Týden ve znaku deště

Zdravím!

Nová etapa začala a já se postupně učím, jaké je to jíst, vařit, spát... žít ve vanu. Nacházíme se akorát v  menším městě Hokitika, na západním pobřeží, před knihovnou. Běhám tu jen v pyžamových teplákách a chci si vyprat všechny mokré a zablácené věci. Jenže prádelna akorát zavírá a tak mám čas, nachytat potřebné připojení, a napsat Vám pár novinek od protinožců.

Ve čtvrtek jsem byla naposled v práci.. loučení bylo celkem milé. Myslím, že pár lidí mi bude docela chybět. Hlavně spolubydlící Amandine! 

V noci pak přijel kamarád Tomáš, s kterým jsme se seznámili ještě před Zélandem a párkrát jsme se viděli během našeho pobytu tady, a až teď nedávno jsme se domluvili na společném cestováním. 

Ve pátek jsme prošli Christchurch, dokoupili zásoby.. potkali po cestě vlněné ponožky z Merina (místní huňatá ovce).. teď jsou mým velkým kamarádem. (Takže Díky, Tome!).. byly se super slevou.. 

V sobotu jsme pak vyrazili na cesty. Dojeli jsme kousek za město (Ano, balení a vaření zabralo spoustu času).. a ještě týž večer jsme se vypravili do "Cave Stream".. do jeskyně, kterou protéká místní říčka. (Již jsem tam jednou byla a tak jsem Tomášovi alespoň mohla udělat průvodkyni).

Večeřeli jsme a následně spali kousek u lesa, kde nebylo kempování zakázáno a při první snídani nás obcházeli pejskaři a běžci. Počasí nevypadlo zrovna růžově.

V Castle Hillu (obrovské kameny, oblíbené hlavně horolezci) jsme potkali český pár žijící v Austrálii.. a slečna Karolína jež pracuje v Sydney jako life  (love) couch nám doporučila její stránku jakorybicka.cz .. Zkuste se mrknout, zda tam nenajdete též něco zajímavého...?

Když jsme dojedli oběd na parkovišti, vypravili jsme se do Arthur´s Pass (Národní park).. kde už jsem též udělala nějaké "hiky".. Odpoledne jsme si vylezli na "Temple Basin" vyhlídku.. vlastně místní ski centrum.. které ale vypadalo tak sto let staré a místo vleků tam byly jen prastaré lyže a harampádí. Sluníčko zapadlo a pak se i celkem ochladilo. Při první hvězdě jsme tedy slezli do údolí. 

Pondělí Velikonoční. A Tom na mě s deštníkem! No alespoň neuschnu a za odměnu mu dávám čokoládové vajíčko, které jsme našli v Castle Hill na jednom z kamenů. 

Špatné počasí nás bohužel dostihlo! Začíná mrholit a my tedy opouštíme Arthur´s Pass a plán je, dát si procházku a nalézt "Hot Pools"..  Nebo-li přírodní jezírko s horkou vodou. 

Jsme připraveni na cestu. Počítáme i s občasným deštěm. Nepočítáme však s broděním vody, vysokou mokrou trávou a s bahnitou cestou. Po hodině a půl, celkově promočení se vracíme k autu. Potkáváme zvláštního pána. Je mu asi kolem 36 let, je totálně promočený, unavený a má problémy s vyjadřováním. Tom se s ním dává do řeči a správně odhaduje, že Golden Ray, jak se nám chlápek představil, je hluchý. Reaguje pouze když může odezírat ze rtů. Na ostatní dotazy nereaguje. Podává nám sešit, když si opravdu nerozumíme. Začíná se svlékat, a my s Tomášem si vyměnujeme udivené pohledy, o co jako jde? Je nám ho vlastně líto. I když my jsme totálně durch též a já nemám náhradní pevné boty, uvědomujeme si, že máme co jíst a kde složit hlavu, a to se počítá!

Bereme proto Goldena s sebou do Hokitiky, přestože jeho záměr bylo dostat se někam jinam. Učím se znakový jazyk a celkově je v autě docela příjemná atmosféra.

Ta vydrží až do města Hokitika, kde se však našeho kamaráda nemůžeme zbavit, nemá se k odchodu a chce si nechat i všechny svoje věci u nás v autě. Tak to tedy prrr! Domlouváme si s ním pouze večerní "výlet" do Glowworm Dell - tedy do malého lesíku, který je po setmění posetý místními svítícími červíky, kteří tak lákají "do svých sítí" ostatní hmyz. Prší Prší. Zážitek zajímavý a pak se nám dostává odměny v podání pozvánky od Goldena, kterého odvezeme do jeho "backpackeru". Můžeme si u něj dát sprchu a trochu se vysušit! Paráda!! 

Leje celou noc. S autem to jen cloumá. Ráno to trochu ustane a tak zastavujeme u řeky, která je pěkně vylitá ze břehů. Vaříme nějaké houbičky k snídani. Nádobí myjeme u nedalekého kohoutku a já se snažím přehlížet americké turisty, kteří jdou okolo a zírají. Tom dodává, že si časem zvyknu.

