24. 11. A čas plyne..

Hlasím se po kratší pauze! 

A hlásím se přímo z Rotorujského koupaliště/aquatic centra :) 

.. Je tu 25 stupňů a sluníčko (konečně) pořádně peče.. Snažím se docházet alespoň dvakrát týdně a dávám 40 x 50 m.. 

Je tu skoro léto. Tímto se Vás nechci nijak dotknout. Vlastně mi chvíli trvalo, než jsem se zase naladila stejné roční období, jako když jsem opouštěla ČR. Když jsem přiletěla před měsícem a půl, bylo tu ošklivěji než u nás v Praze..tohle že je jaro? Ale nějak jsem to zkousla, jelikož jsem i docela byla v podzimní náladě.. pořád jsem čekala, kdy se začne snášet na zem první listí.. a ono nic.. jen pršelo a foukalo. A do toho sem tam, viděla jsem sedmikrásky a jabloně rozkvétat.. (Dost bylo poezie) .. A pak se to zlomilo.. a já se naladila na přicházející jaro/léto..  Až včera bylo pořádně na kraťasy a triko.. Vítr je tu ještě někdy studený a když prší.. tak to může být třeba celý den.. 

Nicméně, abych Vás vnesla do děje posledních dní..

Naposledy jsem se zmínila o days off.. Nakonec jsem si koupila lístek na autobus, kolo nechala ve městě před knihovnou a dorazila (za tři hodiny) do Napier. Cesta překvapivě utekla, protože jsem jí strávila se starší paní (Angličankou).. vyměnily jsme i kontakty.. kdyby něco.. kolikrát se tohle stane v ČR? 

Napier je zrekonstruované městečko u pláže. Vše je ve stylu art deco, 1920 - 1930 .. je to vlastně jen pár ulic a parků, ale vše má alespoň nějaké kouzlo a atmosféru, oproti ostatním zélandským městům. Škoda jen, že všechny obchody zavírají okolo 6 hodiny.. a pak ticho. Vážně. Žádní turisti. Žádná káva. Maximálně pár restaurací. Já do Napieru dorazila okolo 4 odpolední, ubytovala jsem se v moc pěkném backpackeru.. vše připomíná film Great Gatsby. Majitel, trochu divňous, mi hned přislíbil, že mě "povozí" po okolí. Ne děkuji, mám nohy. A ty jsem neváhala použít a vylezla jsem na místní kopec (Bluff), odkud je pěkný výhled, ne však na Napier, ale na nedaleký nákladní přístav. Strašně větrno! 

Později večer jsem se vrátila do hostelu a ještě za mnou dorazili dva Češi s Hastings. (Dalibor a Tomáš) takže jsme probrali novinky u piva na pláži. 

Druhý den jsem měla jen půl den a plánovala jsem kam se ještě pojedu podívat. Naštěstí se to vyřešilo docela rychle. V kuchyňce v hostelu jsem se dala do řeči s jedním Švýcarem, pak jsme přibrali ještě Němce a Kanaďana a vyrazili jsme směr Hastings, kde jsme nabrali Tomáše a udělali si pěkný výlet na Te Mata Peak, odkud je super výhled do kraje. Hastings je docela rozlehlé městečko, s menším centrem a je tu ubytováno spousta backpeckerů, protože odsud se nejlépe vyráží na farmy a sady za prací. Jinak nuda k popukání. 

Cestou z vrcholu jsem kluky ještě přemluvila, ať mi zastaví na pláži (černá, oblázková). Voda ledová, a taky jsme do ní vlezli jen my dva Češi :) .. Oběd proběhl ve stylu Sushi.. (Nečekala bych, že se to naučím jíst.. Ale opět předsudky.. Nemusíte si dávat jen ty sea food rolky, ale je tam spousta zeleninových kousků.. a vše čerstvé a kupodivu ne tak drahé).

Pak už jsem musela běžet na autobus zpátky a v Rotoruře mě přivítal parádní déšt a zima.. Naštěstí mě vyzvedl šéf autem. 

