A tak jsem se mylila..

Myslela jsem, ze posledni prispevek bude opravdu ten posledni.. nicmene.. zjistila jsem, ze rychle vypsani z novych zazitku pomaha utridit to, co jsem prave zazila. A i kdybych byla jedina, kdo tohle bude cist, budu se mit do budoucna alespon cim bavit a treba si i rada pripomenu beztarostne chvilky, chvilky veseli i smutku, chvilky naplnene zelandskou tematikou..

Neuhadnete, kde se nachazim ted.. Jasne, kazdy z nas byl nekdy v iternetove kavarne. Tahle je docela jina.. podzemni.. Ccca padesat pocitacu, z nichz je polovina obsazena mistni mladezi a vsichni "parej" nejake strilecky. Jsem tu jedina holka a asi jedina boucham do klavesnice. Ale, to jsem vlastne vubec nechtela psat..
[Vzhledem k tomu, ze uz nemam svuj pocitac, volila jsem tuto moznost a tak prosim omluvte i chybejici diakritiku]
...

Kdyz jsem opustila Waiheke a rodinu, opet jsem se premistila do Aucklandu a ubytovala se ve stejnem backpeckeru jako vzdy. Opet jsem potkala nove lidi. Upovidana Italka, ktere jsem pomala s prekonanim prvnich hodin na Novem Zelandu. Sobotni vecer ve znaku Latino party s kamaradkou z Chile. Nedelni zarizovani autobusu na poloostrov Coromandel. Turisticke lakadlo v letni sezone. Nedelni vecer straveny v "Loft clubu".. misto, kde se pravidelne schazeji priznivci Hare Krisna. Vite, ti bezvlasi, kteri i u nas brazdi ulice Prahy a vyzpevuji. Vecer prekvapil. Vecere, mantry, diskuze na tema bullying and intimidation {sikana, zastrasovani}... Odchazela jsem prijemne a pozitivne naladena.

V pondeli jsem nasedla na autobus a dopravila se do Thames - mensiho mestecka na pobrezi - brana na poloostrov Coromandel. Mela jsem domluveneho couchsurfera - tedy ubytovani zadarmo - pres kamaradku Nemku. To jsem vsak jeste netusila. Stuart, vypadajici na 80 let, me vyzvedl primo u autobusu a odvezl si me k nemu za mestecko. Typicky kiwi dum bez poradneho zatepleni, navic pokryt kocicimi chlupy.. No, nejedna mamina by se tu mohla vyradit. Proste spina! Mym utocistem se stala pohovka. Se Stuartem tez bydli Indofijanka Sheetal, coz me trochu uklidnilo..

Se Stuartem a Sheetal jsem zustala ctyri dny a tak krome poznavani polostrovu jsem nakoukla i pod poklicky jejich zivotu. Poprve jsem se setkala s byvalym alkoholikem, ktery stravil pod vlivem celych 20 let! 8 let byl pry totalne na mol.
Tez se ozenil s 34 letou gamblerkou, ktera ho ocividne po svatbe chtela jen vyuzit. A tak se Stuart od teto doby snazi vzpamatovat nejen finance ale hlavne psychicky a doufa, ze jednou bude opet moci vyrazit na cesty a treba zavita i do Prahy? Prozatim je sam, zadne deti, za sebou infarkt a nepovedene manzelstvi.
Mohla bych tez pokracovat pribehem Sheetal.. Ale to az ustne?

Jak jsem zminila vyse, Coromandel je plny plazi, zakouti, pekna silnice, ktera vas vede okolo celeho poloostrova. Krasne misto v lete. Bohuzel ne vsak, kdy je sest stupnu pres den. Nicmene.. to bych preci nebyla ja, abych neco nepodnikla... A tak jsem se vydala po dlouhe dobe na stop.. Ve zkratce - objela jsem cely Coromandel - i kdyz vice casu jsem stravila v autech a povidanim o zivote.. Nicmene mela jsem stesti. Dny jsou kratke a tak opravdu nechces zustat kdesi, pri ceste, ve tme, desti a zime.. Krome obrovskeho trucku, ktery ridil Lance a spolecne jsme dovezli drevo na stavbu, mi zastavili dalsi tri pani. Kdyz jsem pak kalkulovala.. vetsinou to byli pani vyssiho veku, a vsichni se zminili, ze byt jejich dcera, radi by vedeli, ze jsem v poradku. Jak mile! S poslednim prevoznikem Gilbertem jsem zase vyrizovala jeho business a zastovali jsme se u dvou klientu a resili jejich plyn a pripojeni. Tak co vsechno clovek na ceste nevyzkousi ze?

S Sheetal jsem se rozloucila v podobe "hiku"... jednoducha prochazka s mirnym stoupanim {ona bohuzel bez veskere fyzicky - takze po ceste zastavovala kazdych deset minut a ja si pripadala, ze mam s sebou batole a trochu si nadavala} .. tez jsme se ztratily v dzungli.. Vecer jsme se vydaly na "koncert" Ira do mistni hospody, ktera je vlastne hlavni scenou a dejistem celeho Thames. Nechodis do hospody? Jako bys nezil.. Tak proto tolik alkoholiku??

Stuart jsem zase vzala na obed a ten uz me pak vzal na patecni autobus.. Cenila jsem si vsech hovoru, ktere jsme spolu vedli.. o zivote, ceste, postojich.. ale tesila jsem se, ze zase zmenim misto pobytu. Tesila jsem se na autobus, kde budu mlcky. Kde si otevru knizku.
Autobus se proste neobjevil.. hm.. A tak jsem si strihla stopovani... Ale opravdu si nemyslete, ze je to moje oblibena cinnost!
Stesti se na me usmalo do peti minut. Nabral me Terrance, ktery pry nikdy stopare nenabral ale kdyz me uvidel, bal se, ze bych se do Aucklandu nikdy nedostala.. Haha! Dekuji, to vypadam tak bidne?;] Nakonec z toho vyplynuly dve paradni hodiny. Terrence a jeho manzelka zournalistka stravili spousta let ve Francii a tak mel k evropskemu stylu zivota blizko a nejvice se zajimal o komunismus a vsechno kolem... A tak jsem lovila v pameti, kdyz se zvonilo na namesti..

A to uz se dostavame k patecnimu veceru.. ubytovani v backpeckeru.. Patecni vecer. Zapomnela jsem, ze to v centru zije. Nikoho nezajima, ze chces rano brzo vstavat.. A tak tvych 7 spolubydlich se muze snazit byt po tichu, ale hned vedle ve spolecenske mistnosti to zije az do peti do rana! A to nemuvim o vsech klubech pod backpeckerem.. Ah, neni nad svou postel a pokoj! Jeste ze ty dny uz muzu spocitat..

Ranni vstavani a vylet na Rangitoto... sopka, vzdalena 25 minut od Aucklandu. Not too bad aye!

A uz jsem vam rikala, ze tu mrzne?

Nejvyssi cas zvednout kotvy.. A ted mozna i pozadi! Moje hodinka u pocitace uplynula.. Loucim se s usmevem na tvari :]

Krasny vikend do vsech koutu ...