napieru dorazila okolo 4 odpolední, ubytovala jsem se v moc pěkném backpackeru.. vše připomíná film Great Gatsby. Majitel, trochu divňous, mi hned přislíbil, že mě "povozí" po okolí. Ne děkuji, mám nohy. A ty jsem neváhala použít a vylezla jsem na místní kopec (Bluff), odkud je pěkný výhled, ne však na Napier, ale na nedaleký nákladní přístav. Strašně větrno! 

Později večer jsem se vrátila do hostelu a ještě za mnou dorazili dva Češi s Hastings. (Dalibor a Tomáš) takže jsme probrali novinky u piva na pláži. 

Druhý den jsem měla jen půl den a plánovala jsem kam se ještě pojedu podívat. Naštěstí se to vyřešilo docela rychle. V kuchyňce v hostelu jsem se dala do řeči s jedním Švýcarem, pak jsme přibrali ještě Němce a Kanaďana a vyrazili jsme směr Hastings, kde jsme nabrali Tomáše a udělali si pěkný výlet na Te Mata Peak, odkud je super výhled do kraje. Hastings je docela rozlehlé městečko, s menším centrem a je tu ubytováno spousta backpeckerů, protože odsud se nejlépe vyráží na farmy a sady za prací. Jinak nuda k popukání. 

Cestou z vrcholu jsem kluky ještě přemluvila, ať mi zastaví na pláži (černá, oblázková). Voda ledová, a taky jsme do ní vlezli jen my dva Češi :) .. Oběd proběhl ve stylu Sushi.. (Nečekala bych, že se to naučím jíst.. Ale opět předsudky.. Nemusíte si dávat jen ty sea food rolky, ale je tam spousta zeleninových kousků.. a vše čerstvé a kupodivu ne tak drahé).

Pak už jsem musela běžet na autobus zpátky a v Rotoruře mě přivítal parádní déšt a zima.. Naštěstí mě vyzvedl šéf autem. 

Hned další den jsem šla do práce a po práci se přestěhovala k jednomu staršímu páru, původem z Liverpoolu. Jsou to senzační lidi. Strašně pohodoví, milí a otevření. David (můj nový tatík) je též Chef, takže to mám i občas s kuchyní. A nejenže mají dva psy a dvě kočky, na zahradě jsme objevili ježiči s malýma ježátkama. To jsem nikdy neviděla! David a Pam mají tři děti v mém věku a mladší, ale nikdo z nich už s nimi nebydlí.

Do práce to mám pět minut na kole, a do města cca 15 minut. Takže super. Má to samozřejmě i druhou stranu a to, že člověk se sice cítí jako doma, ale se vším všude. Tudíž je mi blbý ráno "rodiče" budit, když vstávám v 6.15 a nebo naopak se mi nechce chodit moc pozdě domů. Ale nezůstávám rok.. že ano! 

Práce pokračuje dobře, teď o víkendu jsem opět dělala sama.. tudíž mi nikdo nestojí za zády, neradí, či nekontroluje (občas má takovou tendeci moje kolegyně, tak si myslím svoje a nekomentuju).. Ráno jsem od sedmi byla u snídaní a sešla se dobrá parta hostů. Jede pár z Francie, ti byli uplně super, fotili si mě, další pár - Indové - mě při loučení dokonce objali. V takovým luxusním podniku, jako jsme my, je to hodně vřelé gesto. Nicméně, užívám si tu různorodost a těch nabubřenců je naštěstí méně. 

Po snídaních se vždy vrhnu ještě na úklid pokojů. Tam už nemám problém resp. s ničím. Spíš si občas dopřeju i ten pocit, když objevím v lednici zbytek ovoce, či v koupelně zbytek krému. Nebudeme přeci plýtvat, že?? :) 

V sobotu večer jsem dokonce místo pobíhání mezi hosty pomáhala v kuchyni. A nebylo to jen mytí nádobí. Nalévala jsem polévku, zdobila lososy, krájela sýry, sypala řeřichu. Chápejte, veškeré jídlo musí vypadat luxusně, takže zdobíme kytičkama apod. Tak to by mi šlo! 

