Washing

V Nepalu nastalo obdobi sucha. Nechapu, proc sice az ted, kdyz od zari prselo asi dvakrat..? Mozna dochazi i z hor zasoby? Nicmene pro nas to znamena, no washing clothes as well as our bodies. Proste mama zaveli, voda zadna (a vy se s tim poperte, jak chcete!). Nastesti voda k piti se vzdycky najde... Uz daavno necistime a verime v jeji bezzavadnost. 

Tak nebo tak, v tom prachu tady je opravdu potreba obcas si preprat a tak kdyz mi bylo zakazano prani doma, rozhodla jsem se jit k mistni studni uprostred vesnice. V pytliku si nesu spinave obleceni a dostavam se k pramenu. Noo, ze by tam bylo spustu vody, to se rici neda. Jasne a v cem si to vyperu? Naucim se po ceste "bata" tedy lavor a uz obchazim okolni hospodarstvi a ptam se po pujceni nadoby. Na po treti uspeju a uz si pullitrovkou nabiram vodu, ktere je opravdu poskrovnu. Spolecnost mi dela minimalne nejzvlastnejsi clovek z Madanu. Nikdy jsem ho nevidela, za to citit by mohl byt na mile daleko. Chudak. Nespudim dle vzhledu a tak se jako slusne vychovana holka snazim se svou nepalstinou s chlapkem dorozumet. Do toho drhnu cerne ponozky, az se ze me na rozpalenem odpolenim slunicku kouri. Jenze pan moc nereaguje. Porad me oslavuje Miss nebo madam, ale nic kloudneho z neho neleze. Za chvili uz jdou kolem deti, kterym prave skoncilo odpoledni vyucovani a kdyz vidi nasi srandovni dvojici, davaji se do smichu. Buh vi, co se mi chlapek snazi s raksi (alkoholem) v krvi rict. Kolemjdouci ucitel potvrzuje moje domnenky a dodava, ze tento pan je "abnormal". Nevadi! Ja si doperu, pekne pozdravim a uz zdimu pradlo a soukam ho zpatky do igelitove tasky, abych se vypravila zpatky domu... Tusim spravne, ze zitra bude vedet cely Madan, ze jsem byla takhle verejne prat a ze jsem se dala do reci s panem xy. 

Hygiena v Madanu

Jak jsem jiz pred par mesici psala, hygiena je v Nepalu jeden velky otaznik. Obcas se divim, ze deti nejsou vice/casteji nemocne. Ale mozna jsou na tu spinu od narozeni zvykle? 

Nicmene pro nas (hlavne mne) je myti docela orisek. Jednak se stane jen vyjimecne, ze jsme sami doma - ba naopak.. Cislo ucastniku se vetsinou toci kolem 7 az 10 lidi (krom rodiny jsou tu i delnici, kteri vedle stavi dum, plus nasi mali sousedi) ... A za druhe, myt se vecer po soumraku neprichazi v uvahu, protoze je pomerne chladno. A tak si s Marou vetsinou nahodne vybereme  dopoledne, uvarime vodu, kterou smichame s tou studenou a navzajem se polivame a snazime trohu omyt. Mara to zvlada v trenkach, ja jsem v plavkach a jeste v sarongu, abych nikoho nepohorsovala... 

Tohle myti ma sve nepalske kouzlo. 

Kouzelny taky bylo, kdyz jsem se rozhodla otrit Promodovi (8) oblicej vlhcenym ubrouskem. Mara tady funguje nejen jako doktor, ale i velkej bracha, a tak obcas kluky pekne namaze a navoni. Mozna se nemuze divat na ty jejich unudlany obliceje..?

Nicmene Promod drzel, ani se nehnul a kdyz jsem mu pak mazala tvare s malou masazi, uprel na mne svuj cokoladovy psi pohled, ktery se mi v tu chvili vryl do pameti a skoro vehnal slzy do oci. Pro tyhle momenty je vazne uzasne byt tady a ted! 💛

Svata trpelivost

Na nepalske deti se nesmite zlobit a nebrat si nic osobne. To, co funguje u nasich bezne vychovanych deti, tady na vesnici rozhodne neplati. Pravidlo cislo jedna - clovek musi hodne improvizovat, stale deti zamestnavat a zjednodusovat vety, jak jen je mozne. Kdyz do toho clovek hodi nejake to vtipne nepalske slovicko, deti to nalezite oceni. Jenze jakmile se clovek opravdu snazi dojit z bodu A do bodu B a nedejboze pripravit mensi projekt, setka se vetsinou s neuspechem. Deti nejsou zvykle nic produkovat samostatne, jen od sebe opisuji a nemaji daleko k nadavkam. Pro ranu tez nechodi daleko.

Neumeji se moc soustredit a na to, ze Nepal te nauci trpelivosti, deti trpelive rozhodne nejsou. Co se tyce aktivit, snazim se zpestrit vyuku hrami. Nakoupila jsem ted ruzne druhy karet, pexes a puzzli. Nic takove tu deti zatim nepoznaly, protoze nejen, ze s drobnymi predmety neumi manipulovat, ale ani nerozumi tomu, ze puzzle ma nejaky tvar a ze se musi take soustredit na barvy. Vetsina zaku to po prvnich dvou minutach vzda. Zaznamenavam ale pokrok u tech, ktere vyucuju pravidelne. O hry si nejen reknou, oni uz ale odmitaji delat cokoli jineho! Takze jsme u dalsiho zapekliteho bodu - jak jim vysvetlit, ze bez prace nejsou kolace!  Clovek se tedy opravdu nenudi a stale se ma co ucit. Druhacci jsou ale k sezrani, vdecni za kazdou legraci. Ze by to ale bylo tim, ze jsou jen ctyri? 😝