Jedeme k jezeru Kaniere (cca 35 km), navštěvujeme vodopády a odpoledne vyrážíme na tří hodinový výstup k "Mt Brown Hut".. Moc se těším, protože to bude moje první noc venku v chatičce. Vystupujeme do 1200 m.n.m. přes kořeny, džunglí, lesem, bahnem, trávou.. Chceme vidět západ slunce. Bohužel, zapomínáme, že se zima blíží a tudíž je v 7 hodin tma, a když se tedy dostáváme blaženě na vrcholek, slunce je dávno za horami a snáší se tma. Zkoušíme se uchlácholit, že se druhý den podíváme, kde to vlastně jsme a pokocháme se pohledem do kraje. Pozitivně se na to musí! 

Přicházíme do "Hutu".. Tom zapaluje oheň a já rozvěšuju všechny mokré věci po chatce. Jsou tu čtyři postele, matrace, stůl, konvice a svíčky! Co víc člověk potřebuje? Tom odchází pro dešťovou vodu a mě na kamínkách chytnou jeho sušící se vložky do bot! Ou! 

Po večeři v podobě bramborové kaše a salámu na cibulce jen povídáme a odpočíváme.

Leje.. leje.. leje.. žádné překvapení. Ráno je mlha, že není vidět na krok. Prší. Nalézáme karty a študujeme pravidla Kanasty. Že by se počasí přeci jen umoudřilo?

Ve dvě hodiny usoudíme, že je na čase slézt zpět k autu. Bohužel se loučíme s představou okolí a tak si výhledy jen a pouze představujeme. Vyrážíme na tříhodinový sestup. Kromě opět totálně mokrých a zabahněných bot jsme přežili!

Vypravujeme se ještě na jedno místo a to Hokitika Gorge, které je proslulé svou azurově modrou vodou. Byli jsme naivní, když jsem se domnívali, že takový pohled by se mohl naskytnout i dnes. Voda byla spíše šedivá a velmi divoká. Déšť.. 

Tímto už se dostáváme k dnešnímu večeru. Opouštíme blankytně šedivé místo, vracíme se zpět do Hokitity, kupujeme fish and chips k večeři a začínáme plánovat, co dál.

Doufám, že jste si pěkně užili Velikonoce a už se na Vás i sluníčko směje! 

Ozvu se, jak to bude možné! :) 

Poslední pozdrav z Christchurch

Konec března a už se o slovo hlásí duben! 

Nejnovější informace z domova (kromě záchrany dvou studentek) říkají, že Vám akorát začalo sněžit. Doufám, že se brzy vyčasí a že budete na Velikonoce přece jen hlásit příchod jara. S čokoládou (či panákem) v ruce?

Krátce bych jen poreferovala o posledních dnech, předtím, než opustím Christchurch a farmu, kde jsem strávila dva další měsíce. Tak rychle to letí! 

Pokud jste četli minulý příspěvěk, psala jsem o "Red Band Ball" .. nakonec akce předčila mé očekávání. Večer byl plný holinek, kostkovaných košil a švihácký bot. Slečny pojaly večer trochu stylověji, a většina z nich měla plesové šaty. Avšak našemu plesu, se to nepodobalo vůbec. (Když jsem spolubydlící vysvětlovala, že chodíme do tanečních, vůbec nechápala, která bije. Je vlastně dost legrační zasvěcovat místní do naší historie, stále se vyptávají na Slovensko, či když jsem popisovala naše zvyky na Velikonoce a o Ježíškovi ani nemluvě. Zamysleli jste se nad tím, jak to všechno zní? Nicméně, i když si v té chvíli připadám spíše trochu "bláznivě" jsem na to všechno docela hrdá!)

Zpět však k tématu. Ve zkratce. Ples byl hodně o country music, takže tancuj jak chceš, občas tě zatočím do kola! 

Následující (minulý) a tenhle týden se převážně věnujeme vykopávání předem určených, barvou označených, trsů různorodých trav. Tyto drny se pak ručně dělí na čtyři díly a tyto svazečky se pak sází do země. Ne však rukama, ale nohama. Bylo mi vysvětleno, že je to jakési tancování na lajně. Takže je to docela sranda pohled, ale celkem fyzická práce. Když se neoháníš lopatou, tak zuby nehty trháš trávu na kusy.. Alespoň je opět krásné počasí (kolem 20 stupňů).. To je ale výzkum! 

Minulý týden jsme práci (kromě běhání, procházek a vaření) proložily návštěvou kina, bowlingem a irským barem s živou hudbou. (Kde jsme za dvě piva zaplatily 370 a posléze ještě dostaly pokutu za špatné parkování.. cca 1170 CZK).. takže v myšlenkách vždy zatoulám k naším cenám.. :) 

Tento týden už je ale opravdu poslední a já v podstatě odpočítávám dny od svého odjezdu. Práce to byla fajn, zkusila jsem si něco nového.. S Amandine, spolubydlící jsme si to zpříjemňovaly, jak jsme mohly,  a i s ostatními kolegy byla sranda. 

Postupem času, už jsem ale tak nějak začala být unavená z toho, jak je všechno hodně daleko, a opět se vracím k tématu auto - člověk je závislý a už jen to, dojet si nakoupit, trvá půl hodiny do nejbližšího obchodu.. Město má bez diskuze svoje výhody!

