Jdeme do finále

Zdravím Vás!

Přináším poslední příspěvek z našich cest po jižním ostrově... To to uteklo :) 

Neděli  10. května navštěvujeme „Elephant rocks“ a  „Clay cliffs“ … obě místa zajímavá.. Větrná. Druhé zmíněné bylo takové hliněné město plné vysokých zerodovaných věží. Focením jsme se tam docela zdrželi.. V poledne si uvědomujeme, že si musíme pospíšit a tak popojíždíme. V Twizzelu, malé upravené vesničce, se zastavujeme tedy jen na „muffin“ a odpoledne se dopravíme na parkoviště národního parku Mt. Cook. Po čtvrté hodině vyrážíme na 10km procházku.. Zatímco ostatní se už vrací, protože jednak fouká a poprchává a hlavně se začíná šeřit.. my spěcháme na místo k ledovcovému jezeru, kde by měl být krásný pohled na dominantu parku - horu Mt. Cook, jež je se svými 3754 metry nejvyšším vrcholem Nového Zélandu. Hlavně jsme se tedy těšili, že uvidíme dechberoucí kry. Ale.. Ty se bohužel už roztály (předpokládáme) a počasí prostě též nepřálo. I tak to bylo zajímavé místo s výhledy na okolní kopce a barvy..

Obě jezera jsou ledovcového původu, tudíž mají i úžasné modré barvy. Přespáváme kdesi u dalšího jezera, kde nám je společníkem jen déšť, stromy zbarvené do oranžova a sníh na vrcholcích hor. Trénujeme nejen hru na kytaru, ale i zpěv.

Předpověď počasí znovu hlásila déšť, silný vítr a bouřky. Další den jsme unikli kapkám deště a v místním přístřešku jsme si zacvičili.. (Němci vaříc si čínské nudle si museli klepat na čelo) .. A po sprše jsme se snažili utéct dešti a odjeli jsme nějakých 150 kilometrů, potkávajíc Lake Pukaki a Tekapo.

V úterý stojí za zmínku výhled z místní observatoře, kde pár minut po našem příjezdu přišla mlha a zakryla parádní 360° výhled!

 A tak jsme jeli a jeli.. najeli docela dost kilometrů a dojeli až do Mt. Sommers, kde jsme narazili na liduprázdný kemp, kde byly nejlevnější teplé sprchy. Dokonce jsme tam v baťůžkách propašovali i všechny naše špinavé hrnce a talíře, které už jednoznačně vyžadovaly pozornost a umytí. Později jsme si to namířili k místu, kde se natáčel Pán Prstů dvě věže (a přesněji město Rohan) .. Počasí vypadalo nadějně a tak jsme zastavili u jezera Clear Water a při západu si uvařili obědo-večeři.

A občas jsme si odskočili na místní trampolínu!

V noci pak přišel nejen mráz ale i hoodně silný vítr. A přinesl s sebou i déšť.  (a krásnou duhu!)

Takže dojet na kýžené místo už se nám nepovedlo a vyrazili jsme zpět z hor směr Christchurch. Tímto se začalo uzavírat pomyslné kolečko našeho výletu.

Právě z Christchurch mě Tom před měsícem a půl vyzvedl. Nicméně jsme se tam nezastavovali a vydali se rovnou na východní pobřeží a dorazili jsme s menšími zastávkami až do  města Kaikoura.

Oblast je známá díky „tours“ za delfíny a velrybami.. Všude kolem jsou též kolonie tuleňů.. (zde jsme si opět uvědomili, že se ztrácíme v názvosloví.. Ve hře jsou totiž tuleni, lachtani a lvouni.. Aneb Sea Lions, Fur Seals a Seals.. na Zélandu se vyskytují všichni a rozdíly jsou minimální, do teď nevíme, který je který, nazývejme je proto tuleni.).. Nejlepší místo se nám však naskytlo asi 27 km severně od Kaikoury, a to „Ohau Stream“,  kde jsme objevili malou říčku vedoucí až na skalistou pláž se zakončením u vodopádu v menší džungli. Právě na toto místo vysílají tulení maminy všechny své potomky, kteří tráví dny lezením cca 300 m mezi kameny až k vodopádu. Socializace i osamostatnění!

A tak v „bazénku“ u vodopádu dovádí minimálně padesát několika měsíčních tuleňů. „Za mlada“ je celkem bezpečné přibližovat se k okáčům a vlastně samotní tuleni jsou dost zvědaví a tak kolikrát přijdou až těsně k vám.. Člověk by tam mohl strávit hodiny. Ta hravost, bezstarostnost a pohoda!

Naposled si užíváme pohled na černé, oblázkové pláže a dostáváme se do Blenheim. Městečko hodně známé mezi backpackery.. Hodně z nich tu hledá práci na místních vinicích. Dokupujeme zásoby.. Já naposled řídím karavan a odpoledne přijíždíme do Nelson Lakes National Park za Tomovými kamarádkami z vejšky. Potřebujeme jim předat Tomovo auto a vlastně i tak trochu odfrknout po všech našich přesunech.

Ha! To by se ale nesmělo hrát mistrovství světa v hokeji, že. A tak toho moc nenaspíme. Holky, Káťa s Hedou, velké fanynky, už v půl 6 ráno pobíhají po domě, který hlídají jedné Kiwačce. Mají k tomu i psa, takže mají o zábavu v krásné přírodě na čas postaráno. Nicméně fandíme nároďáku a vše je takové ryze České.. Máme v plánu ukuchtit nějaké ty bramboráčky!

Ještě nás čeká vystěhování se z bílého domečku na kolečkách.. a tak odnáším spacák a tobě karavánku děkuju, žes nás ve zdraví dovezl až na konec.. 

Zítra vyrazíme na cestu zpátky a to místní autobusovou linkou do Christchurch, odkud přelétneme do Aucklandu na severní ostrov. Máme tam asi čtyři dny, tak snad ve volnu a mezitím, když Tom bude vyřizovat víza do Ameriky, uvidíme i něco kolem!

Příští příspěvek bude z Fidži! Jedeme se tam ohřát a načerpat novou sílu! :)

Brzy na vi