Sri Lanka 2 ... Pokracovani

S Lenickou jsme vyrazily nejprve do Kandy. Pres booking.com jsme si zarezervovaly utulny a cisty pokoj u mile pani v homestay (Guest house 71) nad mestem. Nejprve nas tam vzal tuktuk za 300 rupii, pak jsme ale vetsinou ty dva kilometry do kopce vysly. Jeden den jsme travily ve meste, mensimi pochuzkami, nakupovanim a Lenu jsem tez odeslala podivat se na Buddhuv zub chramu. Vecer jsme si zprijemnily vlastni masazi za pouziti ajurvedskych pripravku. Tez jsme se inspirovaly Sri Lanskymi zenami a vetrely jsme si do vlasu ryzovy olej na noc.

Druhy den jsme vyrazily do Dambully, necele tri hodiny vzdalene od Kandy. Nevadilo mi, ze se pujdu podivat na stejne misto - klasteru - po druhe. Alespon jsem mohla reklamovat tzv. Mesicni kamen, ktery jsme tam s Klarkou pred par dny koupily. Pozdeji jsme totiz zjistily, ze je to bezcenny opalit. Na krku nam samozrejme slusi tak jako tak, ale trosku jsme byly zklamane pristupem prodavajicich a nespokojene s cenou, za kterou nam mistnak se smutnyma ocima sperk prodaval. Urcite musi vedet, co prodava. Hloupi turisti, jen je pojdm hromadne obrat! A to jeste i cena se lisila... Puvodne chtel 1200 rupii (200 czk), Klarce se podarilo koupit za 800. O 20 metru dal jsem ten samy kamen koupila ja za 250 rupii. 

Tak jsem mu to alespon slusne vysvetlila. S Lenou jsme pak solidne promokly a tak jsme se vtesnaly na par minut do jednoho tuktuku, abychom nebyly uplne durch. Pockaly jsme na autobus zpatky do Kandy a postaly si az skoro do mesta. Vecer trochu planovani, trochu poslechu hudby a brzy do postele. 

Ranni vstavacka nam pripomnela nepalsky rezim a vesele se nam tedy nandavala krosna a uz jsme opet mirily do mesta, tentorkat na vlakove nadrazi. V jedne ruce kokos ve druhe zeleninovou samosu. 

Jiz stojime v dlouhe fronte s ostatnimi belochy a doufame, ze na nas zbyde misto ve druhe tride. Pokud chce clovek ve Sri lanskem vlaku sedet, musi listek zajistit hodne dopredu. Takze toto nebyl nas pripad a my jsme si ty 4 hodiny do Nuwara Eliya odstaly. Poslednich 45 minut jsme si uz vsak ustlaly na zemi. Okolni vyhledy stoji za to. Stejne jako cesta rychleji ubiha pri pohledu na propletajici se lokaly tu s burakama, tu s cold drinks ci jogurty. Clovek se jen vyhyba. Cesta byla za 160 rupii, zazitek k nezaplaceni. 

V odpolednich hodinach vystupujeme v Nanu Oya - malem nadrazicku kousek od Nuwara Eliya a uz se na nas zase vrhnou tuktukari a nabizeji svoje sluzby tuktuku. Nakonec se nam podari srazit na 450 za dovezeni az k hostelu. Po ceste se vsak dozvidame, ze nas Lovers leap je zavreny z duvodu odstavky vody a tak nas sam tuktukar dovazi do View hill hostelu, ktery pry patri stejnemu majiteli. Nehadame se. Pokoj je rozumne velky, postel obrovska - pro tri, cena stejna. Oblekame perove bundy a vydavame se na obhlidku "male Anglie". Poznavam hlavne centrum s historickou postou. Plnime briska v jedne z restauraci a nechavame se odvezt k tovarne caje - Pedro estate. Jsou vsak 4 hodiny a navstevni hodiny uz ocividne skoncily. Prochazime se tedy alespon po cajovych plantazich a ochutnavame caj. Malicko poprchava..

Na zpatecni ceste naskocime do autobusu za pohych 12 rupii a vystupujeme az v centru. Vecerime fried noodles, ochutnavame mistni pivo Lion a za doprovdu hvezd se vracime pesky az do naseho bydleni. 

Dalsi den nas ceka presun do ctyri hodiny vlakem vzdalene vesnicky. Tudiz nas ceka obvykle kolecko - posnidat, zabalit, zaplatit, vysmlouvat cenu za odvoz k nadrazi a pohodlne se "postavit" do vlaku. :) Nastesti neni tentorkat preplneny a my v pulce cesty dostavame dokonce pozvani do nakladniho vozu mezi baliky, kola, krabice a porky a takto pohodlne na zemi a krabicich se pomalu, ale jiste, presouvame az do nasi cilove destinace. Ella nas prekvapi svou malebnosti podniku a mist. Vypada to tam spis jako v plazove destinaci a my se pritom nachaziv horach mezi cajovymi plantazemi. Privita nas opet dest, ktery nas trochu zchladi, ale nevesime hlavu a uz vyhledame na mape nase dalsi ubytovani. Nese nazev Guru Guru camp and tomorrow land! Tak to bude neco, tusime.