Včera jsem zamávala Amandine.. Vezly jsme ji na letiště.. rozhodla si po čtyřech měsících vzít týden volna,  a podívat se na rychlo na severní ostrov. Pojede trasu Wellington - Auckland.. Takže jsme se řádně rozloučily a ani jsem netušila, že mi po jejím odjezdu bude tak nečekaně smutno. Došlo mi, že je další "etapa" za mnou.. Díky ní, jsem si to tady opravdu užila a vlastně bych ani bez ní do tý práce chodit nechtěla. (Samo sebou že bych si zvykla ale..) .. a těžko říct, zda se ještě uvidíme. Ani jedna z nás si není o budoucích plánech jistá.. 

Dva poslední dny práce.. postupně všem "odpapouškuji", co mě čeká, kam jedu, s kým jedu, proč tam jedu, kam pojedu pak, a kdy se vracím do ČR.. :) A pak už zamávám tady farmě, Agriseeds, kolegům a možná i mému spolubydlícímu Reubenovi, který si možná oddechne, že tu bude o jednu duši míň!

A málem bych zapomněla.. Dnes sedím s kolegy při obědě, a přijde za mnou Michael (kamarád bratrance, který mi práci nabídl) a povídá, ať za ním pak přijdu do knihovny. Oj. Průser? A tak jdu po jídle do knihovny, abych tam potkala 7 chlapů nad obědem, někteří z naší firmy a jiní neznámí. A Michael se směje a povídá, že mě jen chtěl představit chlápkovi, který se v 88ým přestěhoval z ČR do Austrálie a pracuje tam pro jejich firmu. Takže jsme s pánem prohodili pár slov česky, měl srandovní přízvuk,  a já jsem pak zase odpochodovala. No kontakt se vždy hodí, ne? 

Pěkný den! 

Březen, za kamna vlezem!

Ano, přesně tak.. (To bychom ale nějaké museli mít!)

Tady se začíná pěkně ochlazovat. Zatímco v neděli bylo možná kolem 25 stupňů a slunečno, hned druhý den na to déšť celý den, šedivo, a kolem 10 stupňů! Brrr! A takhle se to drží celý týden.. 

Trošku se obávám toho, že zatímco Vám se budou deníčky plnit slunečnými dny a úsměvy, tady se dočkáme tak leda sněhu. (A vlastně už dočkali.. výhled na nedaleké pohoří je krásný, vrcholky jsou pokryté sněhem!).. 

Jak se máte? 

Uplynulé dny, týdny u mě?

Práce.. Práce všeho druhu... Dostala jsem novou zodpovědnost a to třídění faktur.. takže každé ráno strávím mezi papíry a čísly... A pak záleží, co je zrovna potřeba. Zatím co minulý týden jsme zase dělali "packeting" (Odvažování semínkem, která se budou zasývat).. tenhle týden  jsme se převážně věnovali "pottingování".. nebo-li pěchovali jsme květináče hlínou, připravovali skleníky a další týden budeme sázet.. Dnes mi bylo řečeno, že klidně můžu zůstat další měsíc, pokud mám zájem.. 

Zapomněla bych dodat, že občas se věnujeme též ovečkám a to, když "posekáme" a zvážíme naši výzkumnou trávu. Pak je krmíme tak, že jeden řídí truck a druhý stojí vzadu na přívěsu a hází vidlema trávu hladovým krkům. Zasvěcení vědí, že neumím řídit (resp. že neřídím) a i to, sednout si zavolant, který je ještě na druhé straně, než jsme zvyklí je pro mě výzva. Nechali mě řídit! A pak jsem dojela asi dva kilometry zpátky na farmu. Bez bouračky! Haha! 

Krom práce, když okostnice dovolí tak běh, jinak chůze mezi políčky.. Jeden víkend jsme strávily na "holčičím výletě" v Hanmer Springs, což je horká vesnička s velkým množstvím horkých pramenů.. a tak za dvacet babek vystřídáš jejich dvacet teplých bazénů a bazénků, strávíš tam celé odpoledne a máš k tomu ještě výhled na hory.. Počasí nám však nepřálo k žádné další větší aktivitě.. 

Minulý čtvrtek po práci jsme se též vypravili do Castle Hill.. kde je docela známý "Cave Stream".. jeskyně, kterou se dá projít po proudu či proti proudu.. Vyžaduje základní zručnost a voda místama sahá po pás. Když je krásně, pěkně se osvěžíš, když ti leje jako nám, tak ti vida vlastně nevadí, jsi mokrý od hlavy až po paty.. a pak trochu zmrzlý! 

V sobotu jsme se byly s Amandine podívat na regionální kolo soutěže mladých farmářů.. různé aktivity.. 8 "bojovníků".. pro mě trochu zvláštní zábava.. ale ve finále docela sranda.. Hlavně když se účastníci snažili chytit čuníka v rukavicích plných gelu.. 

A z neobvyklých aktivit, co jsme ještě zkusily byl "lawn bowling" .. něco mezi bowlingem a petangem.. Máš těžké koule, které samy v určitém bodě zatáčejí, a snažíš se je přiblížit k menší bílé kouličce. Sport pro vyzrálé.. :) 

Tuhle sobotu nás čeká "Farmářský ples" .. tak jsem zvědavá, zda bude kvalita večera odpovídat ceně lístku!

