...
S Te Anau jsme se
rozloučili s Tomem každý po svém. Zatímco jsem ho vyslala na Kepler track
(další z Great Walků) .. já zůstala ve vanu a snažila se léčit. Západ i východ
slunce stál za to. V noci se ale ochladilo tak, že jsem si natáhla pro jistotu
čepici i rukavice. Tom přišel z výšlapu celý rozfoukaný, ale nadšený!
Když jsme další den
dokoupili zásoby a opustili Te Anau, vydali jsme se směrem na jih. Cestou jsme
si udělali odpolední procházku ke “Green Lakes”.. větrno, ale výhled byl nesmlouvavě fajn... a později jsme se zastavili u parádní jeskyně. Byla poměrně
dlouhá, bez čelovky ani krok, plná krápníků, malých jezírek a vodopádů!
Kempovali jsme již na jižním cípu v kempu nazvaném Monkey Island a řeknu vám,
být jen v mikině po tolika dnech chladu je neocenitelné!
Další den nás po snídani
vyhnal vítr a tak jsme se sbalili, přesunuli dále, cestou se opět prošli po
liduprázdném pobřeží, kde byly jen zelené kopečky, ovečky a vlny.. a dojeli jsme do Invercargillu. Civilizace!
Večer jsme se snažili uloupit nějakou tu pěknou “západovou” fotku u bluffu, což
je maják na “nejjižnějším“ místě jižního ostrova. Noc proběhla v jedné ze
zapadlých ulic města. Bez pokuty.
Déšť. Knihovna. Sprcha.
Nákup. Oběd v podobě Sushi. Opuštění města! Vydáváme se po východním pobřeží
směrem na sever. Kempujeme opět někde u zátoky a je příjemné teplo. Po zimě ani
památky! Avšak jsou tu dva elementy, se kterými bojujeme.
Tím prvním je čas, resp.
i když se to nyní nezdá, dny se opravdu zkracují a nám tak ukrajují z pomyslné
dovolené. Musíme se rozhodovat rychleji, kam se dopravit, či co vynechat a
přeskočit.
Druhým elementem jsou
zvířata! A to konkrétně tučňáci, tuleni a lachtani.. Ještě konkrétněji..
nacházíme se v oblasti Catlins, jež je známá díky hojnému výskytu divoké zvěře :) A tak se poslední dny neupínáme na nic jiného,
než být ve správný čas na správném místě. Samozřejmě jsme nastudovali, kde se
jací savci vyskytují a kdy, avšak o hodně z nich se píše
v souvislosti s létem. A my máme vlastně jakoby listopad!
A tak zatímco jedeme
severněji a severněji, máme oči na stopkách a vyhlížíme tučňáky. Buď jedeme moc
pozdě, a nebo je to tím deštěm, ale na vyhlášeném místě „Petrified Forest“
(Zkamenělý les – jsou zde opravdu v kamenech poznat struktury pařezů a klád prehistorického lesa) není ani noha.
Pardon. Ani fráček..
Nugget Point
s majákem je pěkná procházka, ale opět bez štěstí. Spravujeme si náladu
oblíbenou vajíčkovou pomazánkou a perfektním místem k přespání. Je to sice
mezi poli zaminovanými kravskými hovinci (jinak se ty "koláče" popsat nedají), ale s obstojným výhledem na Dunedin, který leží pod námi.
Čtvrtek 7. května hlásí
příjezd právě do Dunedinu, studentského města, s historickým jádrem. (V
porovnání s ostatními městy/městečky). Mile nás nepřekvapí jenom samotné
centrum, s krásným nádražím, ale i Dunedinské okolí – celý poloostrov Otago. Pláže jsou tam písečné, čisté, liduprázdné a tak blízko města!
Vypravujeme se další lov tučňáků.. potkáváme „alespoň“ lachtany.
Zapomněla bych dodat, že
díky slunečným dnům máme konečně pěkné východy i západy slunce! Krajina nám
částečně přišla trochu fádní (po všech horách a lesích) a oceán prostě zůstane
oceánem, ale právě díky tomuhle zpestření stojí pobřeží za prozkoumání.
Obvyklé kolečko
v podobě praní a nákupu se snažíme stlačit na časové minimum. Večer
zkoušíme místní aquapark a za 6 dolarů mu dáváme palec nahoru! 
S dalším východem
slunce se ženeme na místo na úplném konci poloostrova, kde by měli žít albatrosové. V popisku stálo – není ani potřeba platit „tour“, velikáni krouží přímo nad vašimi hlavami u
parkoviště. Můžete hádat.. ANI JEDEN! A
tak jedeme kilometry zpátky, abychom se trochu rozmrzelí vydali na další štaci.
Odpoledne dorazíme do
Katikati. Další z míst, kde by se MĚLI vyskytovat páni tučňáci .. A
finally! Jsou tam! Nejprve fotíme jednoho, druhého, všimne si, že opodál je
dokonce páreček, tak pěkně si hopskají, navzájem se čistí a jsou jen pár metrů
od nás. Když se trochu vzdálíme, zahlédneme i malé tuleňátko, které má sice
neskutečně smutný výraz, my ale doufáme, že mu je takhle v přírodě dobře.
Turisti by měli dodržovat doporučené vzdálenosti. A to hlavně v případě
tuleňů, protože těm, když se něco/někdo nelíbí, můžou po vás pěkně vystartovat.
(Ano, i tohle jsme si vyzkoušeli, jeden nás prohnal pár metrů)…
Tak teď už může dušička
pěkně odpočívat!!
Západ slunce trávíme na
pláži opodál. Další z výjimečných míst. Jsou to „Moeraki Boulders“ neboli
obrovské, hladké, „želví“ kameny. Zrovna je příliv, takže ne úplně ideální
doba, jelikož jsou obrové skoro pod vodou a tudíž tak moc nevyniknou.. 
Proto na pláž spěcháme i
ráno na východ slunce a vlastně to není vůbec špatné! Zbytek dopoledne trávíme
ještě opodál na pláži nazvané „Shag Point“ … kde jsou snad ještě zajímavější a
turisty běžně nenavštěvované kamenné útvary připomínající dinosauří vajíčka.
V některých půlkách se díky odlivu vytváří i malý bazének.. Tom do něj i
přes nepřízeň studeného větru vlezl.
Odpoledne dorážíme do
Oamaru, městečka, kde si dáváme sprchu v místním bazénu.. navečer dorážíme
do fajn kempu u říčky, vaříme, pozorujeme hvězdy a natahujeme na hlavy čepice. To když
se ukládáme ke spánku..
Opět jsme se pomyslně rozloučili s mořem a "ztrácíme se" ve vnitrozemí. Doufáme, že nám počasí bude na poslední dny ještě trochu přát!
Z fotek ale soudím, že u Vás už je jaro v plném rozpuku?
Žádné komentáře:
Okomentovat