Sri Lanka 3 💜
Vylet do Narodniho parku Udawalawe muzu pokladat za vydareny. Jeepem jsme vjeli do parku tesne po 6.te hodine ranni. Na rozdil od noci, kdy padaly provazce deste, bylo ted mlzno, chladneji a bez deste. Hned po prvnich minutach jsme narazili na prvniho slona, ktery si pochutnaval na vetvich asi tri metry od nas v krovi. Nas ridic vypnul motor a my mohli v tichosti pozorovat obra pri snidani. Nevypadalo to, ze by ho (nastesti/bohuzel) dalsi dva jeepy vyrusovaly. Po par minutach se dokonce rozhodl opustit bus a prosel kolem naseho jeepu. Lena mi skocila na klin a pak skoro pod sedacku. Byl to opravdu zvlastne vzrusujici pocit smiseny se strachem. Sloni muzou byt preci docela agresivni! Baly jsme se, aby po nas nemachl dlouhym chobotem. Nastesti se tak nestalo, jen nas obesel a dal line pochrupkaval listi.
Vyrazili jsme dal. Potkali jsme slony jednotlivce, mamky s odrostlejsimi mladaty i cele stado. Nejlepsi zazitek se nam naskytl, kdyz hned u cesty ujidala ze stromu cela rodinka. Meli s sebou asi tydenni slune. Dech berouci pohled. Sal mliko od mamky (nikdy jsem nepremyslela nad tim, ze slon ma take ceciky) a svym malym chobutkem zkoumal o par mesicu starsiho brasku. Ten na nej daval pozor a snazil se, aby mimi bylo stale uprostred rodiny, chranil ho a proto bylo docela slozite slune kvalitne vyfotit.
Najednou se ozvaly jakesi zvuky, pry sakal a tak se cela rodina dala do pohybu a za par vterin byly pryc. To byla rychlost!
Mezi ostatni zvirata, ktera pritahla nasi pozornost patrily pavi (nejvice jsme si uzili jejich predparicici se tanecek, kdy ukazuji sve krasne peri), buvoli, krokodyli, orli, opice a jelinci. Ptaky si netroufnu ani vyjmenovavat, protoze jich bylo spousty, to by se snad vyplatilo mit s sebou dalekohled. Ale pamatuji si tukana a lednacka.
Zadne ze zvirat nam ale asi neulpi v pameti tak jako sloni, ktere je krasa pozorovat ve volne prirode. Doufejme jen, ze Srilancani brzy prejdou na elektrovozidla a dal nechaji zviratum bezpecny odstup a klid.
Po safari jsme chytly mistni autobus a dopravily se po cca ctyrech hodinach konecne zase na pobrezi a to do Tangalle, ktere nam bylo doporuceno. Villa Sanrich byla sice nedostavena, pokoj byl ale velmi luxusni, pry v pouzivani pet dni. Syn majitele si Lenicku oblibil a druhy den se vyznal, ze by si ji rad vzal. 😃 No, Sri Lanka nas bavi... Pocasi vsak uz mene. Opet prisly velke slejvaky a tak jsme se po plazi jen prosly, bez koupacky.
Druhy den v Tangalle zacal opet s mracny, to nam nastesti nevadilo pri ranni joze a po poledni se uz mraky roztahly a my se konecne vydaly na doporucenou plaz Goyamboka... Prijemna atmofera, asi se tremi mistnimi restaurackami s nemistimi cenami. Voda nadherne cista, vstup do more mirny a bezpecny, palmy nad hlavou a kdyz zavres oci tak nevidis ani tu hrstku turistu kolem.
Uzivame tak po dnech deste slunce a snazime se nespalit.
Malem bych zapomnela, ze prave v Tangalle nasazujeme detoxikacni kuru, ktera spociva v piti bylinneho prasku dvakrat denne po jidle. Ma to byt dobre na vycisteni strev a celeho zazivaciho traktu. A samozrejme to obnasi odbihani na zachod. Takze se bavime tim, ze se krasne stridame na okolnich toaletach a nekdy mimo ne - to kdyz uz fakt nemas cas najit nejakou. Proste musis. A kdyz musis, tak musis!
Pobyt v Tangalle nam jeste zpestruje existence varana, ktery zije v nedalekem vodnim kanale (cast, kde jsme obytovane, je vlastne docela zpustosela, spoustu objektu je prazdnych a ponicenych a prvni den z toho jde docela strach), kolem ktereho chodime do mesta. Prvni den ho potkame u cesty avsak za plotem, jak se mermomoci snazi dostat z "klece", macha divoce ocasem a vystrkuje jazyk. Pekne se lekneme, myslime si nejprve, ze je to krokous. Nevime zda prchat, skakat na strom ci se kochat pohledem? Odchazime se stazenou zadnici. No snad by na cloveka nezautocil? Pozdeji ho potkavame znovu u vody. Za tmy se ale radeji mistu vyhybame obloukem. Byl fakt obrovskej!
Z Tangalle pokracujeme treti den po pobrezi do Matara a odtamtud do Mirissy, coz je zakladna odkud mnoho turistu vyrazi pozorovat velryby. Do Mirissy prijizdime asi ve ctyri hodiny odpoledne a po dvou pokusech pri hledani o ubytovani nas mistnak zavede opet do nedostaveneho bydleni, avsak opet velmi moderniho a cisteho. Ne, ze bychom se chtely vyhybat lokalnim mistum, ale po Nepalu si clovek zaslouzi cisty pokoj! ☺️
Cena v Saffronu vyhovuje (166 czk na jednoho) a zda se, ze jsme v objektu jedine, tedy krome pana hlidace, ktery spi v houpaci siti mezi sroubovaky a plechovkami s barvou.
