Autobusový příspěvek

Pokud se nepletu, naposledy jsem podávala zprávu z bazénu. Dnes to bude sobotní příspěvek s malý zpožděním. 

Hned v úterý po bazénu na mě dolehlo něco, co bychom mohli nazvat jako únava z přepracování. A tak hned v práci po snídani a když jsem jakžtakž dala „dohromady“ lodge a úklid.. jsem se s úsměvem a omluvou vypravila domů a zalehla s teplotou. Až do večera jsem nevytáhla paty z postele. I večeře mi byla donesena do peřin. Servis se vším všudy. Celková slabost, bolest v krku a hlavy. Myšlenky.

Druhý den jsem ani do práce nešla. Stejně jsem tak nějak cítila, že je to jen díky tomu vánočnímu stresu, co jsem měla.

Další den už se mi udělalo dobře a tak jsem se ještě snažila využít posledních dní a vyrazila jsem s „taťkou“ do Agroventure parku. Původní plán byl bungee jumping, nakonec jsem se rozhodla pro jiné tři další adrenalinové zážitky. Jaktožto náročný zákazník se těším na další.

Akorát sedím na cestě do Welligtonu. Cesta trvá cca 7 hodin, takže spoustu času na přemýšlení, čtení a plánování. Nechávám za sebou tři měsíce strávené více méně v Rotoruře a okolí.

Tak nějak cítím, že bych měla udělat rychlé shrnutí. Nejen, že jsem se zamyslela nad rokem 2014 a co vlastně přinesl, zjistila jsem, že nebyl vůbec neúspěšný! Podrobnostmi Vás nebudu zatěžovat.. Zamyslela jsem se ale i nad rokem nadcházejícím a říkám si, že je fajn, aby si člověk tak trochu promyslel, kam chce tento rok směřovat, čeho dosáhnout. Pomůže mu to pak soustředit se na konkrétní cíle a kroky. Takže žádné novoroční předsevzetí! Ale co od tohoto roku očekáváte? Co uděláte pro to, abyste dosáhli toho, co chcete?

Mám tu jednu teorii, která mi přijde zajímavá, a proto bych se o ni s Vámi ráda podělila.

Jak jsem se již zmínila, nechávám za sebou Rotorujské události. Hodně si cením toho, co jsem vyzkoušela. Začalo to přes nedůvěru v sobě samou, když jsem šla na pohovor do pětihvězdy s nulovou zkušeností, přes zaučení a prvotní nejistotu. Která vyvrcholila vánoční vytížeností a hlavně proniknutím do vztahů a příběhů všech kolem mě. Musím vlastně připustit, že jsem ráda, že se posouvám dál. V Davidovi a Pam, se kterými jsem bydlela, jsem našla pěkný příklad toho, že vztah může kvést i po 30 letech. Na druhou stranu, co se dělo na lodgi když jsem se dozvídala  příběhy z různých stran, nebylo to rozhodně růžové. A co hůř, stala jsem se součástí všech gossipů. Přepokladám, že už teď se o mě taky mluví. Doufám, že jen pozitivně! Staff se tam totiž začal rozpadat.. Šéf kuchař hledá práci v Austrálii, front office manažerka rezignovala a druhá šla v pátek na pohovor.

Nicméně poslední den v práci jsem si užívala. Poslední kafe. Poslední vytírání. Poslední stříhání květin. Poslední zametání much. Poslední skládání ručníků. Poslední? Zvláštní slovo.

Již se dostávám k teorii, kterou jsem Vám chtěla předat. Je čtvrtek a v práci se objevuje i moje kolegyně Francouzska  Emilie (dodala bych jen, že mě to neuvěřitelně vytočilo, protože jsme byly najednou „tři na place“ a tři v kanceláři, zatímco v nejrušnější době jsem byla na všechno sama a nevěděla jsem, co dělat dřív).. Nicméně, díky tomu jsme měly čas si i popovídat, a jelikož mě zajímal její příběh (vzala si Kiwáka, měli dceru, pak ho podvedla a teď žije s někým jiným a on vypadá jako „chudák“ – ale tušila jsem, že to nebylo „zas tak jednoduchý“ a příběh má většinou dva konce či pravdy (chcete-li ) a dva „vinníky“).. 

A tak mi Emilie představila teorii zahrádky. Představ si člověka, tělo a duše tvoří jeden komplex. Nazývejme tento komplex zahrádkou. Jen ty máš k téhle zahrádce klíč a víš přesně, jak se o veškeré rostliny a plodiny starat, chceš aby zahrádka byla pořád pěkná, čerstvá. Že ano? A pak samozřejmě čekáš na zahradníka. (Zní to trochu jako pohádka ze školky, ne?).. který by měl tu tvojí zahrádku opečovávat stejným způsobem. Pokud zpozoruješ, že jedna z tvých bylinek začne chřadnout, něco není v pořádku a je proto na čase něco s tím udělat. Nedopusť aby ti na tvém políčku usychalo víc a víc zeleniny. Nepotlačuj svoje já. A snaž se o nápravu vaší společné zemědělské práce. Samozřejmě, že teď to píšu tak, aby to v češtině dávalo smysl, ale princip je myslím  jasný a pochopitelný. A jak správně tušíte, u ní prý uschly skoro všechny květiny a i při snaze o obnovu flory bohužel nic nepomáhalo, protože zahradník byl očividně hluchý.

Konečně jsem se též dostala k otevření knížky, kterou mi poslaly holky k Vánocům. Jmenuje se Mnich, který prodal své ferrari a trochu mi vyrazilo dech, když se právě o takovéhle podobně „zahradě“ zmiňují též, akorát popisují zahradu jako tvou mysl.

Končím svůj trochu spirituální příspěvek a těším se, co nového přinese další část mé cesty.

Ps. Mám koupený stan, takže mi nic nebrání v tom se někde při nejhorším ubytovat v přírodě. Dostala jsem od Davida též nůž a baterku. Pepřák mám sbalen též.

Krásný lednový den všem!