Ze slipek se nakonec vyklubali tri kohouti, kteri nevahali protahnout sve hlasivky uz ve 2 hodiny rano! Prvni myslenka, ktera se mi vkradla do mysli byla, ze ty kohouty asi pricisnu, nakonec jsem si vzala spunty do usi a do te 6.te ranni se mi jeste podarilo zabrat.

Dalsi den rano jsme s Markem nakoupili ve "meste" snidani a Nagindra nam uvaril caj a kafe. Pak nas provedl celym Dolalghatem. Zjistili jsme, ze mu dela dobre, kdyz se muze ukazat s turisty. Jinak je to moc mily kluk plny napadu, energie, snu a chuti zit. Nechybi mu ani sebevedomi a smysl pro humor. Clovek se jen pta, jak muzou byt podminky a zkusenosti tak rozdilne, kdyz srovna dve mista vzdalena od sebe asi 40 km? 

Po obede a pive uz jsme vsichni tri vyrazili smer Kathmandu. Ridic jel tedy silene rychle a krouhal zatacku za zatackou, takze mozna i diky tomu jsme byli v KTM za dve hodiny a kus. 

Nasledovalo prijemne shledani s Lenkou - a to v Avalonu - stejnem hotelu, kde jsme byli prvni dny. 

Dva dny jsme pote stravili v hlavnim meste. Tak zive, hlucne a prelidnene jsme ho jeste nezazili. Mistni nakupuji o sto sest, presouvaji se a pripravuji na svatky Dasain. Vsude kamkoli jsme se pohli jsme byli obklopeni davy, motorkami, trubkami, mistnimi prodavaci a neustalym prachem.

Vyridili jsme si potrebne dokumenty k trekovani (poplatek, karta turisty atd), dokoupili zasoby a nacetli informace ohledne moznych tras.

Doplnili jsme to take o trochu kultury - vyletem k druhe nejvetsi stupe - Swayambhu aneb "monkey eyes"... Kde jsme s Lenou byly skoro napadeny hladove vyhlizejici opici, ktere jsem nakonec ve strachu venovala svuj nedojedeny kokos. Mam dojem, ze by byla schopna vytrhnout jidlo z ruky!

Poprve jsme se take vypravily na hodinu jogy primo v centru. Nelisila se nijak od nasich prazskych lekci, zajimava nam vsak prisla cviceni na oci a dechova cviceni.

K novemu zazitku mimo life music prispelo take ochutnani horkeho jahloveho piva. Prinesli nam velky dreveny dzbanek v plastove misce s brckem. Chut byla hodne zvlastni, pripominala spatny, stary zkvaseny jablecny most. Marek s Lenou si dokonce dolili, me bohuzel chut nijak neoslovila a poprve me take zklamalo jidlo - objednala jsem si spenatovou polevku s tofu a ani jedno jsem nedokocila. 

V patek 7.10. 2016 opoustime po 6.te ranni Avalon a vydavame se plni ocekavani na nasi dalsi pout. 

Mame zaplacen autobus do Pokhary, cesta ma trvat 8 hodin. Jakmile vsak vyjedeme z mesta, ocitame se v nekonecne dlouhe zacpe dopravnich prostredku a je nam jasne, ze budeme radi, pokud se do nasi cilove destinace dostaneme jeste tehoz dne. Auta i autobusy stoji v kolone dlouhe hodiny.

... Meli jsme pravdu ...

Cesta nam nakonec trvala dlouhych, horkych a prasnych hodin. O co vestsi vsak bylo prekvapeni, kdyz jsme vystoupili celi polamani v docela cistem, sympaticky vyhlizejicim, o dost klidnejsim a trochu turistickem nepalskem letovisku. Phokara lezi u jezera Fewa, ktere je sice na koupani trochu spinave, ale prochazky kolem maji opravdu nadech letni dovolene. Odpovidaji tomu i ceny nasazene pro nas.. avsak nam se podari sehnat levnejsi ubytovani (Peace guest house za 125 czk)... a druhy den se potkavame dalsimi dobrovolnicemi Kackou a Vercou a domlouvame detaily nasich treku a probirame take dosavadni zkusenosti z nasich vesnic.. s Lenickou se vydavame take na odpoledni vylet k vodopadu a jeskyni.

A je na case vyrazit do Himalaju!

Vstavame pred 5 (pomalu ale jiste se z nas stavaji ranni kurata), nahazujeme na zada krosny, ukusujeme samozu a za pul hodiny se dostavame pres mesto k autobusovemu nadrazi. Dobre, zkratime to. Cesta, kdy mel ridic co delat, aby s nami vyjel i mensi kopec, trvala tentokrat jen 4 hodiny. V Besisahar na nas cekal posledni clen nasi vypravy k Annapurnam - a to Kabindra, muj nepalsky hostitel.

Po dlouhem smlouvni jsme nasedli s dalsimi trekari do jeepu (dohromady se nas tam nasoukalo 13!!!) a spolecne jsme podstoupili 8 hodinovou, trochu desivou a bolestivou cestu vzhuru. Zazitek opravdu veliky... jelikoz nase ceska skupina prevazovala, prevazovaly i ceske pisnicky. Alespon jsme nedavali pozor na vsechny ty srazy.

Az za tmy jsme se vysoukali z auta v Chame, 2670 m.n.m. - unaveni, otlaceni a s prvnimi priznaky vyskove nemoci.

Nas trek muze zacit!