A dnes jsem též mluvila s šéfíkem, a budu pracovat do 2. dubna. Poté se vydávám na cestování a opravdu si nepřeji  nic jiného než pěkné podzimní počasí bez deště! 

Pěkný pátek všem :) 

A tady pro pobavení video z dneška..  Chtěla jsem původně jenom fotku se zástěrou, ale Amandine povídá, mám tam video, a tak jsem narychlo udělala krátkou instruktáž.. :) Musíme si tu práci něčím osvěžit! Ps. koukala jsem na kvalitu, ale bohužel nic moc! :/

A únor je fuč!

Ahoj naposledy v únoru! :)

Doufám, že už se u Vás pomalu otepluje. Tady se počasí stále střídá. Žádná novinka. Jeden den může být klidně i ke třicítce a to jsme zrovna předevčírem vyrazily s Amandine k místnímu bazénku. Počkejte, až uvidíte fotku. Má asi tak 12m a je oplocen. Načež když jsem ho viděla poprvé, trochu jsem se podivila, proč bychom musely mít klíče, když stačí plůtek přeskočit. Nicméně, platí se tam 40 dolarů roční zápisné. Není to úplně na plavání, ale zaskotačit se v tom dá.

No a druhý den teplota spadne klidně na 10 stupňů, mlha, déšť a není vidět na krok. Takovéhle počasí bylo právě minulou neděli, kdy mě Amandine vzala do města a pomocí navigace jsme našly Victoria Park, kde celý „Run to remember“ měl propuknout. Poplatek šel na lidi postižené zemětřesením v Christchurch (2011).. Opravdu škoda, že bylo zrovna takhle, protože trasa vedla super místama, po vršku nad městem, takže by byly opravdu fajn výhledy.. Alespoň se běželo příjemně a nebylo takové horko.

V sobotu jsem vyrazila s Dorkou do Castle Hill, což je místo vzdálené asi hodinu cesty a je známé hlavně mezi lezci, resp. boulderisty.(Omluvte mě, pokud to není správný výraz, ale jsem v tomto oboru úplně nová).. Dorka tam měla sraz s její kamarádkou Vicky, a tak jsme společně strávili den mezi kameny a vlastně jsme hynuli vedrem.(A mami ano, je tam měkké i, poněvadž s námi by ještě kamarád Scott).. :) ... Takže výkyvy počasí jsou tu opravdu časté.

V práci právě dokončuji svůj první měsíc.. Z jednoho oddělení se pomalu přesouvám do „Breeding týmu“.. takže jsou to zase trochu jiné/nové/odlišné činnosti. Dnes jsem „čistila“ jetel. Resp. představte si mašinku, kam vložíte balík usušeného jetelu, zmáčknete páčku, ten vyčistí semínka od odpadu.. Semínka pak přesejete přes sítko, vyhodíte přebytečná stébla a zbyde vám pár semínek do dlaně. Z toho pak odborník vybírá čtyři nejlepší, aby je pak zkřížil s jinou odrůdou. No je to zajímavé, občas monotónní.

Další aktivita, která mě baví a děsí zároveň je „shiftování“ ovcí. Pokud je to jen kousek, nemám s tím problém. Minule jsme je ale potřebovali dostat z jedné pastvy na druhou a to po silnici, dvě bránama a překážky a zatáčky v cestě. Ve dvou lidech, kdy já nevím, co se děje a můj „šéfík“ sedí v trucku a troubí (moderní náhrada psa) a žene je před sebou.. Zajímavá podívaná. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli jsou ty ovce roztomilé, zvídavé, či jen hloupé a ustrašené?

Občas tu mám i den blbec,  aneb když se nedaří tak se prostě nedaří. Nejsou to tragédie, ale když zjistíte, že „nabalíčkujete 30 pytlíků semínek“ a pak zjistíte, že jste místo 24g dali jen 16, a znovu tedy musíte všechny balíčky otevřít, najít příslušné pytlíky se semínky, a doplnit množství.. je to trochu krize. Nebo když nefunguje počítač při vážení trávy! Zní to jako prkotina, ale rozhodně bych jim nechtěla pokazit výzkum. Znamenalo by to, jít znovu na pole, posekat, zvážit, napytlíkovat, usušit, zvážit..

O krizi při vaření raději pomlčím!

Naštěstí přišel víkend! A to čas na výlet! Kamarád Amandine, Fabien (22) mě vyzvedl v pátek večer a namířili jsme si to na „Banks Peninsula“, výběžek, cca 70 km od Christchurch.. Do kempu jsme dorazili už spíš za tmy, ale to nám nebránilo ve večeři na pláži. Po sléze snídaně na pláži. Parádní kemp. Dopoledne jsme strávili v přístavním městečku Akaroa, jež bylo založeno Francouzskými osadníky 18set něco. J Do teď to má trochu evropský ráz, s Francouzskými názvy ulic. Na „Saturday Marketu“ mi to však přišlo jako trochu business, kdy se místní snaží prodat výrobky pod „Francouzskou“ značkou. Nicméně pěkné místo.. Oběd proběhl v Thajském podání.. Curry, coconut milk.. Myšlenky mi ulítly do Indonésie!

