Vietnam

Cestu do Vietnamu jsem zapocala presne 17. prosince a to odletem z Nepalu do Kuala Lumpur v Malajsii. Nedokazala jsem na nikoho dlouhe hodiny z jakehosi duvodu promluvit a stale jsem byla myslenkami s lidmi v Nepalu. 

Na letisti v Kuala Lumpur jsem mela osm nocnich hodin cekacku. Zbabele ale s chuti jsem nabehla do mekace a poradne se najedla doubleburgeru! Ano, takova prasarna.. Ale po takove dobe ryzovani.. Docela prijemna zmena. Zamhourila jsem oko asi na dve hodiny a nechala pritom nekde svoji Nalgene lahev.. Kdyz se nestane nic horsiho..? 

Trihodinovy let do Hanoje utekl vcelku rychle.. Cely jsem ho prospala.. A po 8 ranni uz zadam na letisti ve Vietnamu o viza, pripojuji se na internet, abych oznamila sestrence, za kterou vlastne mirim, ze jsem v poradku. 

Nasedam na mistni autobus 86 a neverim, kolik prave drzim penez v ruce. Pres pet milionu vietnamskych dongu! Wow! To je panecku bohatstvi... 

Vsak taky nejlevnesjsi jidlo - tedy kureci polevka je za 40 000 penez! 

V autobuse me ordinuje mistni mladik, ukazuje mi, kam si mam ulozit bagl, kam si sednout a instruuje me, kde vystoupim. Asi po dvaceti minutach (ktere jsem opet prospala) vystupuju na smogem a spinou plne ulici. Jako bych vystoupila v Kathmandu, jen lidi vypadaji jinak a mesto ma jinou atmosferu. Prvni stanek me prekvapi - prodavaji se tam cerstve bagety! Pecivo! Neuveritelne! 

Drzim v ruce mapu a ptam se vsude kolem a po hodine patrani se dostanu do vanocne vyzdobeneho, cisteho hotelu a uleham na postel do pokoje k sestrence. Uf. Tak jsem tady.. 

Vietnamska kapitola se tedy muze zacit psat...

Sona prijde asi o hodinu pozdeji a shledani je vice nez vesele. Ono to prece jen vyslo!:) vypravujeme se do ulic a ja se neubranim srovnavani. Pokazde zapomenu na pozdrav xin chao - a hlasite zdravim namaste, tendence podekovat dopadnout podobne. Daneibhat. 

Prochazime ulickami, povidame, objevujeme, planujeme... 

Druhy den stravime tez v centru mesta a vecer nam prijizdi treri do party - Viktor. Stehuji se tedy do vedlejsiho backpackeru (5$ na noc - breakfast a free beers included) a chystame se dalsi den. V planu mame totiz vyrazit do Mai Chau. Sapu jsme zavrhli.

Dalsi den rano nas vyzvedava dohodnuty dopravce a odjizdime, bohuzel i s dalsimu turisty, vstric vietnamske prirode. Cesta zabere vetsinu dne a tak az ve tri odpoledne ubytovavame sebe i sve veci do super Nature lodge a pujcujeme si kola a pred veceri objevujeme ryzova policka i klid mistniho okoli. Byt z mesta je opravdu uklidnujici. 

Probouzim se s vychodnem slunce, jak je mym zvykem. Snidani si uzivame jiz dohromady a pujcujeme si motorky k celodennimu vyletu. 

Nakonec vrazime prst do mapy a urazime asi 140 km. Vyhledy se nam naskytly opravdu dusi ocistujici. Pocit svobody a volnosti se ke mne po par dnech zase vraci. Jinak mam v hlave stale nepalske udalosti poslednich dni... 

Obed jsme meli u mistnich Vietnamcu, jelikoz nemluvili ani slovo Anglicky, vsechno nam prelozil google translator na jejich mega apple notebooku. Opravdu zajimava zkusenost. Zadne sezeni na hlinene podlaze a jidlo rukou. Varena slepice, kterou pred nami vlastorucne podrizli se ji hulkami. A tak se zase ucim. 

Tri hodiny odrizene za tmy pri ceste zpatky (stmiva se okolo 18hod) nebyly to prave orechove. Ale byla jsem na sebe pysna, jak dobre jsem to zvladla a jeste si uzila pohled na orion...

Krasna, cista postylka (ok, madrace na drevene zemi, ale s atmosferou) s moskitierou uz cekala a ja se tesila na ni. Subhat ratri. 

Posledni den v Mai Chau jsme se opet na motorkach vypravili na vylet a to k nedalekym vodopadum. Skoda, ze voda byla spinava. Misto by bylo k vykoupani jako delane..

Po vybornem obede (kure na kari, salat, ryze, kapr, mandarinky) jsme opet nasedli do autobusu, ktery nas dopravil zpatky do Hanoje, zpatky do nasich ubytovani. Ja jsem se opet ubytovala do backpackeru s ostatnimi sedmi lidmi... Ale nemela jsem nejmensi chut se socializovat a diskutovat, kdo kde byl a co videl. A tak jsem si pred 11 pretahla deku pres hlavu a snazila se usnout.