Na poslední pozici, kterou vykonávám v Peppers bych málem zapomněla.. Je to laudry bába! Takže peru, máčím, žehlím, skládám v místní prádelně. Nakonec si nemyslím, že tohle je tak špatná zkušenost, přinejmenším bude dobře vypadat i v CV! 

O Víkendu za mnou přijela jedna mladá Němka (18!!), tak jsem jí provedla Rotoruou, byli jsme u Franka, ten tam měl zase nějakou návštěvu z Belgie, tak jsme strávili docela pěkné dny.. 

A to už se dostáváme k dnešku, mám volno. Tento týden mám dokonce 4 dny volno! Nechci se opakovat, že bych raději žádné volno neměla. Nicméně, využiji toho a už jsem si zarezervovala bus (podotýkám POUZE 4 DOLARY! Je to nová firma, tak mají asi zaváděcí ceny) do Aucklandu. Budu tam dvě noci a pak se zase vrátím zpět. Jediný háček je v tom, že odjíždí ve 4 ráno (a cesta trvá asi 4 hodiny) .. tzn. že si dám noční cestu na kole do centra a budu doufat, že nepíchnu (jako posledně), či že mi za ty dva dny kolo nikdo neukradne! 

V Aucklandu bych měla navštívit kamarády a možná se podívám i na Waihiki Island. 

Vzpomínám na Vás, jediné co mi trochu chybí je předvánoční nálada, pečení cukroví a podobné. A taky dobře myslím na to, že každý rok si všichni připomínají, že se nebude bláznit. A proto Vám přeju, abyste si ten "předvánoční" shon spíše užili a za ničím se nehnali. Na mě počká za rok. A co se týče tady naší atmosféry. Za výlohami si už můžete všimnout vánočního zdobení.. ve městě už stojí umělý strom, ale já tak nějak tuším, že na mě letošní vánoční nálada nepřijde.. Jsem moc daleko a je tu moc velké teplo! A navíc, v hospitality se pracují nonostop. Takže já budu nejspíš pobíhat mezi stoly a slavit budu s bohatší vrstvou. Haha! 

Mějte se krásně a užívejte posledních listopadových dní!

Days off

Ahooj Praho! Nějaké novinky?

Přinesl Martin první sníh?

Nám tu občas kromě deště spadne i ta kroupa, ale jinak, když sluníčko zasvítí, je pěkně ostré a cítím ve vzduchu něco mezi jarem a létem. Dnes jsem byla v místním venkovním bazénu (se třemi dalšími lidmi), za cca 54 czk (časově neomezeno!).. takže ráj! A seznámila jsem se s jednou Švédkou, co tam dělá plavčici..

Nicméně o tom jsem se nechtěla rozepisovat..

Mám druhý pracovní týden za sebou.. Běhěm příštích dní se budu muset už vystěhovat, protože šéf o tom mluví čím dál častěji.. takže se stále rozhoduji mezi nějakým privátem, který bohužel nemůžu najít v okolí, a tudíž bych musela dojíždět na kole, což je sice ok, ale po večerní směně ve tmě úplně nevím, zda je to dobrý nápad.. Záleží kde bych bydlela.. a druhá varianta je ubytovat se ve městě, v Backpackeru, kde bude cena asi o trochu větší.. bude tam spoustu lidí (zase výhody/nevýhody) a asi tam nikdy nebudu mít takový klid, jako tady nad jezerem.. jej.. no uvidíme..

A moje první dny volna..  

Nakonec jsem stopovala společně ještě s jedním Čechem.. první auto zastavilo asi do pěti minut, takže paže nebolela.. byl to místní kopáč, který nás ale alespoň popovezl dobrým směrem, a pak jsme asi za další tři minuty stopli celkem dobré auto s ještě lepším řidičem.. Byl to postarší Amík, který se zabývá  výrobou a distribucí granulí pro psy.. tak jsme mu slíbili rozšíření i do ČR :) 

Vzal nás až do Mt. Maunganui.. cca 80 km.. je to menší surfařské městečko u nádherné dloooouhé pláže.. a hned za rohem je kopec, s náádherným výhledem.. 

