Jdeme do finale

Prehoupli jsme se do prosince, to znamena do posledni tretiny pobytu... Nejak to uteklo! 

Vanocni stromek na Staromestskem namesti uz je rozsvicen, na dvere zaklape Mikulas a doma Vam voni prvni varka cukrovi..? 

A jak to jde u nas v Thapagaunu...?

Maratonsky den se pekne povedl. Atmosfera byla prijemna.. Nejakych 400 ucastniku, polovina Nepalci a zbytek cizinci... 

Marek startoval se svou plnou distanci 42 km v 8h rano. 21 km odstartovalo v 10 a Lenicka startovala v 11 dopoledne.. 

Postupne jsme se sesli v cili a spolecne zrelaxovali nad "momoskami" s Nepalskou kapelkou. Tedy, ani jeden z nas to nemel uplne zadarmo a pro vsechny z nas to znamenalo trochu sahnout si do kapsy.. Nebo jak se to rika? Dobra vyzva s uspesnym koncem - nikomu se nic nestalo a vsichni muzou byt spokojeni se svym casem. Cely zavod byl organizovan Brity a to v Kakani, asi 20 km od Kathmandu v nadmorske vysce cca 2300 m.n.m.  Teren byl pekne kopcovity, ricky, bahno, klady, kameni, bambus.. To vse na ceste.. Vyhledy byly bohuzel schovane za clonou mlhy...

Druhy den misto masaze a odpocinku jsme a Lenou vybehly do ulic a shanely skolni pomucky.. Zabralo nam to cely den, ale vysledek stal za to... Krome globu, ktery jsem opravdu nechtela kupovat nafukovaci (cinska kvalita), jsme byly uspesne. Vecer jsme se pak konecne setkali s Tomasem Berankem, tedy zakladatelem Namaste Nepal a jeho rodinou. Prijemne setkani plne vymeny novych zkusenosti a novinek ze vsech koutu Nepalu! Vyborna tibetska vecere k tomu a zakonceni v cafe Buddha s drinkem a nasim filozovanim, kdo jsme a kam smerujeme... Ulehame po dvanacte a ja od treti nemuzu zamhourit oko.

Je pet hodin rano, mavam na prvni taxik a podavam mu dve plne krosny a zemepisne mapy.. Na autobusak bych to opravdu nedotahla... 

Jeste za tmy hledam prislusne stanoviste autobusu, ktery bude mirit do me vesnice.. Kazdy tvrdi neco jineho, na to uz je clovek pomerne zvykly.. Se vsemi temi zavazadly se propletam mezi lidmi a stanky s prouzkem potu na cele.. Po 10 minutach se vsak povede..! Poznavam dokonce i ridice, kupuji listek (380 rps.) a s cajem v ruce se blazene usmivam a usaziji se na sve misto...

V 6h vyrazime... KTM uz je opet zacpane, prasne a smogove...

Po trech hodinach stavime v Dolalghatu, poslednim vetsim meste, mne uz dobre znamem... Kabindra me prosi, abych privezla jeste 5kg cementu.. Ptam se vsude mozne, ale neuspesne a tak podavam nakonec telefon jednomu z mistnich, Kabindra ho pozada, ja zatim nalezam zpet do autobusu, ktery je opet totalne narvany.. Cement mi za par minut prinasi v igelitove tasce, podavaji mi ho okynkem, natahuji se pro nej pres rvouci nemluvne, platim rovnez okynkem a to uz se na me lepi ze vsech stran ostatni cestujici a autobus se rozjizdi... Jej, to byly nervy:)

Ve 3 hodiny odpoledne konecne vystupuji u nas a to uz me nadsene vitaji deti, ktere se prave vraceji ze skoly... Podle nakladu tusi, ze jim Miss Magda neco privezla. 9 h v autobusu daji cloveku zabrat, jsem ale stastna, ze jsem to prezila bez uhony a tak detem nadsene ukazuji alespon par her. Rada bych videla obrazek nasicj plic, ktere musi byt plne prachu! 