Dalsi den, tedy 23. prosince nas cekal presun konecne na plaz. Tedy, nejprve jsme stravili tri a pul hodiny v autobuse, pak necelou hodinu na lodi a pak uz jsme vystupovali na ostrove Cat Ba v Ha Long bay. Za hodinku nas uz autobus vysazoval u jednotlivych hotelu a penzionku. Me se po ceste zasantrosila krosna, zustala v jinem autobusu, nez kde jsem sedela a tak jsme museli pres agenturu resit dopravu.. Ale Asiati jsou prebornici v zarizovani a komunikaci, takze odpoledne uz jsem si krosnu vyzvedavala v officu. Obed, vecere a prochazka. Vic jsme toho nestihli...

Stedrodenni den zacal neobvykle. Misto zpivani koled jsem planovali, resili a diskutovali, kam dal se vypravit... Nakonec jsme po trech hodinach koupili letenky na jih ostrova (stredni cast suzoval dest a zaplavy a tak jsme se ji rozhodli preskocit) do Nha Trang. S Vietnamcema je to take pokazde na dyl. Hlavne i tady v turistickych oblastech ne vzdy mluvi Anglicky. A kdyz se zda, ze umi, jejich silny prizvuk ti brani v porozumeni a tak to casto nezbyva nez zopakovat otazku dvakrat trikrat a doufat, ze tentokrat ti uz "konecne" dojde o cem je rec. Nekdy ti ale nezbyva nic jineho, nez prijmout fakt, ze proste nerozumis ani slovo, pokyvat hlavou a usmat se. Zmatek. 

Po naplanovani dalsi cesty jsme tedy nasedli na motorky a dojeli k Narodnimu parku tuan anh (zrovna pisu tuto cast prispevky v autobuse cestou na letiste a poprosila jsem sveho vietnamskeho souseda, aby mi prozradil jmeho mistniho parku - tak koukal trochu zmatene, pak si ode mne ale vzal telefon do ruky a ochotne mi napsal nazev primo do meho textu - ano, Vietnamci jsou mimo hlavni mesto velmi vstricni, docela roztomili a snazivi).

V parku jsme si udelali prochazku s vyslapem na vyhlidku (asi hodinu tam a hodinu zpatky) ... Netreba pruvodce, mapy ani peti smyslu. Stacilo tam dojit po chodnicku pralesem a prekonat par kamennych schodu k vrcholu. Pohled odtamtud byl bohuzel velmi mlhavy, nicmene bylo krasne videt na okolni zalesnene kopce. 

Po parku jsme se vydali na objizdku ostrova se zastavkou na jedne z plazi. Tam uz se pripravovala velka borovice a tez rozen na prase. Nasali jsme trochu hippie atmosfery v houpacich sitich a zahrali si volejbal a Francouzema a po zapadu slunce uz uhaneli zpatky do Cat ba town. 

Stedrovecerni vecere probehla v nasi vyhlidnute, oblibene vegetarianske restauraci, kde nas chteli pohostit dokonce zadarmo. Takze Green bamboo forest - kdybyste se nekde objevili ve Vietnamu - dobra volba a prijemny, Anglicky mluvici chlapik! 

Vecer a predevani mini darecku probehl u plaze v mistnim baru. Bylo uz celkem pozde, po 22h, takze spolecnost nam delaly spise nez turisti, ozdobene palmy a personal v santovskych cepickach. Klidek, pohoda a telefonat domu tem nejblizsim. 

Prvni svatek vanocni jsme stravili na palube lodi a projizdkou po Ha Long bay. Bohuzel organizovana akce, ale nastesti nic velkeho. Na kocabce a nami bylo dalsich 6 paru, mezi nimi i jedni Cesi. Nejprve jsme opustili mini pristav a za 15 minut vystupovali na Monkey island, kde jsme vysphali na nejvyssi bod - opet zadny velky trek, nybrz 15 min prochazka, okorena o trochu horolozeni na vrsek. Pohled na nektere statecne slecny, snazici se vylezt alespon kousicek, avsak v zabkach a satech a za podpory svych muznejsich protejsku, mi prisel minimalne usmevny! A zapomnela bych dodat - opice - ano proto Monkey island - nas moc nevzrusovali - my tyhle drze potvurky uz dobre zname odjinud - ale i ted potrapili nektere cestovatele, kdyz jim rozcupovali batuzek a odnesli svacinu.

Dalsi zastavka nasledovala asi po hodine plavby. Dostali jsme kajaky a ja mela dokonce tu cest sdilet ho s nasim vietnamskym pruvodcem Teeem (23), protoze jsem byla licha. Tak jsem se alespon snazila vyzvedet od nej nejaka moudra ohledne Vietnamu. Mezitim jsme si prohlizeli okolni skalnate utvary, ktere vystupuji primo more (Jizni Cinske) obrostle travni vegetaci, neboli spicate hory pripominajici vyjevy z Avataru. 

Proplouvani jednotlivymi jeskynemi a objevovani lagunek bylo fajn. 

Rovnez obed pripravovany primo na palube. 

Vylet byl zakoncen koupanim a snorchlovanim. Pocasi vsak moc nepralo a tak hned po skoku z lodi, prvnim poradnem zaplavani v chladnejsi vode jsme se museli zabalit do bund. Zazitek v pomeru s cenou (12 USD) byl vyvazen. Spokojenost na obouch stranach.

Jak jsem se zminila vyse, je druhy svatek vanocni, jsme prave na ceste k Hai Phong, opoustime ostrov Cat Ba a poletime jizneji, snad za sluncem a vstric novemu poznani. Ale o tom zase az priste! ...

Krasne Vanoce! 💜