Tak jsme se prošli, provětrali, večer spali s dalšími 8 lidmi na pokoji a druhé ráno vyrazili na stop do Whakatane, kde jsme chtěli prozkoumat nejvyhlášenější pláž Ohope.. prý nejslunnější a nejteplejší místo na NZ! Nám ovšem cestou pršelo a foooukalo! Ale poprvé jsem se svezla s řidičem tracku.. Takový čtyřicátník, dlouhovlasý, potetovaný.. pro nadávku nechodil daleko, ale byla sranda! 

Museli jsme stopnout ještě další paní, která nás provezla po městečku a dovezla nás až na pláž.. kde jsme se však nekoupali, jen jsme se nechali profouknout větrem.. Na večer jsme stopovali na zpět a to nás vzala sympatická maorka a posléze Australanka se synem. Rotorua nás přivítala totálním slejvákem.. (Začínám mít pocit, že tady to počasí oproti pobřeží je dost nic moc!)

Takže závěr ze stopování - dobrý - nicméně, sama z toho mám ještě trochu obavy. Neposlal by mi někdo v balíčku pepřák? :) 

Sedím v naší knihovně, chystám se nastudovat si rozdíly mezi coffee, abych příště nevypadala zas tak zmateně, až po mě bude chtít někdo něco jiného než flat white.. :( 

Pracuji v sobotu i neděli ráno, budu tu sama a začnu snídaní, a pak plynule přejdu k úklidu pokojů. Wow, tolik zodpovědnosti najednou! :) Haha!

Pak mě čekají opět tři dny volna (raději bych je neměla).. tak se budu snažit někam vyrazit.. zatím nevím s kým, kam a jak.. 

Vám pěkný víkend!

First working week is completed!

Tak mám zas sebou první pracovní týden na Zélandu.. 

Nakonec se mi hodiny vyšplhaly něco kolem 50 hodin.. tak se docela těším, jestli všechny budou proplacený a kolik to vlastně bude..

Práce probíhá ve stylu - stres/sranda .. pořád se učím něco nového a hlavně z toho důvodu, že každý mě učí něco jiného, podle svého stylu.. 

Rána mi začínají buď od 7 hodin, kdy připravuji stoly a dávám pozor, aby měli hosti vše při ruce (ovoce, jogurt, musli, tousty, džemy).. vařím kafe, čaj.. přináším objednávky do kuchyně a roznáším teplou stravu.. :) Po té následuje úklid kuchyně a místností sousedních..

Či začínám v 9 hodin a to jdu rovnou do předem určených pokojů a apartmánů a převlíkám postele, luxuji, utírám prach, myju nádobí, drhnu záchody, vany, spa a leštím, co se dá :) .. tato práce většinou končím kolem 2 či 3 odpolední bez pauzy na jídlo.. 

Pak mi též přibyly večeře, což je sranda největší.. první večer večeří byl celkem v pořádku, protože kolega byl docela organizovaný.,. druhý večer už to sranda nebyla vůbec.. protože "večeřák" nemohl nikde nic najít, všechno bylo špatně.. vinný lístek byl prázdný, kafovač nefungoval, předkrm na talíři moc klouzal, talíře z ruky padaly, nádobí se v kuchyni kopilo.. večeře trvala asi čtyři hodiny a úklid další dvě.. Bylo toho prostě moc.. Ale já jsem se smála pod fousky.. Nepoznám ani rozdíl mezi skleničkou na bílé a červené víno, natož, jak by měl být stůl prostřený.. též nabírání a podávání chleba je docela výzva! Nicméně.. Můj pan šéfkuchař (kamarád Franka) mi sem tam dá něco ochutnat.. takže když teď vyhazuji všechny ty delikatesy, tak už tolik nebrečím.. Neb si možná zvykám?

