Vylet do Manthali, cesta do Madanu

Jelikoz po druhem skolnim dnu, kdy ucitele opravovali vsechny testy a ja jsem se s nimi snazila probrat moje plany a pripravy vyuky to vypadalo, ze se dalsi den skola zavre na prazdniny, nabidl mi Kabindra, abych se s nim vydala do centra naseho distriktu - tedy do Manthali.

Po zemetreseni v roce 2015 zustalo spoustu domu polorozborenych a proto vlada dava kazde rodine cca 10 000 czk, prvni davku na zaklady noveho domu. A k tomu je potreba vyridit par formalit a dojit do tamejsi banky, aby obyvatele vesnic mohli postupne postavit nove pribytky.

Cesta ma byt tridenni.. sbalim si pouze maly batuzek a jen to nejnutnejsi. Posnidame trochu ryze a v pul devate a za doprovodu dalsich 4 Nepalcu se vydavame po vrstevnici az na konec naseho udoli. Pocasi preje a tak se nam naskytaji krasne vyhledy na protejsi kopce, ryzova policka, mijime spoustu vesnic a splhame nahoru dolu. Prechazime jedno udoli a pred nami se otevre dalsi, uprostred tece reka. Po sesti hodinach chuze nas po poslednim stoupani ceka vesnicka a konecne zaslouzny obed v podobe nudli. Nasleduje nekonecne smlouvani a dohadovani o cene. Jestli nas z Thapagaunu vyslo 6, ted je nas na vrcholku dobrych 40. Postune nasedame do jeepu ci nakladnich aut. A bohuzel i pres me zaprisahani, ze "autobusem" uz tu nepojedu, nasedam poslusne do nacpaneho auta a tri hodiny sjizdime cik cak cestou plnou kamenu ci bahna do dalsiho udoli. Az za tmy sjedeme k rece a vyskakujeme v Manthali. Kabindra nam domluvi ubytovani i s veceri - asi za 50 Kc. Ma to ale jeden hacek. Je to hotel nepalskeho stylu - takze pokoj sdilim s dalsimi sedmi zenami, je tu neskutecne teplo, sprchy - uroven hodne spatna, ale po dlouhem dni se velmi hodi. Po asi ctyr hodinovem spanku me probudi povyk spolubydlicich. Ve ctyri rano si otviraji lahvinku ryzoveho napoje a zvou k nam i dalsi sousedy.

Den stravime vysedavanim pred bankou.. Mestecko tvori jedna hlavni, prasna ulice, lemovana spoustou obchodu a restauraci. Teplomer ukazuje 35 stupnu a ja se marne schovavam (jakozto jedina bila) mezi davy mistnich. Jdu se alespon projit a potkavam stredni skolu a jsem hned mile privitana a usedam mezi ucitele a sleduji s nimi docela napinavy volejbaloy turnaj.

Druhy den se vse opakuje, kdo nedostal prispevek, ceka dale, Kabindra vsem pomaha kontrolovat dokumenty a ja si zprijmnuji nic nedelani ochutnavanim nepalskych dobrot, prochazkou k rece (jen trochu lituji toho, ze nemuzu shodit dlouhe kahoty a poradne se smocit)... odpolene navrhuji, abychom se uz premistili, lec vsak po trech hodinach nejede stale zadny spoj, ceka nas opet hledani ubytovani. Obejdeme par "hotelu" az konecne nachazime jeden volny. Dve postele, vlhke steny, zachod s koupelnou dohromady, plisen, pavouci a neblaha vune - no hlavne, ze tece voda!
Dalsi den vstavame jako obvykle - po 5. hodine a do 7 cekame na jeep jeste s ostatnimi zajemci o spoj. Tesim se, az opustime brany tohohle horkeho, hlasiteho mesta, az se zase clovek na chvili ztrati z dohledu vsech zvedavych Nepalcu. Deti jsou mile, ale avsak jejich stale stejne dotazy whats your name and how are you... obcas muzu prerust pres hlavu.
Dve hodiny v aute, jedna hodina pesky - zapadli jsme do bahna a jeep dal proste nejede.. klasika. Nikoho to neprekvapuje a tak tehotna slecna, stejne tak i osmdesatileta pani rozevrou destniky proti ostremu slunicku a vydavame se na celodenni pochod.
Po 17te hodine se dostavame konecne do Thapagaunu...v nasi vesnici uz nas po ceste hosti guavou (ovoce s malinkyma peckama) a taktez chlupatym hraskem uvarenym ve slane vode.
Navrat "domu" je tedy prijemny...

