Praha - Dubaj - Kathmanu - Thapagaun ... 26. zari 2016
Dobre!
Jak zacit novy prispevek aniz by si vetsina z vas neklepala na celo?
Predem se omlouvam za chybejici interpunkci.
Budu se snazit zkloubit moderni techlogii (s vetsimi ci mensimi obtizemi) s velice tradicnim nepalskym zpusobem zivota. Drzim tedy v rukou vypujceny tablet, zatimco na plechovou strechu dopadaji velke, tezke destove kapky.
Vy teda prosim omluvte pripadne chyby a chybejici hacky.:)
V lete jsem se rozhodla, ze je na case vyzkouzet neco neobvykleho a dat na cas Praze kosem. Pridala jsem se tak ke kamaradce Lence, ktera tou dobou mela jiz zarizenou dobrovolnickou cestu do Nepalu.
Po vyrizeni vsech formalit a dokoupeni potrebneho vybaveni (a ze mi to chvili trvalo jakozto ne zcela odbornikovi pres uv lampy) jsme 20. 9. opustili Prahu a pisi zamerne mekke i, jelikoz nasi dvojicku dolnil Marek, Michal a Rosta - dobrovolnici se stejnym zamerem. Odjet ucit Anglictinu na kraj sveta a vycistit hlavu.. aaa no ted duvodu bude treba i vic....?
Po 6ti hodinach vystupujeme v Dubaji (ach to teplo!)... a zatimco nam let navazuje, chlapci davaji jednu noc na letisti.
My s Lenkou tedy kolem 6.30 ranni mistniho casu (jsme asi o 4 a ctvrt hodiny kupredu) 21. zari opoustime letiste a po vyrizeni viz (platnych na 90 dni) potkavame naseho prvniho nepalskeho pritele, ktery nas odvazi do ubytovani v Kathmandu. Jiz z okna poznavame nam jiz zname obrazky z Asie. Ubytovani je na muj vkus az prekvapive luxusni.. Rozumejte bytelne postele, cisto, zadni svabi a na zachode toaletni papir.
Personal je moc prijmeny, dokonce je nam otevrana brana pokazde mistnim hlidacem. Bezpecnost? Ci pouze visaz hotelu?
Nicmene, s Lenickou davame alespon trihodovy odpocinek a pote vyrazime do viru hlavniho mesta. Akorat konci obdobi destu a nam se krasne na poznavani okoli rozsviti slunicko. Je teplo. Zastavujeme se tu a tam u obchudku a stanu, jak se propletame ctvrti zvanou Thamel. Je tu rusno. Nestacime se vyhybat autum, motorkam, rikshum. Diky odmitame vsechny tours, taxi, smoke inside a dalsim "lakadlum" a snazime se obstarat jen to nejnutnejsi jako rouska (je tu opravdu dost prachu, smogu i spiny), zabky, destnik, slovnicek a jine.
V ramci tohoto bloudeni mistnimi trzistemi se ocitame u Durbar square, coz je namesti kdysi plne stup a templu. Bohuzel pri lonskem zemetreseni dostalo ranu a ted se snazi ze skody vzpamatovat. Platime asi 10 USD a obchazime zbytky pamatek.
Nas pohled pada obvzaste na kravu, ktera lezi na ulici! Jasne, na holuby, kocky, psy i ty slepice jste zvykli, ale kravu jsem ve meste jeste nepotkala!
Navecer se vracime na nase bytovani a po ceste ochutnavame v mistni jidelne nepalske dobroty. Daly jsme si ryzi, cizrnu s omackou a brambory. To vse prelite mlecnou konzistenci, dochucenou kari a dalsim korenim. Lene hori pusa! Cena 120 rupii = 30 czk.
Vecer potkavame dorazivsiho Marka, probirame mozne i nemozne a ochutnavame mistni pivo, ktere je na zdejsi pomery docela drahe. Vsimame si, ze pekarna s euro podobou ma po 21.30 vse za 50%, nevahame a nakupujeme si i na snidani.
Druhy den se vypravujeme opet do mesta, tentokrat se zamerem dokoupit levne trekove zbozi. Sportovnich obchodu je tu nepreberne mnozstvi a lacine kopie jsou od originalu temer k nepoznani.
Marek chce trochu toho pochuzkovani vyladit nevsednim zazitkem a vysmlouva prijemnou cenu s mistnim riksou Lalou. Nasedame na "kolo" ve trech (obyvkle je to sedacka pro dva) a Lala slape co mu jeho 57lete nohy dovoli (dovolim si poznamenat, ze bych mu klidne rekla 80). Zato jej pak bereme do opravdu malicke, spore a tmave jidelnicky, kde nam pani ohreje nudle se zeleninou. Pokracujeme dal ulicemi a lide se nestaci divit a smat pri pohledu na nas ctyri nahore.
Navstevujeme Gardens of dreams (hezke a docela tiche zahrady) a to uz bez Laly.
S Lenou jsme si vyhlidly lekci jogy a tak jeste spechame zpatky do ulic. Po ctvrt hodine cekani se vsak dozvidame od mladencu, ze na hodinu se musime predem objednat, jinak se nekona. A tak opoustime joga cetrum a vydavame se na vybornou veceri i s Markem a to do Funky Buddha baru.
O neco pozdeji potkavame Martinu z Namaste Nepal (ktera ma na starost organizaci dobrovolniku a zrovna dokoncila trek okolo Everestu) a ja se dozvidam, ze za nekolik malo hodin se vypravim na cestu se svym hostitelem Kabindrou. Narychlo tedy alespon porizuji simkartu (trochu ale rozladena, ze jsem nestihla zaridit vse, co jsem chtela a take ze nebudu moci stravit s kamarady jeste jeden den). Mam pocit, ze me prodejce docela slusne natahl... Po 11 se vracime na hotel, balim svuj "prechodny zivutek do krosny" a po 12 ulehame mozna naposledy do povleceni.