Hned další den jsem šla do práce a po práci se přestěhovala k jednomu staršímu páru, původem z Liverpoolu. Jsou to senzační lidi. Strašně pohodoví, milí a otevření. David (můj nový tatík) je též Chef, takže to mám i občas s kuchyní. A nejenže mají dva psy a dvě kočky, na zahradě jsme objevili ježiči s malýma ježátkama. To jsem nikdy neviděla! David a Pam mají tři děti v mém věku a mladší, ale nikdo z nich už s nimi nebydlí.

Do práce to mám pět minut na kole, a do města cca 15 minut. Takže super. Má to samozřejmě i druhou stranu a to, že člověk se sice cítí jako doma, ale se vším všude. Tudíž je mi blbý ráno "rodiče" budit, když vstávám v 6.15 a nebo naopak se mi nechce chodit moc pozdě domů. Ale nezůstávám rok.. že ano! 

Práce pokračuje dobře, teď o víkendu jsem opět dělala sama.. tudíž mi nikdo nestojí za zády, neradí, či nekontroluje (občas má takovou tendeci moje kolegyně, tak si myslím svoje a nekomentuju).. Ráno jsem od sedmi byla u snídaní a sešla se dobrá parta hostů. Jede pár z Francie, ti byli uplně super, fotili si mě, další pár - Indové - mě při loučení dokonce objali. V takovým luxusním podniku, jako jsme my, je to hodně vřelé gesto. Nicméně, užívám si tu různorodost a těch nabubřenců je naštěstí méně. 

Po snídaních se vždy vrhnu ještě na úklid pokojů. Tam už nemám problém resp. s ničím. Spíš si občas dopřeju i ten pocit, když objevím v lednici zbytek ovoce, či v koupelně zbytek krému. Nebudeme přeci plýtvat, že?? :) 

V sobotu večer jsem dokonce místo pobíhání mezi hosty pomáhala v kuchyni. A nebylo to jen mytí nádobí. Nalévala jsem polévku, zdobila lososy, krájela sýry, sypala řeřichu. Chápejte, veškeré jídlo musí vypadat luxusně, takže zdobíme kytičkama apod. Tak to by mi šlo! 

Na poslední pozici, kterou vykonávám v Peppers bych málem zapomněla.. Je to laudry bába! Takže peru, máčím, žehlím, skládám v místní prádelně. Nakonec si nemyslím, že tohle je tak špatná zkušenost, přinejmenším bude dobře vypadat i v CV! 

O Víkendu za mnou přijela jedna mladá Němka (18!!), tak jsem jí provedla Rotoruou, byli jsme u Franka, ten tam měl zase nějakou návštěvu z Belgie, tak jsme strávili docela pěkné dny.. 

A to už se dostáváme k dnešku, mám volno. Tento týden mám dokonce 4 dny volno! Nechci se opakovat, že bych raději žádné volno neměla. Nicméně, využiji toho a už jsem si zarezervovala bus (podotýkám POUZE 4 DOLARY! Je to nová firma, tak mají asi zaváděcí ceny) do Aucklandu. Budu tam dvě noci a pak se zase vrátím zpět. Jediný háček je v tom, že odjíždí ve 4 ráno (a cesta trvá asi 4 hodiny) .. tzn. že si dám noční cestu na kole do centra a budu doufat, že nepíchnu (jako posledně), či že mi za ty dva dny kolo nikdo neukradne! 

V Aucklandu bych měla navštívit kamarády a možná se podívám i na Waihiki Island. 

Vzpomínám na Vás, jediné co mi trochu chybí je předvánoční nálada, pečení cukroví a podobné. A taky dobře myslím na to, že každý rok si všichni připomínají, že se nebude bláznit. A proto Vám přeju, abyste si ten "předvánoční" shon spíše užili a za ničím se nehnali. Na mě počká za rok. A co se týče tady naší atmosféry. Za výlohami si už můžete všimnout vánočního zdobení.. ve městě už stojí umělý strom, ale já tak nějak tuším, že na mě letošní vánoční nálada nepřijde.. Jsem moc daleko a je tu moc velké teplo! A navíc, v hospitality se pracují nonostop. Takže já budu nejspíš pobíhat mezi stoly a slavit budu s bohatší vrstvou. Haha! 

Mějte se krásně a užívejte posledních listopadových dní!