Jedenáct hodin na nohou je ovšem znát.. Takže tři dny off si teď náležitě musím užít a odpočinou.. 

Došlo už na koupačku v jezeře Rotorua, výlet na kole, výstup na mt. Ngongotaha a zítra doufám ve výlet do Taurangy.. potkala jsem dalšího Čecha, tak bychom možná vyzkoušeli stopování.. 

Mám dojem, že z mého blogu se za chvíli stane nudná povinnost! Tak doufám, že opět zažiji něco příjemně exotického, co by pobavilo :) 

Ps. Poučení do příště - v pracovním procesu se pít NEBUDE! 

Pěkné pondělí! 

Tak jsem si to vyfotila, abych si to do příště pamatovala.. :) 

Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe

Tady je seznam věcí a situací, které mě na NZ zatím udivily.. 

Předpokládám, že tento list ještě časem poroste.. 

• Jak to, že tu může být jeden den kolem 25 stupňů a druhý den padají kroupy a teplota klesne pod 15? Nebo ještě lépe že se to stane jeden a týž den?
• Místní chodí bosy bez bot po městě .. i na nákupy, i když je opravdu celkem zima
• Proč místní vyslovují DECK jako DICK, LEFT jako LIFT and PEN jako PIN? No není tohle matoucí? Pro Anglicky mluví či alespoň rozumějící je tady jedna sranda :) https://www.youtube.com/watch?v=vRMI1bT-7eE
• Lidé si s tebou začnou povídat kdekoli a kdykoli, takže máš celkem příjemnou společnost
• Lidé se zdraví, usmívají se na sebe
• V supermarketu ti naskládají všechny věci do tašky, zeptají se tě, jak se daří a popřejí ti pěkný den
• Řidiči jsou tu ohleduplní, nikdo netroubí a zběsile nepředjíždí
• Když otevřeš kapotu od auta, zanedlouho u tebe stojí automechanik a dává ti radu
• Někteří místní nikdy nebyli na jižním ostrově. Což mi připomíná sebe samou. Hm, jak asi vypadá Ostrava? :) 

Sluníčko, déšť, slejvák, kroupy, sluníčko, déšť, bouřka .. 5. 11. 2014

Aneb čtvero ročních období za jeden den..

A jak je u Vás?

Novinky za poslední dny..

Víkend proběhl v letním počasí.. Stavil se tady jeden backpacker, Slovák, takže jsme trochu probrali NZ, cesty, nápady a já mu ukázala Rotoruu.. V neděli jsme přibrali ještě jednoho Welšana, a šli jsme na můj první hike. Rainbow mountain track .. Asi 20 km odsud.. Pěkný výhled ze shora!

V pondělí jsem naklusala do práce.. Pěkně to začalo na 7 ranní.. Takže jsem se seznamovala s veškerým provozem .. tedy.. snažila jsem se chápat a stíhat všechny pokyny a za pochodu učit. Jedna věc se nedá moc regulovat.. jsou tam místa, kdy nemáš do čeho píchnout a to tě nebaví, jen stát a koukat na hosty, jak snídají ty výborný pochoutky .. a ve vteřině nevíš, kam dřív skočit.. Kuchyně hlásí, že je připravena další palačinka, rusák chce nalít džus, pán si žádá další toustík a v kuchyni se mi kopí špinavé nádobí. 

Takže na první den celkem zmatek..

Úklid už se mi zdá býti trochu jasnější, již vím, jak vyleštit zrcadlo, připravit všechny proprietky na umyvadlo apod. Dvě věci mi však zůstávají záhadou. Každá postel má jiné přehozy a různé druhy polštářů, takže není lehký vědět, co a jak patří.. Na jedné posteli můžete najít třeba 9 polštářů.. ale až si projdu všechny pokoje, tak už to v tom snad budu spatřovat smysl. Druhá věc jsou proklatý ručníky a župany.. Nejenže mají být složené spešl systémem, ale pak musí být v pokoji jejich právný počet.. a tím, že je tam tolik druhu, tak si to prostě nepamatuju..:) Už končím.. začínám  být unavná..