Nasedame do autobusu a stoupame mezi cajem vys a dal az po 10 minutach jizdy vystupujeme do prudkeho lijaku a snazime se co nejrychleji presunout vzhuru po betonove ceste k vysoko trcimu se dreveno-bambusovemu staveni. Vsude kolem jsou stany. Vsechno mokre, ale my jsme spokojene, ze jsme to tak pekne nasly. Pokoje vsak nemaji a tak pry budem ve stanu. No problem. Hladime mistni stenatka a nestacime se divit nad podivnosti ale zajimavosti zdejsiho objektu. Vse ma velice mladistvi, backpackersky nadech, na stenach spoustu crazy obrazcu, maleb a citatu. Love like theres no tomorrow. Today is tomorrow. Apod. Ok.

Obyvatele jsou jeste "zajimavejsi". Sami dreadaci, kteri misto snidane spise posnidali cigaro. Ale v pohode..

Vydavame se na vecerni prochazku - je mlzno, ale uz neprsi. Ztracime se mezi cajovymi keriky a debatujeme o zivote a budoucnosti. Vracime se za tmy a tesime se na romantickou noc. Aha! Ze nejsme na plazi? Ale vzdyt na nasi terase, kde stoji stan pod strechou houpaci sit je. Co chvili z pod mraku vykoukne hvezda, vecere ac drazsi, tak je take docela chutiva, joo to bude fajn noc.

Ale ejhle! Tohle misto je vlastne az moc crazy. V 8h zacina techno-trance-a co ja vim co vsechno dalsiho-discoteka! Ze nikdo netancuje? Nevadi! Hudba naplnuje veskere prostory, duneni se nese kazdou bunkou tela a ja ne a ne usnout... Ve 12 toho mam plny zuby a tak si stezuju Rumunovi. Ve dve v noci konecne vse uticha.

Ja doufam v kvalitnejsi spanek a ve 4 rano take v odchod na "Malou Adamovu horu". Prsi, prsi, jen se leje a tak se vystup za svitanim nekona.

Do sedmi tedy alespon konecne zamhourim oci a snazim se respektovat svoji nekonecnou bolest v krku. Ranni joga, salek caje a odchod z tohohle magickeho, avsak moc rusneho mista... 

Nase kroky vedou do tovarny zeleneho caje, ktera je jen 5 min vzdalena od Guru Campu... Je pondeli, leden 2017 a prohlidky se nekonaji! Tak si nechame vysvetlit alespon postupy a ochutnavame jejich Finleys cajik. 

Chceme se rozveselit a tak hned jak zase trochu promokneme bezime do mistniho "Curd shopu" na jogurt s mangem a palacinky s medem. 

Prsi? Prsi! Jdeme na vystup? Ne! Jdme si uzit ayurvedskou masaz zad a srazime cenu na 1300 rupii za jednu. Prijemne. Jemne. Jine. 

Nahazujeme krosny a v 1 hodinu opoustime destivou Ellu, svlikame zimni bundy a vmackneme se do autobusu smer Udawalawe. Prestuoujeme po ceste jeste dvakrat. Pokazde se nas ujmou mistnaci s ucelem pomoci nam. 

Az na v Udawalawe si vzpomenu, ze moje suprova nepalska bunda, ktera se mnou prozila posledni ctyri mesice a vylezla do zavratnych vysin je nenavratne pryc na ceste do Colomba. Ah! Snad poslouzi nekomu  novemu? V kapse ho prekvapi nepalske rupie i kaminek pro stesti! At se ji dari!

V 5 odpoledne vystupujeme cele zpocene a rozespale v Udawalawe a prvni mistni typek nas nasklada do jeepu a odvazi si nas do sveho ubytovani v palmovem haji. Proc ne? Ubytovani se jmenuje Morning side a  je jen k doporuceni. Pokoj novy, cisty, jen ti komari vsude!! Jakmile jsme opustily hory a jsme zase v tropech s destem... Jsou po nasem boku!

Domlouvame si ranni safari a usiname pozdeji vecer za zvuku vetraku. 

5.30! Vstavat a cvicit! Dobre, cvicit ne. Ale vstavat ano. Jedeme ctyri - ja s Lenkou a dva Kanadani, s kterymi jsme povecereli predchozi noc a ted nam budou delat spolecnost v Narodnim parku Udawalawe. Ma to byt druhy nejlepsi park na Sri Lance, hned po Yala. Tak to jsme na to zvedave! Cena byla i na nase ceske pomery docela vysoka... (6000 rupii = 1000 czk) ... Vzhuru za slony!