Pred 5tou ranni se vykradam z hotelu a potkavam Kabindru a spolecne se propletame ztichlymi ulicemi (zivot v Nepalu zacina kolem pul 6 ranni a uticha kolem 22) az k autobusovemu nadrazi. Navzdory tme je vsak autobusak jako o poledni. Lidi se presouvaji sem a tam, autobusy se hrnou jeden za druhym. My kupujeme listek, ale i s casovym predstihem zjistujeme, ze na sezeni zbyl jen jeden a to jeste na stejne misto, ktere uz bylo prodano. Muzi to tam trochu v kriku resi a pred 7 prijizdi ten neopryskanejsi autobus a naklada vsechny nas. Jeste cestou pribirame dalsi pasazery, kteri stoji a u policejni kontoly vsichni vyskajuji jen tak na oko. Nerozumim samzrejme ani slovu, diky Kabindrovi vsak zustavam v obraze. Usedam na sve misto a snazim se cestu prospat. Na kline se mi objevuje cizi taska a simra me culik slecny, ktera to stesti nemela a stoji. Pri jizde vsak usnula. V 11 zastavujeme ve vesnici, kde konci "silnice". Posilnujeme se na dalsi cast smazenymi krouzky a cizrnou. Zdrzim se pri placeni, slecna nema drobne a do autobusu tak nastupujeme jako posledni. Hodne jsem se divila, kdyz jsem zjistila, ze mi drzi jako cizince misto. Nedalo mi to vsak a prenechala jsem ho pani s malou holcickou. Od te doby asi do pul 5 stojim, snazim se dychat (silene horko, jen se z nas leje), snazim se i drzet (jde do tuheho, protoze cesta se nejen nebezpecne klikat a havne stoupa (asi cca 2000 m.n.m)... dam se do reci s panem, co visi vedle me na tyci (reditel skoly, co jel pro vyplaty ucitelum. Pozn. Ucitel pry vydela 30 000 rupii, coz je 7500 czk) a ten mi ukazuje, kde presne se zritil autobus a zemrelo v nem 43 lidi. Parada! Tohle presne potrebuju slyset. Mam dojem, ze jsem se nikdy v zivote tak nebala. Bungee nebo tandem, pohoda. Tohle bych prirovnala ke strachu pri silnych turbulencich, kdyz vam v hlave probehne myslenka, jestli to letadlo vazne spadne. Cesta je silena. Kamenita, rozbita, bahnita a vsude kolem srazy. Celou cestu se ptam sebe sama PROC?A chce se mi vystoupit a jit tech 50 km pesky! Nastesti docela casto zastavujeme a to kdyz pichneme, ci kdyz tahame z bahna protijedouci resp. nejedouci ambulanci, co uvizla v bahne. Muzu se alespon vydychat. Cesta nahoru je desiva a cesta dolu, kdyz se blizime k posledni vesnici, ktera je pristupna, je bolestiva. Autobus strasne skace, ja sice sedim, ale hlavou se tu a tam prastim do hlavy. V duchu si rikam, ze tuhle cestu jsem absolvovala poprve a naposled. (Uz ted je mi ale jasne, ze pokud se tady nebudu chtit provdat a zestarnout, autobusu se asi nevyhnu). |
| I když je stále období dešťů, výhledy stojí za to |
Kabindra, ja a par dalsich musime jeste necele tri hodiny pesky - do Thapagaun nic nejezdi. Konecne si muzu vychutnat ty vyhledy...
Do vesnice dorazime za tmy, Kabindra mi ukazuje muj novy domov. Jednoduche bydleni s jednim pokojem, ktery budu sdilet se svou 16ti letou studentkou, sestrou Kabindry. Krasna, sympaticka a sikovna - na rozdil ode mne umi pracovat s macetou, srpem a vari vyborna jidla!:)
Mam i svou vlastni postel! Ostatni prislusentvi tvori polni kuchyne s par kotliky, plechovy pristresek, kde spi babicka a Kabindra. Rodice bydli nad nami (ani jeden anglicky bohuzel neumi a maminka neslysi)...
Koupelnu tvori kbelik, hadice a misto na odkladani kartacku. Zachod je arabsky. Kdyz nepocitam pavouky pokoutniky, domacnost dale tvori krava s teletem, dve kocky a slepice. K memu prekvapeni je tu ale zavedena elektrina, takze je tu moznost cetby i dobiti telefonu.
Po veceri (ryze, zelenina a spenat) se odebirame do svych perin... ja tedy jeste zkousim plavkovou sprchu, pote dlouhe ceste ji vazne potrebuji..
 |
| klasický přístřešek místo domku |
Kazde rano me bude budit babicka v 6 to prichodem do naseho pokoje a modlitbou se zapalenymi vonnymi tycinkami. Ma tu totiz svuj oltaricek.
Prvni den byla sobota - tedy jediny volny den - ale to jen znamena, ze je zavrena skola, prace na poli ci na pozemku na nikoho cekat nebude.
Jdu alespon pomoci Kabindrovi - stavi dum - a tak odhazujeme kameny, prinasime drevena prkna a pritom poznavam nektere obyvatele Thapagaunu.
Odpoledne prsi a tak mam alespon cas popsat prvni dojmy a zazitky.
Zitra se pujdu podivat poprve do skoly a zjistit, jak to tam vlastne vypada...
Tak vzhuru za novymi zazitky!
 |
| kuchyně .. tedy kamínka, oheň, rohož |
 |
| Naše bydlení |
Žádné komentáře:
Okomentovat