Odpoledne jsme prolenošily na pláži na jedné ze zátok.. Doplnila nás Amandine.. Potkali jsme tuleně..

Navečer jsme se již přesunuli  do města a po večeři zakončili sobotu v Irském podniku s živou hudbou. Byl s námi ještě místní kiwi Ind a Američan. Příjemný multikulturní večer. Spánek ve vanu na jedné z Christchurských ulic.

Neděle – od slova nedělej! NE? Velké teplo. Potřebovaly jsme udělat obvyklý „shopping“ a všechno to dovézt k nám za město. Praní. Trochu úklidu. A odpoledne se u nás stavila Dorka, s mým bývalým spolužákem z FTVS Klauzíkem. Letní kino ..  INTOUCHABLES pod širým nebem ..  v Botanické zahradě od 7 hod v Christchurch, doplněný o fish and chips! Paráda!

Zkráceně

Peču chleba. Obyčejný. Možná ale dojde i na nový druh, pokud nalezneme nějakou dobrou mouku.

Nezamykáme se. Dveře jsou tu stále otevřené. Prý nic nehrozí.

Na otázku, která následuje téměř kdekoli a kdykoli, po pozdravu (rozuměj Ahoj, jak se máš?) již odpovídám jen úsměvem. Nikdo přeci nečeká, že mu začneš vykládat, cos dělal o víkendu.

Snažím se učit alespoň jedno slovíčko denně.

28 dní trvá, než se zbavíš zlozvyku. Takže nejím rafinovaný cukr. 28 dní. No chocolate. No cookies.. Po 28 dnech se mě zeptejte na výsledek!

Když běhám podél silnice, zpravidla každý řidič/ka zamává a přidá úsměv. Příjemné.

Zatímco v Rotoruře chodilo spoustu lidí naboso, i na nákupy.. Tady jsem zatím žádné takové nepotkala..

Jak správně podotkla Dorka, žijeme tu trochu mimo realitu. Takže nás občas okupují otázky typu, co pak? A jak se člověk vyrovná s běžnou českou rutinou? Je ale fajn popovídat si o tomhle, a to ČESKY!

Joo, život baťůžkáře!

Mějte se krásně!

Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká

Moji milí! 

Ráda bych Vás zase hromadně pozdravila! Tentokráte asi nepřinesu žádné nervy drásající historky, či dobrodružné momenty.. ale spíš "update" uplynulých dní.. Už to totiž jsou tři týdny, co pracuji pro Agriseeds! Ten čas ale letí, že?

Akorát sedíme s Amandine u stolu, posloucháme hudbu, pijeme vínko a posloucháme bubnující déšť.. Po celém dni, kdy bylo 28 stupňů a slunce pálilo, a my pracovaly venku je to vlastně příjemná změna..

Dny ubíhají.. Pracujeme od půl 9 ráno, jak jsem psala.. Většinou jsem zatím pracovala pro Alana a Matta - takže práce se semínkama, vážení, sušení, měření.. 

Někdy pracuji venku pro druhý tým.. a to stříhání Chickory (čikorka?), sprejování plevelu, sečení, stříhání trávy apod..  Stále poznávám nové kolegy.. Jen jedna je opravdu zatím hodně zvláštní.. Nenechá tě dokončit větu či myšlenku, pořád musí být po jejím a dělá z tebe blba.. ti ostatní jsou milí a většinou se vyptávají stále na to samé .. Ti starší nazývají naší ČR "Czechoslovakia" a ptají se, co máme společného s Rusy, co je naším národním sportem, co jíme, jestli je u nás zima a sníh.. 

Dnes jsem dokonce zavedla řeč se starší kolegyní na téma Bůh a křesťanství (zajímalo mě, zda slaví Velikonoce) .. je to sympaťanda, ale nikdy se nevdala a děti nemá.. prý je moc "independant".. 

A krom práce máme s Amandine zavedený list "Co chceme podniknout" .. a snažím se obohacovat pracovní stránku.. Takže jsme šly hrát touch rugby, podívat se na netball (národní sporty), vaříme!, koupily jsme si frisbee, zašly jsme do kina na ehm 50 Shades of Grey.. o víkendu se snad někam vypravíme.. Minulý víkend byla pěkná zima (15 stupňů) a tak se to alespoň hodilo.. Pozvaly jsme k nám jednu Česku Dorku (studovala též FTVS), která teď dočasně spí v autě.. tak jsme alespoň mohly probrat možné/nemožné, upekly jsme si, pustily si film.. a já jsem zbytek času též věnovala hledání práce na zimu.. Ano, ještě ani nepřišel podzim, ale už rozesílám životopisy.. 

V neděli mě čeká "Desítka".. a pak už budu přesně v polovině "žití" tady v Christchurchi.. 

                                                  Jedna z Queenstownu.. s Amandine..

                                                      Pěkný zbytek týdne! 
Tady moje adresa:

2547 Old West Coast Road

RD1

Christchurch 7671 

Salut, Hi, Ahoj! :) 

Zdravím z nového bydlení.. 

Právě se nacházím asi 25 km od Christchurch.. ve městě, kde bylo v roce 2011 zemětřesení.. 

Upřímně, asi díky Zélandské nátuře, na všechno mají dost času, město vypadá tak jak vypadá.. Po prvních procházkách něčím, co zhruba připomíná pěkné město, mám velmi smíšené pocity.. Ukázala bych Vám fotky, ale bohužel nemám ani foťák, který jsem utopila asi před dvě měsíci a už ani telefon.. ale k tomu až později.. Takže raději zadejte do vyhledávače Christchurch.. :) 

Takže můj víkend vypadal tak, že mě vyzvedl Michael (kamarád bratrance, běželi spolu před pár lety Marathon des Sables) a já jsem si odpoledne užila ve společnosti jeho syna Sama. Též jsem se podívala na místní pláž s Lenkou a Štěpánem a v pondělí jsem byla i se všemi věcmi odvezena do Agriseeds.. na farmu, či výzkumák, chcete-li.. Obešla jsem si kolečko se svým nadřízeným Stevem (velký sympaťák).. asi tak čtyřicetkrát jsem podala ruku, úsměv a představila sama sebe.. též se snažila zapamatovat si co nejvíc jmen.. (Hm, neptejte se mě, kolik si jich vážně pamatuji).. 

Prošli jsme též areál (zdaleka ne celý, jelikož by to trvalo hodiny, kdybychom chtěli obejít všechna pole), takže jsem viděla skleníky, laboratoře, kanceláře, a další prostory, který neumím pojmenovat. 

Pak už mě umístili do jedné z kanceláří a já se seznámila s místními plány, pokyny a trochu si přečetla o firmě, kde jsem začala pracovat.. a kde budu po další dva měsíce fungovat.. 

Den utekl opravdu rychle, bez stresu a nic ve srovnání s prací v Lodgi... 

A cože jsem to dělala? Dělám a budu dělat?? 

Firma se zabývá výzkumem trav, semínek, rostlin a vše je směřováno na vývoj nových druhů krmení pro místní dobytek.. Já jsem v oddělení Technical development a též pomáhám v Agronomi plant breeding oddělení.. Překlad nechám na vás :) Zkráceně sekám trávu, dávám do pytlíků, vážím, zapisuju, ukládám do sušáků, vážím, zapisuju, odměřuju semínka, vážím, ukládám do boxů, vytvářím tabulky, seču trávu srpem (harvest), přivazuji rostlinky k tyčkám, pleju záhonky. Toť zatím činnosti, kterém jsem okosila za první týden, resp. čtyři dny. V pátek jsme měli státní svátek a tudíž volno! 

 Začínám v 8. 30.. můj šéfík je Alan (23) .. do práce to mám dvě minuty přes pole.. v 10 hodin se všichni schází na "morning tea".. ve 12 či v 1 je "lunch time".. ve 3 hodiny "afternoon tea" a v pět končíme.. takže jak vidíte.. po pracovní stránce to špatné nebude.. 

Bydlecí stránka.. Jak jsem zmínila.. máme to do práce pár minut. Bydlím s místním klukem (31) Reubenem, který též pracuje v Agroseeds.. a naštěstí tu mám k sobě i Francouzku Amandine (23).. nemluví moc dobře anglicky, ale alespoň mi to dává příležitost procvičit si i FRJ.. Navíc si hodně sedneme, je s ní sranda.. obě neumíme vařit, takže si to docela užíváme, snažím se, pečeme, už jsem jí vytáhla i běhat a navíc má auto, takže můžeme zajet i do města na nakup, či výlet.. 

Dostávám se k prvnímu víkendu na novém místě. Původní plán byl kempování s českým párem, nakonec jsem změnila plán a přidala se k místní skupince (Alan, Reuben, Amandine and Jono), kteří směřovali do Queenstown.. říkala jsem si, že bude fajn vidět tuhle část ještě za léta a třebas mi to pak pomůže při rozhodování, kde tedy strávit zimu.

A tak jsem vyrazili v pátek v půl 7 ráno ještě před východem slunce.. Nádherné výhledy jen po cestě.. bylo to asi 320 km.. 5 hodin řízení.. a kluci chtěli být na místě včas, jelikož se tam konaly "Rural Games".. aneb tradiční hry NZ.. takže stříhání ovcí, házení holinek, plivání pecek z třešní, řezání dřeva, házení klád, zahánění ovcí, přehazování uhlí na čas.. Pardon, jestli nemám úplně přesný český překlad! Jak tušíte, zajímavé aktivity (hlavně pro pány).. pro nás trochu zvláštní podívaná, a tak jsme se s Amadine snažily využít čas i jinak a to procházkou po městě, místních zahradách, proběhlo i pár obchodů, zmrzlin, kafíček.. a výšlap na místní vrch, kam jezdí lanovka.. Zjistila jsem, že Queenstown se tváří jako velké město a byla jsem strašně zvědavá, jak vypadá, ale centrum je vlastně docela malé, ale pěkné. Drahé!! I potraviny jsou tu dražší než kdekoli jinde.. a proto se možná rozhodnu strávit zimu jinde.. záleží na práci.. uvidíme..

Oba večery proběhly v duchu párty.. Město je opravdu plné mladých lidí.. takže bary a podniky nabité.. občas jsme potkali stejné lidi dvakrát.. zkusili karaoke, casino (jen na kukandu) a vystřídali pár míst. Po dlouhé době dobrý tanec! 