V úterý jsem též dělala večeře… Což je ještě o něco slavnostnější a honosnější než snídaně.. pěkně při svíčkách a s dobrým mokem. Vlastně to byl ještě o něco větší zmatek než snídaně.:) I když se snažím působit profesionálně, nemám tušení, jaký příbor je na co, či jaká sklenička je kde, a jestli se mě někdo z hostů bude ptát, jaké víno bych doporučila, povím mu, že české pivo!:)
 A to nemluvím o nošení talířů. Resp. jasně, vezmu do každé ruky jen jeden, víc riskovat nebudu.. jenže co uděláte, když v půlce cesty zjistíte, že jsou vlastně dost horké?.. jau jau! Směju se sama sobě! Ale vlastně mě to baví.

Kéž by v tom nebyla ta jejich kiwácká angličtina.. hned by to bylo stokrát jednodušší..

Zítra budu dělat snídaně sama.. Snad to všechno klapne. Naštěstí mám jen pár hostů. Jo a to jsem ještě zapomněla dodat, že jako nepič kafí, moc nevím, jaký je v nich rozdíl a tu jejich mašinku, která i kafe mele neumím používat, takže se budu modlit, aby si objednali jen prachprostý čaj!!

Začínám hledat nové ubytování, jezdím na kole, běhám, moknu, směju se, užívám si luxusního pokojíčku, smutním jen občas a učím se, učím se a učím.

Dnes poprvé ochutnáno Fish and Chips! Chuťově moc dobré!! (Finančně jednoznačně nejlevnější teplé jídlo!!) .. až pak při běhání mi bylo trochu těžko.. ať žije smažené!;)

A paradox na závěr.. Pod rukou mi projdou všelijaké delikatesy.. ano pouze pod rukou, a rovnou do odpadu.. bříško zůstává prázdné! Je mi to tak líto a občas se snažím nemyslet na to, že mám hlad a říkám si, co by se s takovým jídlem ještě dalo udělat. Když jsem ale navrhla, že si dojím palačinku, která byla z půlky nedojedená, všichni se mi vysmáli a vyhodili ji.. a tak jsem si po „šichtě“ otevřela k obědu konzervu s tuňákem (která je tedy o poznání lepší než naše) a CHLEBA!

Práci zdar! Nazdar! Pěkný den všem :)

Fish and chips

Knihovna/studovna tady na Peppers

Sweet as

Moji milí, jak si užíváte pátečního večeru? 

Ráda bych se podělila o své první pracovní zážitky a pocity :) 

Ve čtvrtek večer jsem byla přestěhována do nového bydlení.. Je to super luxusní pokojíček pod místní hotelovou kapličkou. Výhled mám přímo na jezero Rotorua a do práce asi jednu minutu.

Má to své pro i proti... Nevýhody jsou - žádný vařič, pouze konvice, tudíž hezky najedu na chleba, ovoce a nudle z pytlíku.. Internetové připojení tam bohužel též nechytám.. A kdybych nedejbože chtěla pozvat nějaké přátele.. tak to by se místním kamerám asi taky nelíbilo! :) Ale stejně mi bylo řečeno, že je to pouze přechodné ubytování, než ti najdu něco stálejšího.. Takže si vážím toho, co mám!!

A samotná práce?

Začala jsem v pátek ráno v devět. Pracovala sem společně s Brooke (27 let, dvě děti, to starší 8 leté.. - zdá se mi, že tady na Z se začíná rodinný život poměrně dřív?!) .. nejdřív jsme uklidnily výše zmíněnou kapličku a pak jsme pokračovaly postupně z pokoje do pokoje. 

Neřekla bych, kolik nového se budu muset ještě naučit. Jak správně složit ručník, župan.. kolik má postel prostěradel a jaké typy.. mýdlo sem, šampon tam.. fííí! Po pěti hodinách jsem se ale necítila tolik vyjukaně jako na začátku.. takže to bude opravdu jen otázka času, kdy si všechny potřebné dovednosti osvojím.. :) 

V pondělí začínám s přípravou snídaní, což bude možná ještě o něco větší vzrůšo! 

