A tak je tu leden, dalsi rocni zuctovani... Co si budete prat do noveho roku? Necht at se vam to splni :)

My se prave nachazime v Mui Ne, tedy v surfarskem a kitovacím raji a cekame na veceri. Akorat za sebou slysim par Cechu, jinak tady vladne Rustina. Stejne tak jako v Nha Trangu, kde jsme byli vcera. Ale tedy vse poporade. 

V Hai Phongu jsme se vylodili a pockali, az taxikari snizi cenu za odvoz a nechali se prevezt pres mesto k letisti. "Vietnamese time" ... Nas let byl zpozden asi o hodinu a proto jsme mozne i nad letistem v Cam rongu dvakrat tocili osmicku, protoze na pristavaci plose byl ocividne traffic jam. 

Nakonec jsme kolem 17. opustili halu a do tvari nam zaval daleko teplejsi a vlhci vanek. Luxusni autobus nas dovezl do moderniho Nha Trangu a vylozil primo u Central Parku u promenady a do naseho zabookovabeho hostelu to bylo par kroku. Pravda, byl to jeden z horsich, ale cekala nas tam jen jedna noc. V planu jsme meli prespat a vyrazit dalsi den na motorkach severneji. 

A tak jsme take udelali, pujcili dve motorky na dva dny, zabalili jen nejnutnejsi veci do malych batuzku a po snidani vyrazili. Nejprve jsme se museli vymotat z velice rusneho centra. Blaznivy, vazne! Tolik aut, motorek, lidi a zadna pravidla. Nejdrive jsme jeli k ruinam hinduistickeho chramu, pak jsme se jeli podivat k novodobemu Buddhovi nad mestem a pote jsme pokracovali po dalnici podel pobrezi. V merku jsme meli vodopady, pod kterymi se krasne dalo koupat a proplouvat mezi kameny. Cestou nas chytla pekna prutrz mracen a byli jsme smaceni od hlavy k pate. Pres kapky na brylich jsme kolikrat nevideli vubec nic. 

Jiz za tmy jsme dorazili na kyzene misto u plaze. Cestou jsme si jeste pochutnali na vyborne pho bo varene primo na ulici. S ubytovanim byli trosku problemy, ale konecne kolem 11.te jsme dostali pokoj za rozumnou cenu.

Druhy den zacal vic nez zajimave. Sona chtela vyzkouset rizeni motorky, ale k tomuto ukolu se vybralo nestastne male misto. Sona naprala prednim kolem do zdi hotelu. Nastesti nic vetsiho se nestalo, jen motorka byla odespana na cely den. A tak sla do opravy. My jsme tak ziskali odpocinkovy den, prosli jsme si okoli, pocasi uplne nepralo koupani, ale to nevadilo. Kolem 5.te hodiny byla moje motorka spravena a my se vydali na zpatecni cestu do Nha Trangu. Tesne pred mestem potkala kolize mne. Jak jsem se zminovala vyse, zadna velka pravidla na silnicich neplati. Me se podarilo zahlidnout stojici tmavou motorku bez rozsvicenych svetel uprostred krizovatky az na posledni chvili a diky sterku jsem skoncila na zemi. Vyvazla jsem dobre - s odreninami a narazeninami. (Dnes je vsak 13. ledna a stale nemam koleno zcela zahojeny. Je to bohuzel klimatem co tu vladne...)... Jeste ze je Sona zdravotni sestra - pekne se o mne postarala.. A Viktor zase o prevoz motorky. 

29. prosince jsme se presunuli z Nha Trangu do Mui ne - tedy kite surfove oblasti. Poprve jsme tak meli moznost vyzkouset lehatkovy autobus a kdyby nebyl zazitek kazen klimatizaci, jizdu bychom si opravdu uzili. Mohla jsem mit pekne natazenou nohu, aby se koleno zbytecne nenamahalo. Prece jsem byla z padu trochu omlacena. 

Po sesti hodinach uz vystupujeme na pobrezi a nestacime se divit, jake je tam teplo. Doneseme si krosny do ubytovani a nasledujici dny travime castecne na plazi a castecne v pokoji odpocinkem a lecenim mych odrenin. 

Tri hodiny pres Novym rokem dorazi se jednodennim zpozdenim Marek, ktery si zatim udelal vanocni prazdniny v Cechach. 

Silvestrovska party v Mui ne, nechci rikat zklamala, protoze nam to bylo vice mene jedno, ze nekrepcime, nicmene byla to na novorcni oslavy velmi ticha a klidna party.

Nasledujici tyden byl opravdu nabity. Jeli jsme na tridenny vylet do 5 hodin  vzdaleneho Da latu, kde jsme si pujcili motorky a okoli, vsechny Buddhy, vopadky a zajimavosti jsme si objeli behem dne a vecer vychutnavali dobroty na mistnich trzich a uzili jsme si chut i vyhlaseneho dalatskeho vina. 

V Mui ne jsme tez vyjeli na (bohuzel) organizovany vylet jeepem k dunam na zapad slunce a naposledy uzili (vylozene) tepleho koupani v mori. 

Posledni noc jsme dokonce stravili primo u plaze v campu Long son - noc ve stanu byla prijemnou zmenou. Nemene zajimavy byl tez mistni bakpackersky bar s lakavymi cenami ruznych koktejlu.

Kdyz pisu tyhle radky, lezim prave na posteli na Sri Lance a vzpominam na tyden plny smichu a letnich radovanek! 

Jenze... Vsechno ma svuj konec a tak jsme noc odjezdu stravili ve ctyrech na veceri (na kterou jsme mimochodem cekali pres hodinu) a zakoncili u baru na plazi koktejlem. Pote jsme v 1 nocni brali nas oblibeny lehatkovy autobus, ktery mel namireno do Ho Chin min city - tedy po staru Saigon. 

V 5 rano rozlepujeme vicka, sbirame rozlamana tela a nasazujeme bagly, abychom se pomalym bloudenim dostali za necele tri hodiny do naseho rezervovaneho hotelu. 

Cely den nas cekalo prozkoumavani tohoto rusneho velkomesta. Nakonec bylo ale vsemi jinak.. Unava, teplo, malo tekutin a vydej energie zapricinila Markuv lehky kolaps. A tak jsme odpocivali v jednom z parku, kolemjdouci Francouz nam dal smectu, nakonec jsme se dopravili mistnimi autobusy zpatky do hotelu a poprve jsme kolem 8. vecerni ulehali do postele. Marek bohuzel s teplotou... 

Je 9teho ledna a ja si narychlo balim krosnu a ukladam tak i prozite vietnamske dobrodruzstvi. Marek mi prinasi nejen snidani na pokoj, objednava mi i taxika na letiste. 

Je cas na louceni... Nebo spise, my se neloucime..? 

Xin chao Vietnam!