Jediná nemilá věc a to, že jsem ztratila mobil a to ani ne v nějakém opojení.. ale jak jsme spěchali z auta při příjezdu, musel mi vypadnout z klína do trávy.. a už jsem ho nenašla.. na policii trvdili, že se najde a někdo ho vrátí. Ale za celý víkend se tak nestalo.. Tak jsem se s ním v duchu rozloučila a musím si pořídit nový. Mrzí mě všechny ty kontakty hlavně teď tady na NZ.. a fotky.. Hm.. No co nadělám..? 

Těším se na vaše novinky..

Jdu hodit nohy nahoru, jsem ještě z víkendu trochu unavená.. 

A poslední věc, přihlásila jsem se na "fun race"... 10km.. což je za 14 dní, tak alespoň začnu mezi místními políčky pěkně pobíhat, pokud mě místní vítr neodfoukne (je tu někdy pěkně silný). .. :) 

Cestování je u konce! Alespoň tedy první část! 

Jsem zdárně v druhém místě, kde mě čeká pracovní proces.. tentokrát na farmě, která se zabývá výzkumem rostlin a semen. Zatím nevím žádné podrobnosti.. ale v pondělí to začne.. Mělo by to být cca 25 km od Christchurche, což je druhé největší město po Aucklandě..  V roce 2011 tu bylo zemětřesení, ale vypadá to spíš, jako kdyby bylo včera.. celé centrum je v podstatě jedna ruina, všude jsou bariéry, díry v zemi, hlína, polorozpadlé posprejované budovy.. no pohled to hezký opravdu není.. Dnes jsem tu strávila celé odpoledne, ale zatím moc vlídný a přátelský dojem jsem nenabyla. Teď Vám akorát píšu od Michela,  což je kamarád mého bratrance, a díky němu jsem též dostala tuhle pracovní příležitost. Paní na autobusové zastávce mi včera povídá, že mám opravdu štěstí na práci, že prý se teď hledá horko těžko. Takže jsem ráda. Do teď jsem si hrála s Michaelovým a Jane synem.. A v pondělí mě vezmou na farmu, kde budu jak pracovat, tak bydlet.. snad to nebude úplně odříznuté místo, a snad se dostanu do „města“ na nějakou tu aktivitu..

Ještě mě prosím nechte dopovědět zbytek mého „nezávislého“ cestování.

Naposledy jsem skončila v Nelson National Parku.. Samozřejmě noc byla pěěěkně studená.. Navlíkla jsem tedy na sebe tři vrstvy i čepici, a i tak to nebylo nic moc.

Druhý den jsem vyrazila na 5 hodinový track na Mt. Robert.. Bylo celkem teplo.. Kolem 34 stupňů.. výhledy stály za to. Vrátila jsem se odpoledne, a koho nepotkám! Pip a tatínka Henryho (nevím přesně jestli se jmenoval Verden nebo Berden) .. nicméně to bylo příjemné, protože Pip přivezla s sebou i zelený čaj a domácí koláč, tak jsme ještě popovídali, znovu mi nabídli odvoz,  a pak už jsme se rozloučili.

Já jsem si došla ještě do Info centra (DOC – Departement of Conservation) požádat o radu, kde mám stát při stopování. Mluvila jsem s jedním chlápkem, který byl později velmi užitečný. Odpoledne jsem si tedy dala ještě poslední koupání, četbu na pláži, mrznutí v noci a další ráno jsem opět všechno zabalila, zapakovala, nahodila na záda a za doprovodu velice otravných mušek, které štípou o sto šest jsem vyrazila do St. Arnaud na stop. Není to opravdu žádná dálnice a tak tam aut projede zcela po skrovnu. Potkávám Němce, který naštěstí stopuje na druhou stranu..

 Pokládám baťoh na zem a říkám si, že pokud nikoho nestopnu,  tak tam asi přespím další noc. Nicméně ještě se nestihnu ani rozhlédnout a týž DOC chlápek na mě mává z DOC auta a nabízí mi odvoz.. Paráda! Nasedám, klábosíme, a po půl hodině mě vysadí na již trošku rušnější silnici a za další tři minuty mi zastavuje Argentinec s Chilanem, absolutní pohodáři, bez jakéhokoli plánu. Takže se chopím situace a naviguju je  až do Wesportu.. Takže asi za hodinu a půl vylézáme na západním pobřeží v nevelkém městě a zastavujeme přímo u jednoho ze surfařských hostelů. Tam asi do pěti minut udělám rozhodnutí zůstat jednu noc a nechat kluky ať frčejí dál. Sníme ještě dohromady fish and chips a už jim mávám, zatímco se ubytovávám a půjčuju si kolo, abych odpoledne udělala 32 kiláčků k pláži, kdy se mají vyskytovat tuleni. Je jich tam jen pár. Takže projížďku jsem vzala spíše jako sportovní aktivitu než fotografickou záležitost.