I dnesni den proprsel. Dosly jsme zrovna na dlouhou zlutavou plaz a zacal slejvak. Tak si sedame na (predrazeny) caj a otevirame knizku. Dest busi do strechy nad nami a zanedlouho uz kolem nas tecou potoky destove vody.
Po dvou hodinach jsme "z nejhorsiho" venku, vystridame se nekolikrat na toalete a vecerime pizzu, ktera pobavi, ale docela zasyti.
Druhy den prsi od rana, to nam ale nebrani v tom, udelat si vylet do 20 km vzdaleneho Galle, ktere je zname pro sve zbytky z dob, kdy Sri Lanku obyvali Holandane.
Jsme jedny z malo blaznu, co po snidani - tedy ovoci a bylinkach nasadi plastenky a v zabkach prochazeji starobyle ulicky plne modernich a luxusnich obchodu a galerii. Nejaky cas stravime i na zmzrline (oblibena King shop je asi kvuli desti zavrena) v italske kavarne. Vychutnavame vybornou oriskovou a hle! Dokonce prestava prset. Celou "pevnost" si tedy ted prochazime bez deste a kupredu nas jen nuti potreba toalety.
Obedvame v jednom z horsich pajzliku u autobusoveho nadrazi a kolem 4.te hodiny za slabsiho destiku vystupujeme u nas v Mirisse.
Vecer si dopravame vecu na plazi (jeste jsem se na ni nekoupala!) a uzivame si prochazku bez deste. Zakoncujeme den s koktejlem v ruce.
Sobotni rano nas vita brzy. Jak jinak. Detox pokracuje! Nasazujeme plavky a usmevem vitame slunce a to primo na plazi pozdravem slunce a trochou posilovani. Na zaver zaplavanim. Voda je fantasticka! Snidani zvladneme cestou u jednoho z ubytovani a pak zvedame kotvy. Dalsi destinaci se nam ma stat Hikkaduwa. Coz znamena dojet do Galle a prestoupit na autobus smerem Colombo. Vsechno zvladame behem dvou hodin a odpoledne uz hodinu nastavujeme sva tela slunecnim paprskum na dlouhe, zlatave plazi. Barva more je fenomenalni. Pak uz se nebe zatahlo cernymi mraky...
Druhy den jsme si domluvily tuktuka, ktery nas zavezl k nedalekemu zelvimu utulku. (Kdybychom byvaly vedely polohu farmy, mohly bychom tam dojet autobusem a neplatit tak 600 rupii. Tuktukar byl ale fajn, tak jsme mu snad prilepsily.)
Sefik nam i vysvetlil, o co se snazi, jak sbiraji kazde rano cerstva vajicka a jak je nosi na vylihnuti do bezpeci. Lide pry vajicka jedi, protoze veri v zelvi dlouhovekost, diky ktere by se i oni mohli dozit hezkeho veku. V sirotcinci meli tedy jak nenarozena mladata (ktera pozdeji vraci do more), tak tri dny stara zelvatka (na ktera jsme si mohli sahnout) a potom i zranene stare zelvy, ktere uz bohuzel nemuzou byt vraceny do more z duvodu chybejici ploutve a rizika, ze by dlouho v "divocine" neprezily. Hned jsme si daly za ukol, ze prilozime ruku k dilu a uklidime alespon cast plaze od valejicich se odpadku. Kazdy den vyplivne ocean pekne nadeleni a mistni i kdyz tvrdi, ze plaz uklizeji, stejne to neni ono. Ostatni na nas pri uklidu koukaji. Nikdo se neprida. Pak se jeden mistnak nabidne, ze nas odpadku zbavi. Tedy, ze zapali vsech 6 tasek odpadku, ktere jsme nasbiraly za hodinu prace. Zve nas na dzus a vyptava se na obvykle otazky, ktere kazdemu cestovateli driv nebo pozdeji lezou chlupate krkem.. (Where from? Where u go? What country? Sri Lanka first time? You like Sri Lanka? Married?... A kdyz je to tuktukar tak tam samozrejme prihodi i sve fraze a to: Madam, you need tuktuk? Cheap price!)
Druhou a vlastne posledni noc naseho cestovani v Hikkaduwe nas trapi prerusovany spanek - je velmi dusno, clovek skoro nemuze dychat a boli ho v krku z vetraku. Do toho se pridaji neodbytne otravni a ubzuceni komari a clovek si jen predstavuje trochu toho mraziveho snizku!
Druhy se probouzime do zatazeneho dne a ceka nas posledni cesta vlakem zpatky do Mt. Lavinia, zpatky, kde nam to vsechno zacalo.
Mezitim Cirque Lanka ukoncila hrani predstaveni v Colombu. 28. ledna bylo uplne posledni. Je cas se posunout dal...
Nikdy ne posledni! Dalsi!
Cestovani dava tak moc - neco, co clovek v beznem zivote nemuze zazit. Neni na to mezi vsemi predepsanymi rolemi cas a prostor. Cestovani, rozsiruje obzory, tribi nazory a hodnoty, odkryva tvoji osobnost a dava prostor k dusevnimu rustu. Je to vyjimecny cas, ktereho si clovek musi vazit, at uz clovek behem cest zaziva i byt velmi negativni emoce. V zaveru bude vzdy na co vzpominat a co jednou vypravet vnoucatum. V to doufam! Krasny den ☀️
Ayubovan Sri Lanko! Děkuji, Leni!
 |
| Crazy day v Dubaji na cestě domů... |
Žádné komentáře:
Okomentovat