A už se mi povedlo zničit si svoje jediné černé kalhoty do práce.. káplo mi na ně bělidlo, takže úkol pro dnešek je jasný.. sehnat co nejlevnější a dobře vypadající.. hm.. a moje nové černé balerýnky jsou též od prvního dne okopané.. Už aby přišla první výplata a já si mohla dovolit koupit pracovní odděv! :) Haha.. 

Někdo se ptal na peníze.. Tady se výplaty dělají týdně.. takže opět - výhoda - člověk se těší na čtvrtek na výplatu.. na druhou stranu se špatně šetří. A moje smlouva říká, že můžu kdykoli vypovědět, musím však dát týden do předu vědět.. a toto platí i pro druhou stranu.. takže s tímhle by problém být neměl. 

Všichni zaměstnanci jsou místní, tak je to fajn pro Angličtinu, nicméně jejich přízvuk je opravdu zvláštní.. asi potrvá chvíli než budu rozumět všemu.. 

Další super zprávou je, že dostanu půjčené kolo (od Franka) .. takže budu i trochu mobilní a cesta do města mi nebude trvat třičtvrtě hodiny ale pár minut! 

Pěkný víkend

Můj výhled

bývák

Dnešní snídaně 

My first job

Hlásím se při úterním večeru! Doufám, že si užíváte státního svátku? :)

Dnes jsem se byla podívat znovu na místo svého nového pracoviště ...

Byla jsem provedena všemi sedmi luxusními pokoji a apartmány.. Posilovnou a zahrádkou nevyjímaje. Máme tam i vlastní ovečky.. výhled přímo na jezero Rotorua. 

Můj pokoj bude přesně pod malou kaplí.. takže pokud budou svatby, budu je mít přímo nad hlavou.. :) Už se těším, až Vám pošlu fotku!

Dostala jsem své pracovní tričko a tři formuláře na vyplnění.. 

Stěhuji se ve čtvrtek navečer, abych mohla už v pátek ráno začít s nějakým vymítáním pavučin. Zatím to vypadá, že budu mít práci 4 hodiny denně a tudíž hledám souběžně nějaké hlídání.. 

Ano, nebylo to dávno, kdy jsem říkala, že další děti, které kdy budu hlídat, budou moje! Beru zpět! A beru jakékoli hlídání, které mi tu zkříží cestu! Chin up! :) 

Též už jsem kontaktovala pár dobrovolnických skupin.. Jedna je sportovní, jedna se zaměřuje na výuku Aj a ta třetí se stará o místní ptáčky Kiwi.. 

Hledám též kolo ke koupi, abych byla alespoň trochu mobilní.. 

Do té doby budu ještě s Frankovou maminkou, vaříme, běhám a též je čas na nějaké ty filmy. 

Včerejší večer byl zasvěcen filmu Sound of music.. Doporučuji! 

Jak se daří Vám? Již jsme přesně 12 hodin od sebe! xxx

Peppers on the point

To by nebyl Zéland, kdyby nenastala změna.. 

Mám koupený lístek do Hastings, hledám ubytování.. Je pátek, běháme v našem lese a po dvanácté zvedám telefon, abych se dozvěděla, že získávám místo v Peppers on the point.. http://www.peppers.co.nz/on-the-point/ .. místním hotelu, ve kterém jsem měla v úterý pohovor.. Nevím, zda se raduji, či se loučím s představou sběru ovoce.. Smíšené pocity.. 

S Honzou běžíme ještě koupit kypřící prášek, po včerejším pokusu o guláš, jsme se totiž rozhodli upéct perník a usmažit bramboráky.. Večer nás totiž čeká oslava Frankovi maminky. 

Celou situaci jsme ještě později probrali nad pivem a kolem čtvrté hodiny ranní usínám s pocitem, že je toho všeho trochu moc. Avšak ráno přesvědčuju sama sebe, že to prostě bude OK! 