Další den ráno snídám a dávám se do řeči s Němkou a Holanďankou a za další hodinu už s nimi nasedám do auta, jedeme severně od Westport. Celá oblast je známá pro těžbu uhlí, a na hodně místech jsou ponechány staré kolejnice, mašinky a přístroje (nechtějte po mě správné názvy).. takže jsme si udělaly společně takovou dvouhodinou procházku nádhernou přírodou, která nám řekla právě něco o těžbě v minulosti. Pak už nabíráme směr jižní. Za hodinu zastavujeme u dalšího turistického lákadla „Pancakes Rockes“.. Jakési  kamenné útvary, skály chcete-li, které vznikly erozí, větrem a dalšími vlivy. Poté nabíráme směr Greymouth… Doposud asi nejnudnější město, působí na mě dost továrně, nemá ani malebné centrum, no absolutně nic, co by přilákalo moji pozornost. S Holanďankou bereme kola a vyrážíme se podívat alespoň k oceánu. Pláž je široká, černé mohutné oblázky, veeelké vlny a ani noha..

Večer proto trávíme na pokoji v příjemném fialovém hostelu, jíme zmrzlinu a probíráme holčičí věci. Vlastně to bylo docela příjemné, po delší době mluvit zase o jiných tématech. Navíc se mi líbilo, že též cestují samy.

Další den mě holky vysazují pár kilometrů za městem, pokračují totiž po západním pobřeží níž a níž a já už se potřebuju pomalu dostat zpět na druhou stranu. Zvedám palec, ale aut títmto směrem zase moc nefrčí. Takže! Stopuju CELOU hodinu, což je zatím nejdelší doba! Po hodině mi zastavuje Kanaďanka Kathrine.. Paráda! Další slečna.. 30 let..  a celkem inspirativní, rázná, nebojácná, která už tedy cestuje plus minus 10 let.. Takže vyrážíme do Arthur´s Passu (národní park).. tam opět zjišťuji, že bez auta je to opravdu na prd. Protože i když mám zjištěno, že se tam dají dělat pěkné tracky a je tam i obchod i kemp, vše je od sebe vzdálené a já se všemi věcmi ujdu max. 2 km a pak zmírám.. takže opravdu štěstí, že měla ten stejný plán. Tudíž jsme si vyběhly na horu spolu.. Celkově nám to zabralo asi 4 hodiny.. Počasí přálo. Výhledy neuvěřitelné. Jen mě trápil nedostatek vody. Když jsme  tedy přiblížily k hutu (boudičce).. a já uviděla vodní nádrž (deštová voda), zajásala jsem radostí a už jsem hltala.. hm.. až do doby než Kathrine vyšla z hutu a povídá ať tu vodu nepiju, že v knize (která je ponechána v hutu a měla by ses do ní upsat, asi kdybys spadla ze skály, tak aby věděli, kde ses ztratila a kdy) je napsáno, že právě v té vodní nádrži je mrtvá krysa. Paráda. Chutnali jste někdy mrtvou krysičku? Otevře tedy víko, potvrzuje, ale já jí vidět nemusím. Děkuji.

Slézáme z vršků, Kathrine mě odváží do campu, já stavím stan. A další vtipná věc – většinou se stanování platí předem v některém z Info centrem, tenhle se platí pouze tak, že si vypíšeš jméno na kartičku, vložíš peníze do obálky a obálku vložíš do dřevěné krabice. No není to nádherný? Myslíte, že v Čechách někdo takový kemp zaplatil? Platím poplatek, loučím se s Kathrin, která bude spát opodál v autě, sním si svojí cizrnu z konzervy a pro případ kritické zimy ukládám pod hlavu veškeré svršky..

Světe div se, začíná pršet, poslouchám kapky a přemítám, zda se budu muset v noci přemístit pod střechu či ne. Naštěstí se přesun nekoná a ani nemrznu! Neuvěřitelné. Ale možná proto, že je pod mrakem, není taková zima?

Pátek, 30. ledna.. čeká mě další balící proces stanu a mačkání všech věcí do krosny (upřímně se raduji z toho, že jde asi o poslední přesun a pak si na chvíli od těchto záležitostí odpočinu) .. dávám si ještě hodinovou procházku k vodopádům (131 m).. a pak už stepuju u silnice.. po hodině se k mě přidává velice usměvavý, až spíš energií překypující Němec Nico, a tak stopujeme spolu. Trvá to. Trvá to skoro dvě hodiny.. Nakonec zastavuje důchodce Británie, převáží nás údolím a tím se nám naskytnou další nové pohledy na okolní velikány. Zastavujeme v městečku Spriengfield..  já kupuju sušenky na cestu, ať se nám dobře stopuje.. Po další hodině přijíždíme do Christchurch.. Nico se rozhodl spát v jedné z ruin a já cestuji přes město ke kamarádce Klárky, Lence, kterou jsem nikdy neviděla. Naštěstí úplně pohodová holčina s přítelem Štěpánem. Povídáme skoro do noci, protože oba už jsou tu přes dva roky.

A to už se dostávám k dnešku, kdy jsem se s nimi rozloučila (snad ne na dlouho).. prošla si poprvé město/neměsto a odpoledne už mě právě ve městě vyzvedává Michael s rodinou. Nemůžu se dočkat až si vyperu všechny věci, usuším stan, vybalím krosnu a měsíc nebudu muset myslet na to, kdy budu druhý den spát a budu se starat o rostlinky.. :)

Neberte mě špatně, celý NZ je pěkná jízda, ale občas je to jen trochu únavnější..

Pěkný únorový start Vám přeji!