Jeep zapadl do bahna - zábava pro děti

Lassi, velká mňamka

Jelikoz zacaly prazdniny a Nepalci se pripravuji na velke oslavy svatku Dasain, rozhodla jsem se opustit na necely mesic vesnici a s ostatnimi dobrovolniky vyrazit za poznanim Himalaju. Jeste nez se tedy vsichni potkame v Pokhare (druhe nejvetsi mesto po Kathmandu),  rada bych navstivila Marka, ktery je usazen v nedalekem Madanu. Plan je bezpecne se k nemu dostat a spolecne pak zdolat 30 km (vyhnout se tak silenemu autobusu, ktery tu a tam pada ze strani) do Dolalghathu a odtud do Kathmandu uz autobusem po relativne normalni silnici.
Po vyletu z Manthali travim u domacich pouze jednu noc, je mi vysvetlena trasa kudy kam, na papirku mam napsane vesnice, ktere bych mela cestou potkat a uz jen cekam, nez prestane prset.
Pred devatou ranni nasazuji krosnu, davam sbohem rodine a vyrazim uzouckou cestickou kamsi dolu do udoli k rece. Kameny klouzou a signal zadny, takze se mi nesmi nic stat:)

Prejdu reku a ceka me velmi strme stoupani do protejsiho kopce, nemam problem najit cestu a mistni  me povzbuzuji usmevy. Jdu po vrstevnici, nase vesnice se vzdaluje a ja mam opet vyhledy na vsechny zalesnene vrcholy kolem. V prvni vesnici prohodim par slov s prihlizejicimi a vydam se dal na  cestu, ac se to nezda, je kolem 11 hodiny a slunce zacina zhnout. Pokracuji dale, nahoru dolu a pak nasleduje nekonecne tahle, prudke klesani. Kdyz se vsak objevim dole u reky, je mi jasne, ze jsem udelala  nekde chybu. Jsem dost daleko od mostu, ktery mam prejit a trochu me chyta panika, ze se budu se svoji krosnou muset splhat az na samotny vrchol. Potkavam mladika, ale bohuzel si nejsme schopni rozumet a tak to obracim celem vzad a chvil tedy stoupam az narazim na malickou pesinku, ktera usti jakysi vodni kanal, ktery vede po vrstevnici, lemuje reku a vede smerem, ktery potrebuji. Po pulhodine balancovani kopcem, kdy vymetam vsechny pavuciny, ktere se mi lepi na spoceny oblicej i ruce, se ocitam u mostu. Davam petiminutovy oddech a dle popisu vim, ze me ceka stoupani z nuly do cca 1500 m.n.m. Nastesti potkavam mistniho dedulku, ktery zna presnou cestu a o par metru dal pribirame zenu s destnikem. Rukama nohama si rozumime a uz se spolecne splhame smerem k vrcholu. Pani mi po chvili venuje svuj destnik a bere mi piti. Cestou se tez zastavujeme u studanek, ze kterych bych ja nemela pit, ale od zacatku pobytu jsem zatim vodu neprecistovala, piju tu, co mistni a zatim bez problemu...

Obrovské kobylky, které přinášejí svátek Dasain

Ve tri ctvrte na dve se loucim se svymi pomocniky a ceka me posledni stoupaci cast do Kartike Deurali, coz je jedna ulice plna obchudku a mistnich jidelen a tam uz by mi mel prijit naproti Marek. Davam si tedy jejich typicky sladky caj s buvolim mlekem (2,50 czk) a koblihu, dostavam take lekci Nepalstiny od skupiny mladiku a po pul hodine vydechu uz na me mava Marek. Kupujeme kure na vecer a jdeme prochazkou do jeho vesnice Madan. Hned na prvni pohled je mi jasne, ze je o neco civilizovanejsi nez Thapagaun. Maji tu obchod, stupu, svadlenu a daleko vetsi skolu. Jeho rodina me privita s nadsenim a ja se raduji i z pritomnosti deti a dasich kamaradu, co se sdruzuji kolem. Zpivame, procvicujeme anglictinu, cvicime a vecer zakoncujeme vybornym dhal baatem. Druhy den bereme prcky na vylet po okoli a na kopce. Marek s sebou ma dokonce i dalekohled, coz kluky zaujme a zabavi na dlouhou chvili. Odpoledne stravime s rodinou, tridime kukurici, smazime placky a hrajeme pexeso s detmi.

Zitra nas ceka presun do Kathmandu a pak uz konecne nejake ty vyhledy v podobe Himalaju! Tak snad nam vsechno klapne :)