Peppers on the point je asi nejluxusnější místo v kraji, ne-li na Zélandu.. To, že jsem s v pohostinství nikdy nepracovala, je přeci detail.. Měla bych bydle přímo tam a práce by mohla začít přespříští týden.. 

V úterý mám meeting se šéfrem. Máme probrat další podrobnosti, pracovní dobu a podmínky. Uklidňuji se, že pokud by cokoli neklaplo.. vinice neutečou :) 

Večer jsme tedy ještě oslavili maminčiny narozeniny, jídlo všem chutnalo.. Ona nám zahrála na kytaru a zazpívala maorské písně a my na oplátku zapěli pár trampských skvostů.

Zapomněla jsem zmínit, že před pár dny jsme se dívali na film Once were warriors.. takže kdyby měl někdo zájem o trochu brutality, tak doporučuji. Půl filmu jsem si zakrývala oči. Je to o té druhé straně maorských obyvatel. Násilí, alkohol, sex. 

Přeju Vám krásný víkend,

já se budu pomalu připravovat na usazení se v Rotoruře alespoň na tři měsíce, uvidíme, dle situace :) 

 Blue lake, Rotorua.. 

Maori´s life

Zdravím všechny ke konci týdne! 

Tak se nám to zase nějak rozuteklo! Dodatečně děkuji za zprávy, na které se postupně snažím odpovídat .. :) 

Poslední příspěvěk byl z pondělí.. vypravili jsme se s Honzou zase severněji k městu Rotorua, což je něco jako u nás Karlovy Vary, ale v menším podání. Není to tady samozřejmě tak pěkně vyšňořené, představte si spíš americkou končinu, centrum města je pár ulic s obchody, ale město je hned u nádherného jezera a vše leží na vulkanickém podkladu, takže ať se vydáme kterýmkoli směrem, čeká vás výjimečný výhled či pohled.

Vrátili jsme se zpět ke kamarádovi Frankovi, což je napůl Maor a napůl Čech.. Je naprosto úžasný, otevřený, pozitivní.. s obrovským srdcem a ještě větším zapálením sdílet pocity a zážitky. Co však je ale úplně nejlepší - jeho vášeň k Čechám, folkloru, Praze a lidem.. Nejeden večer teď trávíme poslechem Káji Gotta ve Frankově podání!! Nenechte se mýlit.. veškerá konverzace pr

obíhá v jazyce anglickém .. občas je však okořeněna českým slovem jako šup ho tam, počkej, dělej, zítra, čaj a podobně :)) 

Dny probíhají následovně.. trochu práce a trocha zábavy.. 

Já měla v úterý svůj první pohovor do úplně luxusního hotelu na břehu jezera Rotorua, bohužel je tam hodně mínusů .. práce by bylo míň.. musela bych si hledat ještě něco dalšího, směny by se střídaly, takže by nebylo nic pevného, navíc by mě chtěli na celou sezónu a zatím není jisté, kdy bych mohla začít. Takže .. nechávám to otevřené.. ale spíš to neklapne.. Plus hledám nějaké dobrovolničení alespoň za ubytování.. 

V úterý nás Frank protáhl zadarmo do TePuia  - maorské vesnici - http://www.tepuia.com/ .. poznali jsme též jeho maminku, které nám zahrála na kytaru a zazpívala tradiční maorské písně.. Ve středu jsme navštívili místní muzeum, předstírajíc, že jsme místní, takže opět zadarmo .. A dnes jsme si vyběhli do místního Redwood forest.. http://redwoods.co.nz/

Ve zbylém čase já i Honza přemítáme co dál.. On se vydá směr Auckland za stálejší prací.. a já to vidím zase spíš na jih, konečně na nějakou farmu či sad.. Přesun proběhne v sobotu.. to mi připomíná, že musím končit, jdu se podívat po autobusu a následně po ubytování v Hastings.

Krásný zbytek týdne!