Pozdeji odpoledne se dozvidam, ze bylo rano zemetreseni. Aha, tak to jsem asi jedina, kdo ho vubec necitil. Toto je tedy vyhoda autobusu.. Samy o sobe skacou tak, ze clovek se muze citit v bezpeci, protoze ani otresy nezaregistruje. Marek s Lenou ale tvrdili, ze se s nima v Kathmandu postele pekne trasly:(.

Pak mi zacal dalsi ucici tyden, vylepseny o domaci palacinky a rozsireni slovni zasoby. Mouka se tu prosim rekne Maida :), vajicka anda, sul noon a mleko dudth (to uz jsem ostatne znala od prvniho tydne) .. S Vercou jsme pekne kazdou namazaly nutelou a marmeladou. 

A to by nebyla kompletni nepalska zkusenost, kdybych nepoznala, co je stomachache. Ano, ano.. Celou noc jsem si pekne odbihala na zachod a do krovi, abych se pekne procistila spodem i vrchem. Telo rika, ze ryze uz bylo prece jen dost. Nanestesti nemame moc na vyber. A neni ani divu, kdyz chci zmenu od dalbatu, mam k dispozici pouze susenky, smazene koblihy ci mastne nudle. Telo si reklo dost!

Učitelé na přestávce

A tak jsem jeden den zustala v posteli a kuryrovala nevolnost. Nemelo to dlouhe trvani a hlavne jsem chtela byt brzy fit, protoze jsem na patek domluvila prijezd doktora a
sestricek z Rajbasu, aby pro deti pripravili prednasku na tema hygiena, nemoce a cisteni zubu. Doktor Uddhav je fakt vesela kopa a tak se den povedl. Cisteni zubu v hlavni roli s doktorem pred tridami melo uspech a deti na to asi dlouho nezapomenou, stejne tak, kdyz jsme jim vsem strihali nehty. To, ze nesla jejich prezentace uz byla malickost a my jsme se alespon mohli presvedcit, ze nas nove koupeny projektor funguje! 

Nepalu veli heslo - neplanovat! Ano, nekdy se opravdu vyplati prehnane neplanovat a hlavne neorganizovat... Platilo to i  tomto pripade, kdy nas po prednasce pozvali "zamestnanci" nemocnice k nim a tak jsme s Vercou vahaly jen vterinku. Pozvala jsem je k nam na caj a susenky a mezitim jsem sbalila potrebne a o hodinu pozdeji uz jsme opousteli Thapagaun vsichni naskladani v ambulanci. Pusu od ucha k uchu. V jedne ruce suntalu (mandarinku) a druhou rukou se snazis pridrzovat, aby ses nesesunula z lehatka. Kdyz jeste po ceste potkas odpoledni autobus ci vydesene kravy, a nemas poradne kam uhnout, rikas si, ze tohle je jeden ze zazitku na ktery nezapomenes. 

Vecer v nemocnici probihal jako pri minule navsteve. Tedy vyborny dal bat, pivo a vecer hrajeme pexeso a domino. Ucitelky se nezaprou!:)

Sobota hlasi novou misi. Kamarad me pozadal, zda neznam Lakmi z Bazuketu, pry ji jeho sestra adoptovala a posila ji penize. Neznam, ale poznam! Jaka nahoda, ze je to vesnicka vzdalena asi 30 min chuze od nemocnice..? 

A tak se v sobotu po snidani vydavame prave tam, najit Lakmi. Diky kamaradum ji najdeme snadno, vlastne nas k ni dovede jeji ucitelka. Zije se strycem, tatinek umrel a maminka je neslysici. Hrajeme s Lakmi karty i pexeso a tesime se z jejich umevu i nesmelych anglickych vyrazu. Mam radost, kdyz se neco dari! Cvakam jeste pro Radka fotku a nechavame veselou holcicku na slunecnem vrsku...

Dalsi ucici tyden pred nami - ale v podstate ten posledni. Pak uz nas ceka jen veseli v podobe svatby kamarada Dipendry, na kterou jsem jiz moc zvedava, sportovni den, ktery s Vercou usporadame pro obe skoly a pesi pochod a presun do Kathmandu... 

A bude tesne pred Vanocemi...

A jak se dari Vam?