Zdravím!
Nová etapa začala a já se postupně učím, jaké je to jíst, vařit, spát... žít ve vanu. Nacházíme se akorát v menším městě Hokitika, na západním pobřeží, před knihovnou. Běhám tu jen v pyžamových teplákách a chci si vyprat všechny mokré a zablácené věci. Jenže prádelna akorát zavírá a tak mám čas, nachytat potřebné připojení, a napsat Vám pár novinek od protinožců.
Ve čtvrtek jsem byla naposled v práci.. loučení bylo celkem milé. Myslím, že pár lidí mi bude docela chybět. Hlavně spolubydlící Amandine!
V noci pak přijel kamarád Tomáš, s kterým jsme se seznámili ještě před Zélandem a párkrát jsme se viděli během našeho pobytu tady, a až teď nedávno jsme se domluvili na společném cestováním.
Ve pátek jsme prošli Christchurch, dokoupili zásoby.. potkali po cestě vlněné ponožky z Merina (místní huňatá ovce).. teď jsou mým velkým kamarádem. (Takže Díky, Tome!).. byly se super slevou..
V sobotu jsme pak vyrazili na cesty. Dojeli jsme kousek za město (Ano, balení a vaření zabralo spoustu času).. a ještě týž večer jsme se vypravili do "Cave Stream".. do jeskyně, kterou protéká místní říčka. (Již jsem tam jednou byla a tak jsem Tomášovi alespoň mohla udělat průvodkyni).
Večeřeli jsme a následně spali kousek u lesa, kde nebylo kempování zakázáno a při první snídani nás obcházeli pejskaři a běžci. Počasí nevypadlo zrovna růžově.
V Castle Hillu (obrovské kameny, oblíbené hlavně horolezci) jsme potkali český pár žijící v Austrálii.. a slečna Karolína jež pracuje v Sydney jako life (love) couch nám doporučila její stránku jakorybicka.cz .. Zkuste se mrknout, zda tam nenajdete též něco zajímavého...?
Když jsme dojedli oběd na parkovišti, vypravili jsme se do Arthur´s Pass (Národní park).. kde už jsem též udělala nějaké "hiky".. Odpoledne jsme si vylezli na "Temple Basin" vyhlídku.. vlastně místní ski centrum.. které ale vypadalo tak sto let staré a místo vleků tam byly jen prastaré lyže a harampádí. Sluníčko zapadlo a pak se i celkem ochladilo. Při první hvězdě jsme tedy slezli do údolí.
Pondělí Velikonoční. A Tom na mě s deštníkem! No alespoň neuschnu a za odměnu mu dávám čokoládové vajíčko, které jsme našli v Castle Hill na jednom z kamenů.
Špatné počasí nás bohužel dostihlo! Začíná mrholit a my tedy opouštíme Arthur´s Pass a plán je, dát si procházku a nalézt "Hot Pools".. Nebo-li přírodní jezírko s horkou vodou.
Jsme připraveni na cestu. Počítáme i s občasným deštěm. Nepočítáme však s broděním vody, vysokou mokrou trávou a s bahnitou cestou. Po hodině a půl, celkově promočení se vracíme k autu. Potkáváme zvláštního pána. Je mu asi kolem 36 let, je totálně promočený, unavený a má problémy s vyjadřováním. Tom se s ním dává do řeči a správně odhaduje, že Golden Ray, jak se nám chlápek představil, je hluchý. Reaguje pouze když může odezírat ze rtů. Na ostatní dotazy nereaguje. Podává nám sešit, když si opravdu nerozumíme. Začíná se svlékat, a my s Tomášem si vyměnujeme udivené pohledy, o co jako jde? Je nám ho vlastně líto. I když my jsme totálně durch též a já nemám náhradní pevné boty, uvědomujeme si, že máme co jíst a kde složit hlavu, a to se počítá!
Bereme proto Goldena s sebou do Hokitiky, přestože jeho záměr bylo dostat se někam jinam. Učím se znakový jazyk a celkově je v autě docela příjemná atmosféra.
Ta vydrží až do města Hokitika, kde se však našeho kamaráda nemůžeme zbavit, nemá se k odchodu a chce si nechat i všechny svoje věci u nás v autě. Tak to tedy prrr! Domlouváme si s ním pouze večerní "výlet" do Glowworm Dell - tedy do malého lesíku, který je po setmění posetý místními svítícími červíky, kteří tak lákají "do svých sítí" ostatní hmyz. Prší Prší. Zážitek zajímavý a pak se nám dostává odměny v podání pozvánky od Goldena, kterého odvezeme do jeho "backpackeru". Můžeme si u něj dát sprchu a trochu se vysušit! Paráda!!
Leje celou noc. S autem to jen cloumá. Ráno to trochu ustane a tak zastavujeme u řeky, která je pěkně vylitá ze břehů. Vaříme nějaké houbičky k snídani. Nádobí myjeme u nedalekého kohoutku a já se snažím přehlížet americké turisty, kteří jdou okolo a zírají. Tom dodává, že si časem zvyknu.
Jedeme k jezeru Kaniere (cca 35 km), navštěvujeme vodopády a odpoledne vyrážíme na tří hodinový výstup k "Mt Brown Hut".. Moc se těším, protože to bude moje první noc venku v chatičce. Vystupujeme do 1200 m.n.m. přes kořeny, džunglí, lesem, bahnem, trávou.. Chceme vidět západ slunce. Bohužel, zapomínáme, že se zima blíží a tudíž je v 7 hodin tma, a když se tedy dostáváme blaženě na vrcholek, slunce je dávno za horami a snáší se tma. Zkoušíme se uchlácholit, že se druhý den podíváme, kde to vlastně jsme a pokocháme se pohledem do kraje. Pozitivně se na to musí!
Přicházíme do "Hutu".. Tom zapaluje oheň a já rozvěšuju všechny mokré věci po chatce. Jsou tu čtyři postele, matrace, stůl, konvice a svíčky! Co víc člověk potřebuje? Tom odchází pro dešťovou vodu a mě na kamínkách chytnou jeho sušící se vložky do bot! Ou!
Po večeři v podobě bramborové kaše a salámu na cibulce jen povídáme a odpočíváme.
Leje.. leje.. leje.. žádné překvapení. Ráno je mlha, že není vidět na krok. Prší. Nalézáme karty a študujeme pravidla Kanasty. Že by se počasí přeci jen umoudřilo?
Ve dvě hodiny usoudíme, že je na čase slézt zpět k autu. Bohužel se loučíme s představou okolí a tak si výhledy jen a pouze představujeme. Vyrážíme na tříhodinový sestup. Kromě opět totálně mokrých a zabahněných bot jsme přežili!
Vypravujeme se ještě na jedno místo a to Hokitika Gorge, které je proslulé svou azurově modrou vodou. Byli jsme naivní, když jsem se domnívali, že takový pohled by se mohl naskytnout i dnes. Voda byla spíše šedivá a velmi divoká. Déšť..
Tímto už se dostáváme k dnešnímu večeru. Opouštíme blankytně šedivé místo, vracíme se zpět do Hokitity, kupujeme fish and chips k večeři a začínáme plánovat, co dál.
Doufám, že jste si pěkně užili Velikonoce a už se na Vás i sluníčko směje!
Ozvu se, jak to bude možné! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat