Ahooj!
Jak se máte? Skoro konec ledna, že? Zima? Sníh? Tak posílám
pár slunečních paprsků!!
Tak mám čas na psaní o mých cestách/necestách.. Právě sedím
ve stanu, a pomalu se smráká! Zdravím z Nelson National Parku.. ale abych
nepředbíhala..
Kde jsme to skončili? S Němcema jsme se tedy rozděli..
Ale ne na dlouho. Protože svůj plán jsem si upředla tak, že jsem hned druhý den
stopovala a to z Motueky do Takaka. To mě svezla moc milá paní, hned jsme
vyměnily čísla a kdybych prý něco potřebovala, není problém.
V Takace, což
je hodně fajn vesnice.. taková kouzelná řekla bych, s nádechem všech
kultur, éterická, plná malých originálních obchůdků i kaváren.. jsem potkala
český pár (středního věku!!), kteří mi později zastavili, když jsem zvedla
palec, tak to bylo celkem příjemné popovídat česky a zjistit, že i v ne
nejmladším věku se dá pěkně cestovat.. Vzali mě cestou na pláž a pak jsem opět
zvedala palec, ale než jsem to stačila udělat zastavil přede mnou autobus.
Nejdřív jsem si myslela, že jsem si stoupla špatně – že by zrovna na nějakou
zastávku? Ale když na mě mávla ruka z okýnka, tak jsem se vydala směrem
k předním dveřím a když jsem nastoupila dovnitř, jen jsem zírala. Takže ve
zkratce.. Ona je kiwi a on Němec.. koupili starý bus a celý ho předělali.. mají
v něm všechno co potřebují, a navíc vše mají hodně stylové, leč jsou oba
webdesignaři.. takže cestují a pracují zároveň.. a co bylo nejvíc „cool“.. že
s sebou mají dvě děti! Takže k téhle zkušenosti dávám palec nahoru! :)
Autobusem jsem se tedy spolehlivě dostala až do
Collingwoodu, což je uplně pidi vesnička na severním výběžku jižního ostrova..
Tam jsem se ubytovala ve stejném backpackeru jako „moji Němci“.. půjčila jsem
si kolo, jela do nejbližšího „bush parku“.. prošla jsem se po pláži.. večer při vaření jsem potkala další lidi.. místní, japonce, rakušana..
Další den jsem právě
rakušena vytáhla na výlet.. Resp. musela bych zase stopovat a po nějaké době už
se ti prostě nechce.. Takže jsem ho nenásilně přemluvila, abychom zkusili vyjet
na výlet spolu. Takže jsme si dali procházku do místních jeskyní a pak jsme se
dopravili do dalšího ubytování.. což bylo též uplně super eco, vedený Britkou
(původně Egypťnakou) .. a celý zbytek dne jsme strávili na nááádherný pláži,
vařili jsme na pláži, čekali na západ a pozdě večer jsme se vrátili do „našeho
ubytování“.. Druhý den jsme nakonec strávili ještě spolu, vrátili se kus zpět
k Tataka, vyzkoušeli jinou pláž v Abel Tasman National Park (kde jsem
byla předchozí týden), spali jsme tentokrát v kempu..
Další den (pardon, ale skoro nemám ponětí co je za den) ..
Jsme dojeli do Nelsonu, což je větší městečko, prý střed Nového Zélandu.. tam
už jsme se rozdělili.. A já si zase šla
svou cestou.. takže jak správně tušíte, když dovlečete všechny svoje věci do
nejbližšího Info centra, obvoláte hostely, který je ještě volný, a dotáhne to
všechno přes město, ubytujete se, zaplatíte, pak řešíte, čím zaplácnout prázdný
žaludek.. Takže volba padla na Sushi a výstup na nejbližší kopec,
s výhledem.. A odpoledne sedím v parku a opět koukám do průvodce, co
a jak dál..
Dostávám se k sobotě.. Probudíš se, .. některé
backpackery dávají k ubytování snídani zdarma, takže když se ti podaří
přivstat si, tak si uloupíš i nějaký ten čerstvý chleba! Mňam! Prohodíš pár
slov s ostatními cestovali, koukneš na nástěnku, zda někdo něco levnýho
neprodává, či jestli tam náhodou nenabízí někdo nějaký odvoz, zabalíš zase těch
pár svých švestek, odcheckuješ se z hostelu a mizíš jinam.
Já tentokrát
mířím na místní trh, a to protože nejenže že tam mají výborné čerstvé ovoce a
další, ale mám tam sraz s Klárkou a jejím Italským přítelem, kteří přijeli
na Zéland ukázat, co je v jejich silách. A neb Circo Frico. Za dopoledne
stihnout tři vystoupení acroyogy.. a zřejmě jsem jim přinesla štěstí, protože
prý to nebylo tak špatné.. takže v kapse cinká pár drobáků (a šustí i pár papírků) a my už máme
čas na objímání a povídání, výměnu zkušeností, čísel a nápadů.. Celé odpoledne
se pak válíme na pláži v Nelsonu.
Kolem 6 už mě vysazují u silnice, abych opět zkusila své
štěstí. Hm.. zastavuje mi zvláštní týpek, který mě zve k sobě domů a na
párty a všechno možný. S díky se nechávám vysadit pár bloků dál. No snad
mi někdo zastaví? Stopovat večer není moc efektivní, jelikož se ti může stát,
že se nedopravíš, tam, kam potřebuješ, očividně.. :)
Nicméně, opět zafungoval vesmír.. Za dvě minuty u mě
zastavuje kluk mého věku, se slovy, že bohužel nejede až tam, kam potřebuju (St.
Arnaud – dala jsem přednost horám před oceánem), ale že mě sveze alespoň kus.
Paráda. I to se počítá. Nakonec se dostáváme k tomu, že do St. Arnaud jede
a to hned následující ráno a tak jestli bych chtěla, vzal by mě k jeho
tatínkovi na menší farmu a že bych pak mohla jet s nimi? Hm.. proč ne?
Malá farma znamená, že nemáš tisíce ovcí, ale jen stovku..
Opět to zkrátím.. Krááásný dvoupatrový baráček uprostřed ničeho.. obklopen
ovečkami, oslíkama, dvěma psama a ke všemu senzačníma lidma. Takže když jsem
pomohla nahnat ovce do ohrady a nakrmila oslíky, dali jsme si víno, pak jsme
měli večeři a večerní čaj.. Co to k tomu dodat??
Spala jsem v jejich cestovním karavanu a ráno jsme se
všichni vypravili na cestu. Tady už jsme se rozdělili. Henry s taťkou šli
delší track a já si postavila stan a dala si odpolední 5h výšlap (nakonec mi to
trvalo jen tři a půl hodiny).. Po cestě jsem potkala jen starého pána, hodně
fit, z Holandska.. tak jsem měla o zábavu postaráno.. Po vykoupání
v nádherně čistém jezeře jsem se vypravila zpátky ke stanu, potkala
sousedku Francouzku, paní středního věku, takže jsme si spolu uvařily a po sprše, jsem se právě
dostala k sepsání tohohle všeho..
Doufám, že pro tentokrát to nebylo příliš nudné.. Děje se
toho tady opravdu dost, ale jsem si jistá, že se to zase zabrzdí, jakmile budu
v ChristChurch, kde mám být asi tak do týdne.. a začnu zase pracovat..
Přeji krásný den a sobě dobrou noc, bez mrznutí!
To je život! Paráda:) docela bych se na pár?? Dní pripojila;) my ted prave setradame bacily
OdpovědětVymazatPavli, klidne bych te na par dni pribrala ;) .. setreste bacily co nejdrive!♡
OdpovědětVymazat